Milí čtenáři

Nad obálkou tohoto čísla jsem váhala několik dní. Je skvělá, technicky i
kompozičně. Dokonce jsem si tu fotku sama u jejího autora, Lukáše Houdka,
předtím objednala. Ovšem pak mě zarazila svojí ryzostí, opravdovostí. Na titulce
romského měsíčníku byste ji asi nečekali, že? Já původně rovněž ne, ale když si
přečtete článek, v tomto případě shodou okolností můj, o projektu Necyklopedie,
jenž byl na popud Romey stažen z finálového hlasování v anketě Křišťálová Lupa
2011, pochopíte. Stránka parodující známou světovou encyklopedii Wikipedie totiž
kromě jiného nabízela hesla, pod nimiž se uvádělo například toto: „Na první
pohled vypadají Romové skoro jako lidé, ale především u romských samic je velký
rozdíl ve vnitřní anatomii. Romské samice mají, stejně jako ramlice, dvě dělohy
a mohou tak paralelně vynosit dva vrhy mláďat v průběhu 5 měsíců (na rozdíl od
lidí, kde celý cyklus trvá 9 měsíců). Vrh většinou čítá cca 5–7 romských mláďat
a většině se podaří přežít.“
Už asi chápete, proč obálka s tímto námětem. Zajímá vás pozadí kauzy? Dozvíte se
na stranách 8-9.
Dál bych ráda upozornila na rozhovor Saši Uhlové, v němž s Klárou Laurenčíkovou
promlouvá o potřebě proměny českého vzdělávacího systému a o současné situaci na
ministerstvu školství, která bohužel nenasvědčuje tomu, že by se inkluzívní
vzdělávání v praxi skutečně prosazovalo.
Víte, že brněnské Muzeum romské kultury je ojedinělé svého druhu v Evropě, ba i
na světě?! Ne? Skutečně. V mnoha zemích naleznete jen expozice určené romské
historii. Muzeum jako takové nikde nemají. My ale ano a již dvacet let! Tyto dvě
dekády existence a práce se snaží připomenout článek doplněný obrazovou přílohou
z výstavy „Pod lupou“, která v Muzeu právě probíhá.
Myslím, že za zmínku rozhodně stojí inspirativní zamyšlení Kateřiny Andršové nad
tématem etnické hudby obecně a romské hudby zvlášť. Kateřina napsala skvělý
materiál, který dokazuje, že na poli tohoto tématu není rozhodně žádným
nováčkem. Zajímavé, emotivní, nevšední.
Když jsme před devíti lety začínali s vydáváním Romano voďi (Romská duše),
umínila jsem si, že v každém čísle musí být česko-romský komentář. Věděla jsem
totiž na základě předchozího studia romského tisku, že romština se do té doby
objevovala jen v literárních žánrech, pohádkách, povídkách, vyprávěních,
básních, ale aktuální názorová publicistika chyběla. Tak jsme s tím začali a
celou dobu pokračujeme. Každý měsíc najdete celých devět let v každém čísle
aktuální, politicko nebo společensky laděný komentář. Teď jej pro nás napsal
Petr Uhl o brněnském setkání Romů a mýtech, že by si Romové měli sami dělat
pořádek mezi sebou.

Domnívali jsme se, že by pohled Petra Uhla mohla doplnit, ozvláštnit nebo
možná v případě některých i vyvrátit anketa, která tentokrát přináší několik
různých odpovědí na otázku, zda by současné situaci prospělo, kdyby v České
republice existovalo zastřešující romské sdružení nebo dokonce romská politická
strana.
Možná, že pro některé bude i v tomto kontextu zajímavý příspěvek romského
spisovatele Andreje Giňi, který analyzuje současnou situaci Romů v České
republice pohledem pamětníka, jenž má zkušenosti a dokáže problémy vidět v
souvislostech.
A ještě mi dovolte zmínit a doporučit tři strany Saši o evaluaci Agentury
sociálního začleňování. To je téma nyní více než aktuální.

Jarmila Balážová