Mají romské děti menší šanci?

To, co čtete v titulku článku, není ani propaganda, ani heslo z nějakého pochodu holých lebek. Je to jeden ze závěrů podrobné analýzy šancí romských dětí na dosažení vzdělání, kterou si nechala vypracovat Nadace na rozvoj občanské společnosti (NROS). Proč vůbec takováto analýza vznikla?

Evropská unie vidí problém vzdělanosti jako jeden ze základních při odstraňování chudoby Romů, a tak na programy zaměřené na tento problém uvolní v dohledné době obrovské peníze. A právě nadace NROS je tím, kdo bude s těmito penězi hospodařit.
„Náš program, který je zaměřen na podporu mimoškolního vzdělávání romských dětí, si potřeboval ověřit, zda ta témata, která jsme zvolili, jsou dobře nastavena, zda přinesou efektivní výsledky,“ vysvětluje Hana Šilhánová, ředitelka nadace NROS.

„Analýza ale ukázala mnohem širší pole toho, co je možné podporovat. Je to určitý předvoj, náznak cesty, kterým můžeme jít, a po kterém by měl následovat nějaký další vývoj v oblasti státní politiky, především pak ze strany ministerstva školství.

ČTĚTE TAKÉ



Postoje ke vzdělávání a potřeby romských dětí a mládeže mapuje nová analýza

Nadace bývají obvykle tím, kdo ukáže problém a kdo přijde s návrhem na řešení. A tento náš výzkum je prvním v této oblasti.“
Průzkum prováděla agentura GAC, která si vybrala devět základních škol v obcích různých velikostí – od západních Čech přes Prahu až po severní Moravu – většinou v blízkosti sociálně problémových oblastí. Různý byl i počet romských dětí ve třídách – od jednotlivců až po kolektivy, kde tvořili Romové většinu.

Výzkum porovnával školní výsledky a postoje 502 dětí, z nichž bylo 178 Romů. Zabýval se především příčinami toho, proč romské děti v průběhu základní školy buď propadají, nebo dokonce odcházejí na speciální školy.

Statistika, která z tohoto šetření vzešla, je neúprosná: pouze třetina romských chlapců a polovina romských dívek dojde do deváté třídy. Většina buď propadne, nebo odchází na speciální školu. Dobře nevypadá ani pohled na výsledky těch dětí, které na základní škole zůstanou až do deváté třídy: zatímco u neromských dětí je průměrná známka na konci školní docházky 1,77, u Romů je to 2,45. To vypadá na první pohled docela dobře, ale musíme brát v úvahu, že průměr známek zahrnuje i předměty, ve kterých bývají známky většinou velmi pěkné – např. tělocvik, hudební nebo výtvarná výchova atd. Pokud by měly být hodnoceny hlavní předměty – český jazyk, matematika a cizí jazyk – byla by průměrná známka podstatně horší.
Podrobný rozbor ukazuje, že pro romské děti jsou nejtěžší tři období: první třída, třetí třída a přechod na druhý stupeň, tedy třída šestá. Úspěšnější jsou romské děti tam, kde je menší podíl Romů ve třídách – v takovýchto kolektivech se např. romské dívky většinou vyrovnávají ostatním dětem z majoritní společnosti.
Největší problémy mají romské děti s českým jazykem, což se následně promítá i do dalších předmětů, především pak do matematiky.

Výrazný vliv na prospěch má i absence žáků, která stoupá s vyššími ročníky školy. Zvláštní je, že ve vyšších třídách převládají absence romských dívek nad absencí chlapců. Tady je zřejmě třeba hledat příčinu v postoji rodiny, která velmi často dívky využívá třeba k hlídání mladších sourozenců. Rodiče také často omlouvají různé formy záškoláctví, a tím se podílejí na horším prospěchu svých dětí.

Jedním z pracovníků agentury GAC, kteří průzkum přímo na školách prováděli, byl
Jan Snopek. Položili jsme mu několik otázek:

Studie se týkala porovnání romských a neromských dětí. Jak jste vlastně určovali, kdo je Rom a kdo ne?

„My jsme vycházeli z toho, že budeme za Roma považovat toho, koho nám jako Roma označili pracovníci škol. K našemu překvapení s tím ale školy neměly větší problém. Asi jen ve třech případech se na nás školy obrátily, že si nejsou úplně jisty, kam mají dítě při výzkumu zařadit.“

Výzkum se týkal všech dětí – tedy i neromských?

„Ten výzkum se týkal vždy celých tříd.“

Zjišťovali jste také, jaký je vztah romské populace ke vzdělání?

