Medailon: Erika Olahová

O autorce

Známá romská prozaička Erika Olahová se narodila 14. 1. 1957 ve Zvolenu. Od patnácti let pracovala, nejdříve v továrně, potom v pohostinství jako kuchařka a servírka, nyní je v invalidním důchodu. Žije v České Třebové. Jejím bratrem je výtvarník a sochař Eduard Oláh, tvůrce památníku romským obětem holocaustu v Hodoníně u Kunštátu.

Psát „do šuplíku“ začala v devadesátých letech poté, co musela ze zdravotních důvodů přestat pracovat. Její talent objevil romista Jan Červenka, editor její první knihy. Ve psaní ji podporovala také Milena Hübschmannová – „ta mi dodala ohromnou sílu,“ vyjádřila se o jejím vlivu Oláhová. Pochází z rodiny, která se nikdy nepohybovala v ryze romském prostředí, nejdříve žili mezi Slováky, potom Čechy, její mateřštinou se stala čeština, která však tu a tam ukazuje i na slovenský a romský vliv. Píše česky, zároveň je však zasažena romskou vyprávěcí tradicí prostřednictvím příběhů, které vyslechla jako malá od svých prarodičů. Debutovala ve sborníku Romano džaniben v roce 2001 povídkou Dítě. „Realitu svého života si kompenzuji psaním, útěkem do koutku, kde si píšu. Pomalu a jistě jsem v nich definovala svůj život,“ říká o svých povídkách. Nerada se prezentuje, nestojí o publicitu, jak sama říká, chce pouze „psát pro lidi, kteří chtějí číst a pochopit.“

Knižně vydala soubory povídek Nechci se vrátit mezi mrtvé (ed. Jan Červenka, 2004) a Matné zrcadlo (2007). Publikovala ve sborníku Revolver Revue a časopisu Host. Je zastoupena v antologii Povídky. Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London, Telegram Books 2006), antologii prozaických textů romských autorů v ČR Čalo voďi/ Sytá duše a sbírce povídkových textů ženských autorek Ty, která píšeš (2008). Nedávno byla Malým vinohradským divadlem uvedena dramatizace její povídky Prokletá rodina.

Dílo

Erika Oláhová se do povědomí čtenářů zapsala jako autorka děsivých až hororových příběhů, které sugestivně líčí násilí páchané na slabších, tedy ženách a dětech, i miniatur čerpajících ze všednodenních zážitků Romů žijících na malém městě, z nichž čtenáři zamrzá prvotní usměv, připustí-li si naplno realitu jejich nelehké existence. Pod nálepkou hororu, kvůli strhujícímu ztvárnění hyperbolizovaného zla ovšem uniká subtilní sdělení: nakolik jsou ony hrůzné události jen do krajnosti dotažené představy a sny, ventily potlačovaného strachu ze smrti, obavy z ohrožení, ze ztráty blízkých, bezmoci a samoty? Kde začíná a končí fantazie? Jak na mysl čtenáře působí zvolený vypravěčský postoj autorky, tedy působivá ich-forma? A co je obecné, generacemi předávané trauma či chcete-li zkušenost?

Při zpracování folklorních motivů dosahuje Erbenova účinku. Dokázala uchopit romské mýty způsobem, které v lidském společenství bezpečně rezonuje, neboť cílí na archetypální postoje, vzorce, které mají za úkol chránit to nejcennější – rodinu, děti. Magický příběh tvoří přitažlivý prostor, v němž se exponuje odvěký boj dobra a zla, překročení společenských tabu se trestá bezpodmínečně, před spravedlností není úniku ani ve smrti.

Za povšimnutí stojí model, který autorka použila i v povídce Útěk. Hlavní hrdina, mladý chlapec/ muž, prochází iniciací, zkouškou a stává se z něj dospělý plnohodnotný jedinec (dívky a ženy tímto procesem procházet nemusejí, jako nositelky života si jsou přirozeně vědomy odpovědnosti, který za něj mají). Po krajním, na životě je ohrožujícím zážitku prozřou, zbavují se slabosti, citové otupělosti, nahlédnou skutečné hodnoty a nakonec se jako vyšší mocí vyvolení dokonce stávají zachránci svých lidských druhů.

