MfD: Poschla - rok po stěhování

Sedačky svištící z oken, nábytek letící ze třetího patra na betonovou
silnici. Takto přesně před rokem začalo stěhování romských rodin z pavlačového
domu v centru Vsetína do nových obytných domů v lokalitě Poschla.

Pavlačový dům, který se stal kvůli hlučným nájemníkům terčem kritiky
obyvatel, lékařů i pacientů sousední polikliniky, se začal postupně
„vylidňovat“.

Jak to vypadá po roce v Poschle, pro kterou se vžilo označení první romské
ghetto v regionu?

„Rozhodně lépe než kolem pavlačáku. Tam byl totální binec, děti otravovaly
lékaře i pacienty polikliniky, neustále se tam někdo hádal nebo v létě dlouho do
noci zpíval. V Poschle je stále docela pořádek,“ říká podnikatel Petr Kovář,
který má prodejnu v blízkosti polikliniky.

ČTĚTE TAKÉ

Policie: Čunek vystěhováním Romů nespáchal trestný čin


SPECIÁL: Deportace vsetínských Romů


SPECIÁL: Aféra ČUNEKGATE

O tom, že město udělalo dobře, když Romy vystěhovalo za město, po roce
nepochybuje ani hlavní iniciátor projektu, bývalý starosta města a současný
místopředseda vlády Jiří Čunek. „Já jsem nikdy nepochyboval, že to bude
fungovat. Kolem domů si Romové udržují pořádek, kromě několika drobných
incidentů jsme za tu dobu nezaznamenali ani žádné problémy s Romy,“ řekl Čunek.
Radnice podle něj ani jinou možnost než stěhování neměla. Pavlačový dům byl
zcela zchátralý a hrozilo, že by mohlo dojít k neštěstí. „My jsme žádná jiná
místa pro stavbu nových domů než na Poschle neměli a volné byty také ne,“ dodal
Čunek.

„Jsme tady jako králíci. Měli nám dát byty někde ve městě mezi bílými.“ Michal Duna

Domy pro romské rodiny se postavily za sedm týdnů, umožnila to speciální
modulová technologie. Každý dům je sestaven z dvaapadesáti železných a
zateplených kontejnerů. „Podobný prototyp neexistuje nikde v Evropě. Domy jsme
vyvinuli společně s dodavatelskou firmou speciálně pro nepřizpůsobivé občany.
Majetek si nyní Romové hlídají, ví, že kdyby si ho zničili, nic dalšího
nedostanou a mohou skončit na ulici,“ řekla mluvčí radnice Eva Stejskalová.

Sami Romové neustále tvrdí, že je radnice vystěhovala neprávem. „Jsme tady
jako králíci. Měli nám dát byty někde ve městě mezi bílými,“ řekl Michal Duna.

Romští aktivisté dokonce proti stěhování podali stížnosti u ombudsmana, ten
však nakonec v případě Poschly potvrdil postup vsetínské radnice jako oprávněný.
Podobně schválila stěhování i policie, která v minulých dnech odložila trestní
oznámení na Jiřího Čunka. To podala skupina, která zahrnuje vystěhované Romy,
divadelníka Břetislava Rychlíka, bývalou pracovnici prezidentské kanceláře Janu
Chalupovou nebo proromského aktivistu Václava Zástěru.

Jak to dnes vypadá na sídlišti Poschla, kam přesně před rokem radnice
přestěhovala dvaatřicet romských rodin? Některé jsou spokojeny, jiným vadí vlhké
byty nebo vzdálenost od vsetínského centra.

Prádlo vzorně pověšené na prádelních šňůrách, hlouček dětí hrající si na
travnatém hřišti a několik pokuřujících dospělých před barevnými domy. Tak včera
odpoledne vypadala Poschla, místo na periferii Vsetína, kam před rokem z centra
zamířilo dvaatřicet romských rodin.

Část Romů však navzdory na první pohled poklidné situaci není s novým
bydlením spokojena a hlasitě to dávají najevo. Vadí jim malé byty, nekvalitní
televizní signál a také velká vzdálenost od centra města. „Je to daleko,“
zalitoval Radoslav Tulej. „Bydlíme v železných buňkách, to je děsný. I když to
na pavlačáku nebylo nic moc, tady je to hrozné, ponížili nás,“ říká Ludovít Žiga.
Početné romské rodiny mají potíže, aby se vůbec do menších bytů vměstnaly.

