Marcela Tuliová: Časopis Kereka se uplatní na školách

Demokratická aliance Romů (DAR) se do určité míry překrývá s redakcí časopisu
Kereka (Kruh) ve Valašském Meziříčí podobně jako společenství Romů na Moravě (SRNM)
a Romano hangos v Brně. Marcela Tuliová v Kerece zastupuje šéfredaktora. Rok
studovala na VŠ psychologii, studium ale přerušila a nyní pracuje jako
koordinátorka a realizátorka vzdělávacích projektů

Kdy časopis Kereka vznikl a za jakým účelem?

DAR vydává Kereku za podpory ministerstva kultury od roku 1997. Časopis má
hlavně funkci zábavnou, vzdělávací, ale i poučnou a motivační. Může pomáhat
učitelům základních, zvláštních i středních škol při výuce romských dětí.
Prezentuje romskou kulturu a tradice.

Redakci máte ve Valašském Meziříčí, což znamená ještě větší odstup od Prahy,
než jako v případě našeho RH v Brně. Je to problém, přináší vám to nějaké
potíže?

Nenazývala bych to přímo problémem. Samozřejmě jsou situace, události, které si
žádají okamžitou odezvu a pak ona dálka může být překážkou. Ale nebývá to
rozhodně pravidlem a myslím si, že mnohaletou prací a komunikací s Romy jsme si
celkem získali důvěru čtenářů.

Kolik čísel a jak často vydáváte, kdo a jakým způsobem zajišťuje distribuci?

Kereka je jediné celostátní romské měsíční periodikum pro děti a mládež, snažíme
se oslovit věkovou skupinu od 5 do 26 let. Čísel je celkem 11, o prázdninových
se čtenářům do rukou dostává dvojčíslo. Distribuci pro předplatitele provádí v
zastoupení vydavatele společnost, která se touto činností zabývá. V rámci
jednotlivých akcí zvyšujeme jeho publicitu, tvoříme public relations strategii,
která zvyšuje zájem o periodikum na veřejnosti.

Mohla byste trochu víc přiblížit redakční okruh Kereky? Kdo v něm je, co ti
lidi vykonávají za zaměstnávání či aktivity apod?

Profesní tým tvoří lidé, jež se podílejí na celkové přípravě časopisu. V
současnosti má redakce šéfredaktora, zástupce šéfredaktora, dva fotografy a šest
externích redaktorů. Každý z nich přenáší do redakční práce svou osobitost,
která ve výsledku časopisu vtiskne zábavný, vzdělávací, naučný i motivační
okruh, ze kterého si pak čtenáři vyberou to své. Redaktoři Kereky jsou výrazné
osobnosti, buď studují, či pracují, někteří obojí.

Jako Nerom mám možná trochu výhodu – snažím se mít v RH příspěvky od různých,
často rozhádaných aktivistů i rodin, zatím to více méně funguje. Jak je to u
vás? Vyčítal vašemu časopisu někdy třeba už někdo jednostrannost?

Jsme časopis pro děti, spadáme spíš do kategorie zábavně – vzdělávací. Kereku
čtou a odebírají víc děti, maminky, učitelky, a ti si ji chválí. S výtkou kterou
uvádíte jsme se zatím nesetkali. Samozřejmě, je stále co vylepšovat a kritika by
nám v tomto případě neuškodila. Čtenáře téměř v každém čísle vyzýváme, ať nám
sdělí své postřehy, výtky i námitky, a oni reagují, někdy i negativně, což je
také dobře.

Patří ke čtenářům časopisu Romové či spíš Neromové?

Spíše Neromové. V prvé řadě jsou překvapeni vysokou úrovní časopisu, chválí
vzhled, ptají se na redaktory. Často také volávají a jsou ochotni s vámi dlouho
mluvit o redakční práci. Reagují na aktuálnosti, mají potřebu vyjádřit svůj
názor a také se zajímají o další výrazné romské osobnosti. Romové jsou převážně
vysokoškoláci, poslední dobou zaznamenáváme více romských maminek, které se z
časopisu něco zajímavého dozvědí.

Váš magazín už vychází pár let – jaké zaznamenáváte ohlasy, co se lidem líbí,
co spíš kritizují a co by chtěli jinak?

