Medailon: Pavla Cicková

Básnířka Pavla Cicková (1958) se narodila a žije ve Zvolenu. V současnosti
při zaměstnání dokončuje magisterské studium oboru Sociální práce na Vysoké
škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě. Pracovala jako
úřednice, v soukromém domově mládeže KARI, které při zvolenském gymnáziu
provozuje občanské sdružení s názvem Krajská asociace romských iniciativ,
pracuje jako vychovatelka a lektorka volnočasových aktivit, politicky se
angažuje ve prospěch vzdělávání romských dětí.

Psát začala v 11 letech. V rozhovoru pro Slovenský rozhlas z 18. února
minulého roku vzpomíná, co jí k tomu vedlo: „Začínala jsem vnímat svět kolem
sebe. V Rodině jsme měli několik úmrtí. Začala jsem si uvědomovat, že život není
jen život věčný, ale že je i smrt. Měla jsem potřebu vyjádřit strach o svou
matku. Chtěla jsem vyjádřit lásku k matce, obavu z budoucnosti, co bude, až ona
nebude… potom následovaly platonické lásky a přátelství − tyto pocity v sobě
jsem potřebovala dát na papír.“

Několikrát publikovala své básně v romských novinách Romano nevo ľil. V
tvorbě ji podporovala jejich šéfredaktorka Daniela Hivešová – Šilhanová
(1952–2008). V roce 2009 vznikl při KARI Klub romských spisovatelů s cílem
podpořit současné romské autory. Pavla Cicková se stala jeho členkou. Výstupem
projektu Tvořivá dílna romských spisovatelů, který iniciovalo KARI, bylo vydání
dvou romsko-slovenských sborníků celkem 13 autorů.

Dnes ji zajímá především společenská tématika (předsudky, budoucnost romských
dětí, vztah k romské identitě…). „V současnosti je to potřeba výpovědi
nespokojené duše, reakce na různé situace a hlavně krutá romská realita, která
mě nutí vzít do ruky pero a papír. Píšu živelně a spontánně,“ uvedla o své
motivaci v předmluvě k básním otištěným ve sborníku Kale bala.

Poezie ji vždy zajímala, velmi ráda četla poezii jiných autorů. První její
básně vznikaly ve slovenštině. „Když jsem začala zamýšlet nad postavením Romů ve
společnosti, nad dnešním romstvím, napadlo mě, co kdybych to zkusila v romském
jazyku. Pro mnoho Romů je romština stále mateřský jazyk. Píšu v něm proto, aby
nezanikl, aby byl živý, aby mladí lidé viděli, že je to krásný jazyk, ve kterém
se dá zpívat, bavit se… Že je to jazyk písní, ale i básní.“

Pro Pavlu Cickovou je charakteristická rýmovaná forma veršů. Hledání rýmu ji
nutí zamýšlet se nad romskými slovy. Hledá a objevuje nová i stará zapomenutá
slova z dětství. Píše poezii angažovanou, příležitostnou a vzpomínkovou, zaměřuje se i na poezii určenou dětem.

Ke čtení

Kále bala/ Čierné vlasy. Zbierka literárních prác rómskych autorov, vydalo o.
s. KARI, Banská Bystrica, nedatováno (2009?). Překlady do romštiny Marián Balog.
Kham andro bala/ Slnko vo vlasoch. Zbierka literárních prác rómskych autorov,
vydalo o. s. KARI, Banská Bystrica, nedatováno (2010?). Překlady do romštiny
Marián Balog.

KAM DÁL?



Pavla Cicková: Dlhá noc