Radní však kritiku odmítají. „Mohou být rádi, že tyto byty mají. Pavlačák
jsme bourali kvůli statice, jiné byty nemáme,“ reaguje mluvčí radnice Eva
Stejskalová.

Některé byty trápí plísně

Najdou se však i takoví, kteří si bydlení pochvalují. „Kdyby to nebylo do
města tak daleko, nic by nám tu nechybělo. Určitě je to lepší než v pavlačáku,“
říká Radoslav Tulej a ukazuje na hloučky malých capartů, jejich halasení a křik
je slyšet desítky metrů daleko. „U pavlačáku jezdila pořád auta, pořád na ně
někdo řval, aby si šly hrát jinam, co jim tady chybí?“ dodává.
Také obavy, že pár měsíců po stěhování budou byty rozbité a poškozené, okolí
domů zaneřáděné odpadky a fasády domů poškrábané a znehodnocené naškrábanými
nápisy, se zatím ukazují jako liché. „Kdepak, to si dobře hlídáme. I děcka ví,
že musí dávat pozor,“ líčí Radoslav Tulej. Noví obyvatelé sociálních domů bydlí
za přísných podmínek, při nedodržení je radnice vystěhuje na ulici. „Dáváme
pozor na to, aby byly plněny povinnosti vyplývající z nájemních smluv. A smlouvy
obnovujeme každý měsíc,“ poznamenal místostarosta Lubomír Gajdušek.

„Kdyby to nebylo do města tak daleko, nic by nám tu nechybělo. Určitě je to lepší než v pavlačáku,“ Radoslav Tulej

Ženy, které společně věší prádlo, po roce už s úsměvem vzpomínají na první
dny v novém. „Tehdy to bylo mnohem horší, protože kolem bylo bahno a bláto,
děcka chodila pořád domů špinavá až po uši. Teď je tu tráva, takže máme méně
práce,“ říká Marie Kandráčová.

Co Romy neustále trápí, je vlhkost a plísně. Největší problémy měli Renata
Kandrová a Roman Žiga, plíseň je neustále mírně cítit už při vstupu do chodby.
„Bohužel kvůli tomu trpí malé děti, jsou často nemocné,“ uvedla Renata Kandrová.
Problémy s vlhkostí se podle Romů mohou opakovat. „Vloni nám přála zima, protože
nebylo moc sněhu. Kdyby bylo předloňské počasí, asi by byty zplesnivěly úplně,“
soudí jeden z obyvatel barevných domů.

Jako obvykle při každé návštěvě novináře či televizního štábu mladí žadoní,
aby se mohli autem svézt do města. „Je to daleko, prosím,“ říká patnáctiletý
Robert. Pro „náctileté“ je Poschla utrpením. „Chceme se bavit, tady můžeme
akorát tak kouřit a jinak nic. Pěšky nám to do centra trvá nejmíň půl hodiny,“
dodává.

Romským rodinám pomáhají pracovníci Diakonie. „Prostředí na Poschle, to je
věc, která se podařila. Díky spolupráci s komunitní pracovnicí a domovními
důvěrníky z řad Romů a naší práci s rodinami je v okolí pořádek,“ podotkl
ředitel Diakonie Daniel Žárský, kterého však trápí jiný problém.

,,Bral bych to, kdyby byla Poschla přechodné řešení. Romové se někdy celý den
nepotkají s ostatními lidmi, kteří by je mohli pozitivně ovlivnit a navzájem se
s okolím odcizují. To není dobře a je nutné hledat jiné cesty,“ dodal Žárský.

Radnice však případné stěhování rodin do města nepovažuje na nutné. „Volné
byty nejsou a místo pro stavění nových domů také ne. Samozřejmě se může stát, že
se výjimečně některé vzorné rodiny vrátí,“ poznamenala Eva Stejskalová.

První podobnou vlaštovkou byla rodina Radka Horváta, která se před časem
nastěhovala na sídliště Rokytnice. „Ani se nedá vyslovit, jak moc jsme za tento
byt vděční. Na Poschle bylo bydlení hrozné, v podstatě jsme tam měli jenom jednu
místnost,“ říká Adrea Horvátová.

Starostka Květoslava Othová ale postup města označila za možný průlom ve
vztazích mezi městem a Romy. „Ostatní nyní vidí, že se poctivý přístup může
vyplatit,“ uzavřela.