V každém čísle časopisu najdou čtenáři krátký dotazník, kde mohou přednést své
připomínky. Ptáme se jich, co v časopise postrádají, čeho je pro ně více, čeho
méně. Pobízíme je, že svým míněním mohou ovlivnit obsahovou stránku časopisu.
Vzpomínám si na případ, kdy jsme váhali nad dlouhými příběhy na pokračování a
čtenáři si je vyžádali. Ohlasy máme spíš kladné.

Máte nějaké podrobnější zkušenosti s tím, jak používají romštinu např. starší
a mladší Romové ve vašem okolí, a jak reagují na texty v romštině?

Texty v romštině si čtenáři vyžádali a vyžadují. Poukazují na to, že se romština
pomalu vytrácí a my se snažíme zprostředkovávat romský jazyk přes články a
texty. Kereka má tři redaktory, rodilé mluvčí, kteří romštinu užívají v běžném
životě. Mám tu zkušenost, že více mezi sebou Romové mluví svým mateřským jazykem
na Moravě, méně v Čechách.

Dostávají autoři nějaké honoráře? Nemohli by u vás publikovat zároveň třeba i
ti co píšou do Romano hangos?

Ano, naši redaktoři honoráře dostávají, nicméně se nebráníme dalším zájemcům.

Nemohli byste nám např. posílat vždy po vydání Kereky jedno její číslo a
např. nějaký jeden zkrácený, profilový článek, který bychom uveřejnili v RH s
odkazem na Kereku a udělali jí tak reklamu?

Samozřejmě, rádi.

Jak hodnotíte Romano vodi a Romano hangos, které věci byste v nich vy sami
dělali jinak?

Romano vodi i Romano hangos považuju za tiskoviny dost na úrovni a ve svém okolí
se setkávám s jejich ohlasem. Dokonce máme několik „stálých odběratelů“, kteří
si k nám do redakce pro zmiňovaný časopis a noviny chodí.

Většina novin a časopisů neromských i romských je na tom rok od roku hůř a
hůř, čtenáři používají spíš internet, dotací a grantů ubývá. Našli jste na
tenhle dlouhodobý sestup nějaký recept? Jaká je podle vás budoucnost romského
tisku?

Recept? Kdyby existoval, nemuseli bychom řešit právě takový problém. Děláme v
podstatě totéž co vy – snažíme se, pracujeme jak nejlépe umíme. Já si troufám
říct, že budoucnost se jeví nadějně. Když pomineme, jak jste zmiňoval, internet,
romský tisk všeobecně zpřístupňuje široké veřejnosti určitou směs zábavy i
nauky. Já myslím, že má zkrátka co nabídnout. Mediální nabídka trhu na romské
tiskoviny se stále bude modernizovat v souladu s víceletým předstihem plánů
zaměstnanosti minority – do společnosti se zařadí více vysokoškolsky vzdělaných
Romů a v oblasti vzdělávání nebudeme pomalu pociťovat poskytování přechodné a
kolísavé podpory. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že onu podporu Romové v
budoucnu nebudou potřebovat. Když většinová společnost zaznamená úspěšnost Romů
v rozvoji vzdělání, romské tiskoviny pak nebude majorita shledávat jako novum.
Bude to běžná, samozřejmá záležitost.

Jako redakční okruh Kereky přece jen máte určitý přehled o problémech a o
dění, zeptám se na konec na politiku. Která strana či politici v ČR jsou podle
vás romským záležitostem nejvíc nakloněni a kterých se spíš obáváte? Koho byste
nyní volili?

Naše organizace, Demokratická aliance Romů ČR, spolupracuje s představiteli
komunální politiky Valašského Meziříčí a okresního města Vsetín a se
zainteresovanými ministerstvy. Zmíním Úřad vlády ČR a Mezirezortní komisi pro
lidská práva. Obava v tomto případě není to správné slovo pro vyjádření
nesouhlasu například s nedostačující podporou našich záměrů a aktivit. Volili
bychom politickou stranu, která by program měla postavený na sociálních
hodnotách a usilovala o emancipaci Romů ve společnosti. Politici si ale musí
uvědomit, že Romové nejsou vyhraněnou skupinou voličů.

Vychází v Romano hangos 19-2009 na www.srnm.cz