Maďarskou vesnici terorizují rasisitické, nacionalistické "gardy"

Mašírují vesnicí každé ráno v těžkých botách, úzkých kalhotách, bílých
vestách a černé košili. To není žádný masopustní průvod, ale hlídky
nacionalistické a rasitické maďarské Národní gardy, které si představují pořádek
skutečně po svém. Tento týden chtěly nastolit „národní řád“ i v severomaďarské
vesnici Gyöngyöspata, kde tamním Romům velmi znepříjemňují život.

Tak jsem se v parlamentu dozvěděl, že jsem katastrofický turista, tituloval
Gábor Vóna, předseda opoziční, krajně pravicové, radikální a ještě všelijaké
jiné Strany za lepší Maďarsko – Jobbik, ty, kteří se den předtím, 15. března,
vybrali z Budapešti do vesnice Gyöngyöspata pod matranskými kopci. „Byl jsem
mezi nimi, nepopírám. A katastrofickou situaci jsem viděl, i jsem o ní slyšel.“

Jako na první narazím na Pirosku, asi 35-letou ženu u domu uprostřed romské
čtvrti. Neboť v této vesnici má romská menšina také svou oddělenou část, trochu
více ošuntělé než jsou domy maďarské většiny. Ale zase zde není chaos a špína,
celkově zde vládnou uspořádány poměry. Alespoň co se týče domů a dvorů.

Neboť i Piroska říká, že „ONI“ tady mašírují každé ráno, prozpěvují si své
písničky a v noci jim svítí reflektory do oken. Přičemž její rodina se počítá ve
vesnici mezi nejpořádnější.
Kdo jsou to ONI? Mají bagančata, někteří jsou v maskáčích. Většina však má černé
kalhoty, bílou košili, černou vestu a na zadní části této uniformy nápis „Za
krásnější budoucnost“. Takto se jmenuje i jejich spolek „na ochranu občanů“,
přičemž jsou to obyčejné fašistické gardy, které sem přišly terorizovat romské
obyvatelstvo.

Velitel jedné skupiny Tamás Eszes říká, že se prý pouze chtěli přesvědčit, co
se děje, protože se k nim dostaly stížnosti, že Romové kradou ve velkém a nedá
se s nimi žít. On a jeho lidé měli již odejít, ale maďarské obyvatelstvo je
údajně požádalo, aby zůstali. Neromové prý byli rádi, že ti jsou konečně i
nějací vojáci.

Na mou otázku, co na to místní Maďaři, Piroska své spoluobčany dělí na dvě
části – na ty, kteří jsou rádi, že tu gardy jsou, a na ty, kteří toho už mají
dost, protože ať jdou do obchodu, k lékaři, ať čekají na autobus , ať jsou
kdekoli, všude je „gardistů“ plno.

"Nepřeháním, je to stát apartheidu," tvrdí rozhořčeně šéf známého občanského
sdružení za romská práva a svobody Aladár Horváth. Je obklopen asi pětistovkou
lidí, z toho polovinu tvoří členové různých občanských sdružení z Budapešti a
druhou polovinu místní Romové.
Cílem shromáždění je upozornit na gardistickou svévoli a na to, že policie –
jediný orgán, který má právo použít v případě nepravosti i donucovací prostředky
– je nečinná. Přesněji – je činná, když je třeba Romy stíhat, řekněme, za
krádeže, to ano, ale když dva týdny mašírují po vesnici nelegální rasistická
komanda, tak proti nim nic neudělá.

Majitelka místního penzionu Magdolna Bernáthová zve aktivisty z hlavního
města, aby zde strávili rok, minimálně tři dny v týdnu. Neboť, když přijdou jen
na hodinu dvě, tak nezískají hodnověrný obraz o skutečné situaci ve vesnici
Gyöngyöspata. Na otázku, jaké je řešení, odpovídá jednoduše – každý musí
pracovat.

Kdo chce jíst, musí si na to vydělat – takový je tedy recept místní
podnikatelky, která neříká, že se Cigánům pracovat nechce, ale pouze připomíná,
že ve vesnici je hodně úrodné půdy, kterou by poskytly každému zdarma, ale leží
stále ladem.

Romské děti však nadšeně recitují nejrevolučnější maďarskou báseň Sándora
Petőfiho. Vždyť je výročí revoluce z roku 1848. Každý v Maďarsku ovládá tyto
řádky, tedy i romská děti: "Přísaháme na praboha maďarstva, přísaháme: volnost
chceme, bez nevonictví."

Reportáž Radiožirnálu:
Maďarskou vesnici
terorizují nacionalistické gardy