Mezinárodní den Romů dostává jiný rozměr

Mezinárodní den Romů dostal letos v České republice trochu jiný rozměr. Potěšující je jistě skutečnost, že se již dostal do povědomí romské i neromské veřejnosti. Fakt možná zarážející, ale skutečností zůstává, že se u nás tento významný den začal oficiálně a hromadně slavit až po převratu v roce 1989. Do té doby jej znalo jen pár Romů a romistů, kteří věděli, že se v roce 1971 poblíž Londýna konal ustavující sjezd International Romani Union (Mezinárodní romské unie). Také to, že na něm Romové z celého světa (dokonce i nepříliš početná delegace z tehdejší Československé socialistické republiky) přijali za svoji mezinárodní romskou hymnu, romskou vlajku a závazek, že se pokusí o rehabilitaci romského jazyka a označení Rom na oficiální úrovni. Po rozpuštění tehdejšího Svazu Cikánů-Romů se však dalších sjezdů IRU Romové z naší země účastnit nemohli. A tak jen ti ze zemí západoevropských a také ze zemí bývalé Jugoslávie věděli, co se na těchto zasedáních děje. Rok 1989 přinesl změnu. Zpočátku se velmi plíživě, v posledních letech výrazněji, začíná osmý duben zapisovat jako den význačnější. Vrátím se ale k poznámce, již jsem uvedla v úvodu, a tedy že jsem zaznamenala poněkud jinou dimenzi tohoto svátku v roce letošním. Za prvé oslavy se stále častěji konají i mimo hlavní město – oslavy na brněnském náměstí Svobody, větší či menší akce v městech dalších, dokonce mnohem menších, dávají tušit, že se stále více lidí zajímá o to, proč by právě osmý dubnový den měl znamenat něco víc než kterýkoliv jiný aprílový nebo možná třeba červnový. I proto se množí telefonáty do romských organizací a romských médií pídící se po fotkách, informacích, článcích. Další rozměr tohoto svátku představuje fakt, že se o něj začínají zajímat i Neromové.

Občanské sdružení Romea například kontaktovala studentka jedné fakulty z Českých Budějovic. Uspořádala pro své kolegy z akademické půdy den spojený s promítáním dokumentů a filmů s romskou tematikou, výstavu fotografií atd.
Občanským sdružením, které se opakovaně snaží organizovat akce jako diskuse, semináře, koncerty či happeningy většího rozsahu, je Athinganoi sdružující studenty. I když se jim možná dají vytknout drobné organizační chybičky, jichž se dopouštějí, zejména díky nim se v Praze mohou zájemci účastnit mnohých aktivit. Navíc určitě potěší, že se právě mladá generace snaží o pozdvihování sebevědomí svých vrstevníků, o připomínání jistých tradic vlastních Romům. Třetí, výrazně symbolickou hodnotu osmého dubna podtrhla aktivita bývalé poslankyně PS P ČR za Unii svobody Moniky Mihaličkové (dříve Horákové) a právníka Martina Čonky. Prvně jmenovaná přinesla do pražského klubu Roxy, kde probíhal závěrečný koncert, trestní oznámení, které vypracoval právě Martin Čonka. Ostatní se k němu mohli připojit a plnou mocí stvrdit, že je dotyčný právník má zastupovat v kauze žalující poslední výrok místopředsedy vlády ČR a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka na adresu Romů („opálení, kteří zapalují ohně na náměstích a dělají binec“). Mezinárodní den Romů se tak stává nejen svátkem kulturních a osvětových aktivit, ale též politických. V čase a prostoru, kde vicepremiér země častuje jednu skupinu obyvatel těmito příměry, to asi nemůže být na škodu.