Občas autorka ve své spontaneitě a zápalu pro tvorbu použije stylově nekonzistentní výraz, expresivní či patetický obrat, který čtenáře vytrhává z napínavého děje. Vyvolá rozpaky, pousmání či úsměšek, ale hlavně i v bezútěšné situaci, i když nezáměrně, připomene životní optimismus, nezkrotnost a temperament a nakonec vlastně i humor, který pomáhá Romům přežívat už po staletí v nepřátelském prostředí. Ukazuje však ještě na jednu věc: tato neučesanost, určitá nedokonalost vyjádření prozrazuje, že zde se píše ni pro slávu či zisk, ale pro samu podstatu bytí. Vyslovují se za ty ohrožené, bojující o holou existenci a svá práva. Nehrozí proto, že by jejich psaní bylo plytké a bez důležitosti.

Ke čtení

Oláhová, E.: Nechci se vrátit mezi mrtvé, Triáda/ Společná budoucnost, Praha, 2004.
Oláhová, E.: Matné zrcadlo, Triáda, Praha 2007.
Čalo voďi/ Sytá duše, Muzeum romské kultury, Brno, 2007.
Revolver revue, 57/2005.

Host, 4/2006.
Ty, která píšeš. Čítanka současné české ženské povídky, Artes Liberales, Praha 2008.

Ke zhlédnutí

Divadelní inscenace Prokletá rodina aneb O zuřivém Kalmanovi a statečné Marce na motivy povídky E. Oláhové Prokletá rodina. Malé vinohradské divadlo, režie Peter Chmela, premiéra 16. 12. 2010.

Nejbližší představení se koná 23. ledna 2011.

Kritické ohlasy

Přestože je látka většiny autorčiných povídek bezesporu romská, rozhodně nejde o tradiční romskou lidovou prózu ani o ohlasovou literaturu. Návaznost povídek Oláhové na folklórní vyprávění je někdy patrná, spíše však jde o inspiraci u s tradičními tématy se v povídkách zachází volně. To, co majoritní čtenář považuje za romskou mytologii, může být někdy ve skutečnosti čistě autorské, a mnohdy až neromské.

Jan Červenka, Autorská osobnost Eriky Oláhové a otázky nad romskou literaturou. Host 4/ 2006.

(…) Matné zrcadlo Eriky Olahové (1957) má tři vrstvy a čtenář je díky kompozici knihy z nakladatelství Triáda i čisté tříbarevné typografii Markéty Jelenové přímo vidí. První vrstva krátkých próz zrcadlí soužití živých a mrtvých v magických obrazech. V těchto baladách nepokojných duší ještě zápasí dobro se zlem, existuje Bůh, trest i odpuštění. Příběhy třetí vrstvy naopak zračí absolutní temnotu a vládu duší nevykoupených, ztracených, násilných. Poslední Hrůzný zážitek končí výkřikem pronásledované ženy: „Bože… Tolik v tebe lidé věří, jsi vůbec, anebo už jsi na ně zapomněl?“ Mezi mýty a zlé sny je vložena pětice vyprávění ze všedního života v první osobě. Titulní Matné zrcadlo ani není příběh, ale záznam mysli, která se dívá na vlastní tvář, cítí bolest při bití, třese se ve skrýši někde za popelnicemi. Tady se „nereflektuje“ rozumováním o životě, tady se jen žije a prožívá.

Minirecenze, Lidové noviny, (fm), 13. 11. 2008

(…)Autorčina druhá knížka Matné zrcadlo, vydaná Triádou, navazuje na prvotinu úvodní pěticí textů, kde jsou zápletky budovány z různých pověr a kouzel, obvykle v nejužším kontaktu se záhrobím. Nechybí tu ani morální poselství, které mívá v tradiční romské slovesnosti významné místo, ale kouzlo textů tkví především v poetické fantastice. V dalších pěti povídkách se Olahová zřejmě pokusila odpoutat od magické tradice. Zaměřila se na současný život Romů, temnou romantiku vystřídal šedý realismus, horor ustoupil anekdotě. (…) Závěrečné čtyři příběhy se opět odehrávají v neurčitém čase a prostoru hrůzy, avšak jaksi modernějším, jímž už tolik neprosvítají pradávné kolektivní bázně, ale spíš úzkostné tušení zla, které kdesi nenápadně bují právě teď. Skoro obsedantním tématem se Erice Olahové už na počátku tvorby stalo domácí násilí, zejména utrpení žen, každodenně bitých brutálními, frustrovanými, opilými, k nepříčetnosti zuřivými manžely. Takové násilí se jí stalo reálnou výchozí situací k řadě fantastických povídek z tradičního romského prostředí.

Viktor Šlajchrt, Hrůza mezi fikcí a realitou, Lidové noviny, 11. 11. 2009.

