Mediální diverzita je na první pohled nesrozumitelný termín. Nejde však o nic
jiného než o média, která se věnují různorodosti, tedy nejrůznějším menšinám. Na
toto téma se uskutečnil dokonce odborný seminář, kterého jsem se zúčastnil.
O takové záležitosti se prostý občan nezajímá. Proč by taky měl? Má dostatek
informačních zdrojů ve všech možných médiích, stačí si vybrat. Ale co
příslušníci menšin?A že jich u nás je! Připomeňme si některé: senioři, ženy,
etnické menšiny, desítky národnostních menšin, lidé s různou sexuální orientací,
žadatelé o azyl, utečenci, nebo třeba i absolventi zvláštních škol. Mít vlastní
médium může být pro některé z nich otázkou přežití, přinejmenším alespoň
usnadnění života.
V kulturním světě se zdůrazňuje jednota v různorodosti, která posiluje,
nikoliv oslabuje. Žádná z menšin se nehodnotí jako horší nebo lepší, mezi
slušnými lidmi ovšem, je jen prostě jiná. Možná, že si to ale jen namlouváme.
Říkejte to někomu v Česku a mluvte o Romech. Pošle vás rovnou k šípku. V tom
lepším případě.
Na semináři zazněla i provokativní otázka směřující k tomu, zda menšiny
nemají více spolupracovat s většinou a většina s nimi. Nejsou menšinová média
jistou obsesí, zaměřující se výhradně na své vlastní problémy vnímané v omezeném
prostoru? A neznamená to izolovanost a neschopnost vidět problém v širších
souvislostech, jež vyúsťují v nedostatek racionálního přístupu? Jistěže ano. Mám
s tím problémy denně jako redaktor romských novin. Jisté subjektivitě se
neubráním, i kdybych chtěl.
Důvod pro tyto ústupky je prostý. Demokracie není dokonalá a ta naše má stále
co dohánět. Žádaná a nedostižná „respublica“ se nám v médiích, a nejen v nich,
mění spíše na „public relation“. Je tu velký rozpor mezi společenským očekáváním
a skutečnou prezentací nejrůznějších problémů. Určitě: ideální a nejlepší by
bylo menšinová média neprosazovat. Snad bychom mohli přijmout takové médium
jenom jako nositele zvláštní kultury, která celou společnost obohacuje, a její
prezentaci. Za daného stavu by však menšina neměla možnost prosazovat a
upozorňovat jinak na své problémy a jejich řešení. Demokracie u nás i jinde je
stále jen to nejlepší ze špatných řešení. U nás se už vžil výraz demokracie „in
transition“ (v přechodu), což je dokonce jedno menšinové periodikum u nás
vydávané. Jak jsem na této konferenci také zjistil.
Přes všechny výhrady tedy menšinová média musíme chtě nechtě přijmout,
chcemeli důsledně uplatňovat práva všech, kteří se podílejí na životě
společnosti. A dokonce i těch, kteří se nepodílejí. Je to daň za naše
nedokonalosti i nedostatečnost demokracie.