„Těžko říci, jaký je vztah celkové populace. My jsme výzkum prováděli ve školách, které se nacházejí v blízkosti tzv. sociálně vyloučených lokalit. Tam lze předpokládat, že vztah ke vzdělání nebude tak dobrý jako u Romů, kteří žijí integrovaně mezi majoritní společností. Navíc: neměli jsme možnost ptát se rodičů – dotazovali jsme se pouze učitelů. Ti většinou konstatovali, že ten vztah není příliš dobrý, že se rodiče o své děti příliš nezajímají. Na začátku školní docházky sice zájem určitý je, ale s věkem dětí postupně klesá.“

A víte, jaký vztah ke vzdělání mají děti samotné?

„Naše otázka na děti zněla, jestli tuší, jaké povolání by chtěly v budoucnu vykonávat. Většina těch dětí – snad kromě jednoho – odpověděla, že ví. Co nás trošku překvapilo, že bez ohledu na to, zda to byly děti z pátých nebo osmých ročníků, jejich vzdělanostní aspirace byly velice nízké. Většinou uváděly povolání, na která stačí získat vyučení: kadeřnice, automechanik, vizážistka, zedník. Jenom v několika málo případech uvedly povolání, na které je potřeba získat maturitu nebo absolvovat vysokou školu. Je to např. učitelka, sociální pracovník nebo asistent pedagoga, což je dáno tím, že s těmito typy pracovníků děti přicházejí poměrně často do styku.“

Týkal se výzkum i využití volného času?

„Ptali jsme se dětí, co se jim na škole líbí, co ne, co dělají ve volném čase, jestli navštěvují nějaké doučování, volnočasové aktivity, nebo zda se jen tak poflakují po ulicích. Závěry ale nemáme zcela reprezentativní. Většina dětí totiž sice nějakou volnočasovou aktivitu uvedla, nicméně, jak víme od poskytovatelů těch aktivit, většina romských dětí nechodí pravidelně, nebo po krátké době skončí a je velice obtížné – zvláště u starších dětí – je motivovat k tomu, aby v mimoškolních činnostech pokračovaly.“

Ředitel agentury GAC Ivan Gabal výzkum hodnotí slovy:
„My jsme udělali sondu zaměřenou na programy, které by mohly zvýšit vyhlídky romských chlapců a dívek v základních školách. Prohlídli jsme si detailně devět škol z hlediska okolností, které ovlivňují šance těch dětí ukončit základní docházku ve třídě, ve které začaly. Myslíme si, že by bylo dobré, kdyby se ministerstvo školství podívalo na výsledky té práce a pokusilo se získat reprezentativnější vzorek z většího počtu základních škol. Těch devět škol, to byla opravdu jen sonda a tyto školy nedávají ucelený přehled o celkovém stavu školství. Je ale zřejmé, že oblast základních škol je strategickou otázkou v oblasti vzdělávání a že je i rozhodující pro sociální vyloučení Romů.“

Průzkum sice ukázal na řadu problémů při vzdělávání romských dětí, ale současně se dá říci, že neodhalil nějak mimořádně převratné skutečnosti. Každý, kdo se touto tématikou zabývá, musí na základě vlastních zkušenosti dojít k podobným závěrům.
Podle Ivana Gabala je tady ale ještě jeden důležitý moment: dosud totiž snahy o podobně podrobný výzkum narážely na obavy z toho, zda je možné zachovat anonymitu dotazovaných.
„Naše analýza ukazuje, že je možné kvalifikovaně zpracovávat rozbor vzdělanostních šancí romských dětí i tak, že o dětech víme z hlediska jejich prospěchu a úspěšnosti ve škole, aniž by při tom docházelo k ohrožení jejich anonymity.“
Pro toho, kdo se problematikou romských dětí ve školách nikdy nezabýval, jsou ale závěry výzkumu zřejmě dost šokující: neromské děti mají třikrát větší šanci dokončit základní školu se svou třídou než děti romské, které buď propadají, nebo odcházejí do speciálních tříd.
Ukazuje se dále, že škola přenáší sociální vyloučení z rodičů na generaci dětí. Rozbor ale potvrdil i správnost některých programů, které už na některých školách fungují: menší problémy mají v první třídě ti žáci, kteří prošli přípravkou. Stejně je tomu i ve vyšších ročnících, pokud se dětem dostane další mimoškolní podpory.
„V zásadě se potvrzuje, že česká základní škola má diskriminující efekt, že není schopna si poradit s dětmi, které přicházejí ze sociálně vyloučeného prostředí.

Že není schopna nahradit deficit přípravy z rodiny. To je ale možné překonat. A my se domníváme, že už je čas, abychom podle toho začali s těmito výsledky pracovat,“ dodává Ivan Gabal.
Představení výsledků analýzy se zúčastnilo několik desítek lidí – od pracovníků nadací přes úředníky ministerstva školství až po sociální pracovníky. V diskusi se potvrdilo, že jedním z největších problémů, které romské děti doslova svazují, je špatná znalost češtiny. Diskuse se tím ale dotkla i velmi citlivé otázky, kterou je to, zda romské děti mluví romsky. Tímto tématem se analýza nezabývala, ale zkušenosti z praxe říkají: pokud dítě umí dobře rodný jazyk, snáze se naučí i další. To, že se doma mluví romsky, by tedy nemělo být na překážku dobré znalosti češtiny i výuce dalších jazyků.
Je nepochybné, že rozhodující úlohu v nápravě současné situace musí sehrát ministerstvo školství.