(…) V první knize shromáždil editor Jan Červenka tématicky konzistentní sbírku dvanácti kratších próz temné, mrazivé atmosféry. Dějištěm jsou především chudičké romské osady nebo jakýsi nespecifikovaný dávnověk, charakterizovaný archaizujícím jazykem. Svět živých a mrtvých se prolíná, utajené hříchy jsou zázračným a často krutým způsobem potrestány, dochází k převtělením, zjevením, kletbám i odpuštěním. Určité motivy, především násilí páchaného pod pláštíkem rodiny, se neodbytně vracejí a dodávají jinak pohádkovému vyprávění příchuť skutečné hrůzy. Tato linie je ve druhé sbírce výrazně posílena a navíc k ní přibylo pět kratičkých textů někdy se blížících bonmotu, jindy fejetonu nebo lyrické miniatuře. Vypravěčka bystrým zrakem sleduje aktuální realitu a v ich-formě referuje o drobných, ale něčím signifikantních zážitcích všedního dne. Je z nich cítit narůstající autorské sebevědomí, cit pro detail, ale i více odvahy promluvit sama za sebe, a nikoliv prostřednictvím postav v povídce.

Karolína Ryvolová, Pěkně vypečená literatura aneb Co se chystá v romské kuchyni, www.iliteratura.cz, 8. 1. 2009.

(…) Soubor MVD povídku naoko interpretuje jako frašku. Divák je bombardován (nikoliv nevkusnými) podněty k smíchu, počínaje Kalmanovým neumělým tetováním na předloktí přes scénu s porodem („nemluvně“ ve tvaru zmrzlinového kornoutu z polystyrenu se ukrývá v kapsáři pod šaty) až po Rózčiny neustálé poznámky na adresu Vladkovy tloušťky. Přesto se představení daří vyvolat nenápadnou předzvěst hrozící katastrofy. Občas je to smích přes zaťaté zuby, co se ozývá z hlediště; zvlášť když opilý a rozzuřený Kalman bije Rózku a Marku a doslova s nimi smýká po zemi. Nejednoznačnost dramatizaci povídky Oláhové sluší. I její texty občas „ustřelují“, ať už k přemrštěnému patosu nebo zdánlivě nevhodné komické epizodě na pozadí velké tragédie. Její autorský styl už je takový – tak trochu ode zdi ke zdi, ale se silným poselstvím a v každém případě po svém.

Karolína Ryvolová, Oláhová, Erika: Prokletá rodina aneb O zuřivém Kalmanovi a statečné Marce – divadelní představení, www.iliteratura.cz, 21. 12. 2010.

Kniha roku 2008, anketa Lidových novin, osobní výběr vybraných českých intelektuálů:

Eliška Vlasáková, spisovatelka a psycholožka na 3. místo umístila knihu Eriky Olahové Matné zrcadlo (Triáda): „Jako psycholožku mě zaujala jasnost, s jakou je zde vyjádřen romský pocit ohrožení.“

Tomáš Weiss, obchodník s knihami a publicista umístil na 2. místo pro Eriku Olahovou: Matné zrcadlo (Triáda 2007): „Horor, magie, lidská duše. Zapsané rázně romsky, bez naondulovaných slov.“

Více též rubrika Literatura na www.skola.romea.cz.

Pal e autorka

Ašunďi romaňi autorka prozaička e Erika Olahová uľiľa 14.1.1957 andro foros Zvolen. Deštupandž beršendar kerelas buťi andre tovarňa the paľis sar servírka the kucharka, akana hiňi andro invalidno duchodos. Bešel andro foros Česká Třebová. Lakero phral hin o vitvarňikos the socharis, so kerďa o baro leperibnaskero bar le mule manušenge, sar has o holokaustos andro Hodonín u Kunštátu.

Sar la dine invalidno duchodos andro eňavardešta berša, chudľa te irinel, irinelas ča predal peste. Lakero talentos prinndžarďa o Jan Červenka, has o editoris andre lakeri perši genďi. Zor andro irišagos la delas tiš e Milena Hübschmannová –„Joj man delas bari zor,“ phenďa e Oláhová. Hiňi khatar e fameľija, savi na dživelas maškar o Roma, bešenas maškar o Slovaka the paľis maškar o Čechi, e daj laha vakerelas gadžikanes, ta avka vakerel, aľe andre lakeri duma hin te šunel čeporo the slovensko, the romaňi čhib. Irinel gadžikanes, no hin te dikhel, hoj mištes leperel tradična paramisa, save šunďa sar cikňi čhajori le phure papustar the la babatar. Lakero debutos has andro uprekidipen Romano džaniben andro berš 2001 la paramisaha Dítě (Čhavoro). „E realita andro miro dživiben mange kerav feder, te man garuvav pre sera the odoj mange irinav. Polokes andro irišagos sikhavav miro dživipen,“ phenel pal o paramisa. Na kamel e publicita, sar korkori phenel, kamel ča „te irinel vaš o manuša, save kamen te genel the te duminel.“

