Matka Tereza žila ve jménu Krista a lásky k bližnímu

"Nezáleží na tom, kolik toho děláme, nýbrž na tom, kolik lásky, kolik
opravdovosti a kolik víry vkládáme do svého jednání." Víc než tato slova
proslavily indickou misionářku Matku Terezu, přezdívanou "Anděl z Kalkaty",
skutky v sociální oblasti. Pro nezištnou činnost ve prospěch nemocných a chudých
se stala ztělesněním milosrdenství, za obětavou práci pro nejpotřebnější byla
oceněna řadou vyznamenání, včetně Nobelovy ceny za mír. V šlépějích této
charismatické řeholnice dnes kráčí více než 4500 jejích následovníků z řádu
Misionářky lásky, který založila. Ve čtvrtek by se Matka Tereza dožila 100 let.

Matka Tereza byla neobyčejná žena. Činorodá, praktická a plně oddaná své
věci, kterou bylo služba Ježíši Kristovi. Vykupitele viděla v každé trpící
bytosti. I když neměla osobní majetek ani politickou funkci, patřila k
nejmocnějším ženám minulého století a stala se legendou již za svého života. V
její přítomnosti roztávali mocní tohoto světa a její kontakty sahaly od
princezny Diany po iráckého diktátora Saddáma Husajna.

I přes četná setkání s vysoce postavenými lidmi byla pro Matku Terezu vždy
prioritou starost o bezmocné. Jim věnovala své dny, zatímco po nocích vyřizovala
písemnou agendu ve své kalkatské kanceláři. Prožívala však i kritická období, v
nichž bojovala s pocity prázdnoty, vyprahlosti modlitby a odmítnutí bohem, jak
dokládají její dopisy adresované nejbližším duchovním rádcům, zveřejněné teprve
nedávno.

Matka Tereza, původním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiuová, se narodila v
nynějším hlavním městě Makedonie Skopje 27. srpna 1910 v rodině albánského
obchodníka. Po studiích na Londýnské škole hospodářských a politických věd
vstoupila roku 1928 do irského řádu loretánských sester v Dublinu. Jméno Tereza
(po svaté Tereze z Lisieux) přijala v roce 1929 při řeholním slibu na noviciátu
v indickém Dárdžilingu a dalších 17 let vyučovala na střední škole St. Mary’s
High School v Kalkatě.

K nápadu založit řád, který by pečoval o ty nejpotřebnější, přimělo Matku
Terezu boží vnuknutí, které se dostavilo ve vlaku do Dárdžilingu. Když v roce
1948 se svolením Vatikánu opouštěla loretánský řeholní dům a vydala se za
chudinou do slumů, jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a
pár rupií.

Zanedlouho Matku Terezu následovaly další sestry. Papež řád Misionářek
milosrdenství (Misionářky lásky) oficiálně povolil v říjnu 1950. Prvním domem,
který řádové sestry v Kalkatě otevřely, byl Nirmal Hrdaj (neboli Čisté srdce).
Dodnes slouží jako hospic umírajícím na jejich poslední cestě, jedno, zda-li jde
o hinduisty, muslimy či křesťany.

První dům mimo Indii otevřela Matka Tereza v roce 1965 ve Venezuele.
Následovaly domy v Římě, na Srí Lance, v Tanzanii, Austrálii a dalších zemích. V
květnu 1990 vznikl první dům Misionářek lásky v Československu – ve slovenské
Čadci. V témže roce byla otevřena pobočka řádu v Praze. Dnes se zde starají o
bezdomovce, zatímco sestry v Ostravě se zaměřují na práci s romskou mládeží.
Československo navštívila Matka Tereza poprvé v listopadu 1984 na pozvání
kardinála Františka Tomáška, vrátila se sem v květnu 1990 a znovu v prosinci
1992.

Řád, jehož byla Matka Tereza představenou 47 let (s malou přestávkou kvůli
zdravotním potížím), má v současnosti přes 4500 členů ve více než stovce zemí.
Od roku 1984 existuje i jeho mužská větev Misionáři lásky.

Matka Tereza za svou práci pro nejpotřebnější získala několik významných
ocenění, v roce 1979 také Nobelovu cenu za mír. Přesto měla celou řadu odpůrců,
kteří jí vyčítali, že je katolickou fundamentalistkou, protože umírajícím
odmítala podávat léky tišící bolest a brojila proti rozvodům a potratům. Ty
označovala za největší hrozbu pro pokoj ve světě.

Když 5. září 1997 Matka Tereza zemřela, vystrojila jí Indie státní pohřeb. O
šest let později byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena v nejrychlejším
procesu beatifikace v historii katolické církve. Její svatořečení se očekává.