„Už jsme se domlouvali s panem Gabalem, že bychom celou tuto prezentaci předvedli na ministerstvu školství pracovníkům, kteří o to projeví zájem,“ uvádí Jiřina Tichá, pracovnice ministerstva.

„Počítáme i s další technickou pomocí. Zadali jsme dva typy analýzy – kromě jiných, protože my nemáme na starosti jenom vzdělávání Romů – ale chtěli bychom pro individuální projekt získat dostatečné podklady, abychom mohli i v tomto projektu specifikovat zadání blíže k tomu, co je potřeba pro terén.“

Představení výsledku průzkumu se zúčastnila i další pracovnice ministerstva školství, Iveta Němečková. I když většinu závěrů očekávala, přesto se určitému překvapení nevyhnula:
„Pro mne bylo šokující, jak nízké vzdělávací šance ty děti mají. Já jsem předpokládala, že jsou vyšší, takže pro mne to převratné je.“

Co s těmito závěry ministerstvo udělá?

„V této chvíli je potřeba pokračovat v takovýchto analýzách a udělat je podstatně podrobnější, aby se získalo více podrobných podkladů. Ty poslouží k tomu, aby se mohly školy i ministerstvo pouštět do cílených aktivit, které by mohly děti podporovat v těch zlomových okamžicích.“

O jaké zlomové okamžiky by se mělo jednat?

„Především je to podpora předškolní přípravy – nemluvím teď o přípravných ročnících, ale o přípravě jako takové. Takže více podporovat předškolní přípravu. Druhý zlomový okamžik nastává ve třetích ročnících, čili tam využít vzdělávacích metod a podporovat interaktivní vzdělávací metody, které budou víc šité na míru nejen romským dětem, ale všem, aby podpora jejich školní úspěšnosti byla faktická. A další zlomový okamžik je přechod na druhý stupeň základních škol, tam se dá také hodně dobrého udělat. A souhlasím s tím, že cílená příprava na střední školy je další moment, kde se romské děti dají podpořit. Je to drobná odborná práce, cílená na jednotlivé děti a na jejich konkrétní vzdělávací podporu. Tohle zjištění pro mne nové není.“

Proč se tedy podobné aktivity nerozjely už dříve?

„Teď zamířím do vlastních řad a naštvu asi řadu učitelů: ukazuje se totiž, že ti, kteří ty děti vzdělávají, bývají velmi často ve svých postojích hodně stereotypizovaní. A myslím, že příprava učitelů v této oblasti – bez stereotypů, bez předsudků – je nesmírně potřebná. To je několik věcí, které mi znějí v hlavě, a to nejen v souvislosti s touto analýzou.“

Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže přišla doslova v čase „za pět minut dvanáct“. Jak uvádíme v úvodu článku: Evropská unie si je vědoma závažnosti situace, v jaké se Romové nacházejí. Je si ale také vědoma toho, že problém vzdělanosti není pouze problémem Romů samotných. Převratné změny v ekonomice, prudký rozvoj nových technologií – to všechno přináší nutnost celoživotního vzdělávání pro všechny obyvatele. V celé Evropě už platí, že málokdo vystačí s tím, co se naučil ve škole, a pro mnoho lidí je životní nutností hledat si nové profese. Proto je tak důležité vzdělávání – a zvláště u lidí znevýhodněných, kterými Romové rozhodně jsou.

Ukazuje se, že mladí lidé obecně nejsou připraveni na vstup do práce. Každé šesté dítě v Evropě ukončí školní docházku předčasně a nemá tedy šanci na dostatečnou kvalifikaci. Mezi lidmi ve věku od 15 do 24 let je dvojnásobná nezaměstnanost, než je celoevropský průměr, a 19 % dětí Evropy je ohroženo chudobou.

Evropská unie si je vědoma této kritické situace a rozhodla se napnout na její řešení co nejvíce sil. Už touto dobou je rozhodnuto, že v letech 2007 – 2013 půjde do programů sociálního charakteru 75 miliard euro. Naše republika sice v hodnocení chudoby patří mezi ty lepší státy, ovšem současně je zřejmé, že právě romská komunita je v situaci podstatně horší než většina majoritní společnosti. A protože Brusel považuje vzdělání za jednu ze základních cest k odstranění chudoby, uvolňuje pro Českou republiku zhruba jedenáct miliónů korun na rozvoj vzdělanosti Romů, na mimoškolní aktivity a podobné projekty.

Věřme tedy, že právě dokončená „Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže“ bude odrazovým můstkem pro projekty, které opravdu pomohou tento palčivý problém vyřešit.