Dine lake avri o gende Nechci se vrátit mezi mrtvé (Na kamav te džal pale pal o mule, ed. Jan Červenka, 2004) the Matné zrcadlo (Mutno gendalos, 2007). Irinelas tiš andro uprekidipen Revolver Revue the žurnalis Host. Lakeri literarno buťi hiňi thoďi andre antologija Povídky (Paramisa). Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London, Telegram Books 2006), andre antologija prozaicke tekstenca le romane autorendar andro ČR Čalo voďi/Sytá duše the andro uprekidipen, kaj hine o paramisa džuvľijengere tekstenca Ty, která píšeš (Tu so irines 2008). Na čirla bašaďa o Malé vinohradské divadlo e dramatizacija pal lakeri paramisa Prokletá rodina / Košibnaha marďi fameľija.

Lakeri literno buťi

La Erika Oláhová o manuša prindžarde andro paramisa, save daravkernas avri, irinelas sugestivnones pal o demavipen pro džuvľija the o čhavore, ole, so pen na džanen te thovel mujal e bibacht. Irinel odoj tiš pal sakoďiveseskero Romengero dživipen andro cikno foros, sar o manuša genen, ta preačhen te asal, te dikhen čači realita, the lengero pharo dživipen. Anglal hin o hororis the simbolicko bibachtaľipen, the paš oda e autorka phenel pal lakere subtilna daravipena: so hin ča literarno tematos, abo suno, sar andro irišagos bisterel pro meriben, pre bibacht, hoj šaj našavel le manušen, so igen kamel, hoj daral, te na ačhel korkori? So hin e fantazija the so o čačipen? Či le manušenge hin pre dzeka lakeri ich-forma? The so hin primarno, andro genaraciji pale the pale predžiďilo traumatos, abo te kamen aver frazija, ta sakoďivesengero dživipen?

Sar the o Erben mištes irinel pal folklorno motivos. Pal romane purane paťavibena irinel avka, hoj oda maškar o manuša del e rezonancija, bo irinel pal archetipalna paťavibena, modela, save bajinenas pal oda nekhbareder barvaľipen – e fameľija, o čhavore. Andre magicko paramisa hin than vaš mariben maškar e bibacht the o lačhipen, te vareko bisterel pre paťiv, ta šoha ňikda e paťiv imar na chudela, te na sal lačho manuš sar džives, ta the mulo aveha mardo.

Le manušen tiš šaj interesinel o modelos, savo e autorka kerďa andre paramisi Útěk. Terno čhavo/murš, kerel e proba, the ačhel lestar murš, lačho manuš (terne čhaja the o džuvľija ajse probi na keren, bo džanen, hoj te len hin čhavoro, kampel pal leste te bajinel). Te keren phari proba, ajsi, hoj šaj paš oda meren, ta hine zorale, nane jale te džal pal o emociji, dikhen čačo barvaľipen the paľis hine, sar te bi len delas vareko upral lende e zor, the bajinen pal aver manuša.

Varekana e autorka irinel o lava, save nane stilova, oda vaš oda, bo bisterel sar irinel pal savoro, ekspresivno, abo pateticko frazija, le manušen cirdel avri le aktostar. Manuš na džanel, so te duminel, asal, varekana hino ironicko, aľe dikhel andre phari situacija, the te e autorka oda na kamelas, o optimismos andro dživipen, o temperamentos, pro agor the o pheras, savo del le Romen e zor te dživel andro bibachtaľipen, bijal avre manušengeri paťiv. Sikhavel tiš mek jekh: ada na profesionalno štilos, varesave na lačhes phende lava, sikhaven, hoj oda hin irimen na vaš o love, abo o ašunďipen, aľe le jilestar. Maren pen vaš ole, so pen na džanen te thovel anglal, so pen maren le dživipenaha the pal peskere čačipena. Na kampel te užarel, hoj lengero irišagos ňič na phenela, abo ela čučo.

Andre paramisi Sedmé patro/Eftato štokos irinel e autorka pal lakero dživipen. Mištes sikhavel, sar akor o manuša dživenas, the šaj leperen pro situaciji, so tiš predžiďile.