Medailonek Roberta Demetera
Jméno a příjmení: Robert Demeter
Zaměstnání: dělník
Koníčky: hudba, zpěv, hra na kytaru, renovace kytar, rodina
Věk: 32
Roberte, ty jsi dětství strávil v dětském domově. Když jsi vyšel ven,
našel sis ženu Romku a dokonce jste si ke svým dvěma dětem vzali ještě další
romskou dívenku do pěstounské péče. Sbíráš a máš rád romskou hudbu, zpíváš
romsky, máte spoustu romských přátel. Čím jsi tedy jako Rom svázán s dalšími
Romy, přestože jsi vyrůstal mimo komunitu? Je to nějaká zvláštní energie,
zvláštnosti ve způsobu života, nebo co vlastně?
Jsem svázán naší kulturou a stejnými nebo minimálně podobnými problémy. Mám
ale oproti našim výhodu a to proto, že jsem poznal dokonale kulturu Čechů a v
dospělosti i Romů a můžu tak obě kultury porovnávat. Přesto cítím romskou
kulturu k srdci blíž, i když je stále co poznávat. Jako Cigán jsem se narodil a
tak taky umřu!
Jak moc je pro tebe jako rodiče důležité vzdělání vašich dětí?
Aby Cigán byl vnímán minimálně stejně jako ostatní, musí se snažit být třikrát
lepší než ostatní. Pro normální život je vzdělání nesmírně důležité a i když
Cigán dosáhne nějakého vzdělání, stejně bude celý život vnímán s uvozovkami.
Roberte, proč je podle tebe mezi Romy a Čechy tolik překážek, nepochopení,
někdy až nenávisti?
Protože, ostatně jako jakákoli jiná menšina, vždy budeme posuzováni spíše
negativně a o to pozitivní asi málo bojujeme. Od přírody je to přirozené,
například když ke skupině bílých myší přidáte jednu černou, tak ji roztrhaj. Na
rozdíl od zvířat nám Bůh dal rozum, ale asi nás nenaučil ten rozum používat.
Kdybys
měl kouzelný proutek, mohl jím třikrát mávnout a vyčarovat tak cokoli na
zlepšení situace Romů v ČR a přímo v Mladé Boleslavi, co by to bylo?
1/ Na půl roku bych přičaroval bílým tmavou kůži.
2/ Romům bych přičaroval pevnější vůli dotahovat své sny blíž k cíli, protože ta
nám občas chybí.
3/ Více oboustranného pochopení a poznání a víc společenských akcí, hlavně s
dětmi, aby s tím poznáním už rostly.
Jaké je Tvé oblíbené životní krédo nebo přísloví?
Svým dětem stále připomínám dvě životní kréda. Za prvé: Vystupuj a žij tak,
abys byl hrdý na to, že jsi Rom! A za druhé: Nes odpovědně následky svých činů a
rozhodnutí!
Zde máš možnost vzkázat cokoli čtenářům tohoto medailonku, což budou Romové i
neromové.
Miluj, trp a odpouštěj, protože cesta za poznáním a pochopením a pravdou je
trnitá a dlouhá.
***
Rozhovor vznikl v rámci projektu „STOP sociálnímu vyloučení Romů na Mladoboleslavsku“, který financuje Evropská unie z programu Transition Facility 2004 a kofinancuje Krajský úřad Středočeského kraje z Humanitárního fondu.
Autorka fotografií: Iveta Kučerová