Lucie Horváthová: Každý by měl začít u sebe

Na kandidátkách všech politických stran jsou do letošních poslaneckých voleb
zapsáni dva Romové a jedna Romka. Před volbami do Poslanecké sněmovny se zdá, že
sice pozvolna, ale přece jen začíná nabírat dech nastupující generace romských
intelektuálů a dalších činorodých lidí. Lucie Horváthová kandiduje jako lídr za
Stranu zelených v Pardubicích. Každý by měl začít u sebe nabádá mladá aktivistka
a úřednice Lucie Horváthová, pro niž je vstup do politiky možností, jak věci
posunout dál.

* Co vás přimělo angažovat se v politice?

Nepružnost politického systému. Hlavně je to pro mě výzva podílet se na změně
image politiků, která se za posledních deset et dostala do korupčních blamáží.
Jsme občas svědky směšných politických taškařic, které státu nejsou ku
prospěchu. K zapojení se do politiky mě přiměl i fakt, že z pozice úředníka či
pracovníka neziskového sektoru nemohu tak efektivně odbourávat překážky, které
mnohdy stojí na banálním úředním zádrhelu.

* Proč kandidujete právě za Stranu zelených?

Je to jediná politická strana, která není provařená žádnou korupční aférou a
se kterou se mohu bez větších problémů ztotožnit. Program Strany zelených nabízí
jasné a logické kroky k zajištění demokratického chodu státu pro všechny bez
rozdílu etnicity, pohlaví a podobně.

* Dnes jsou často probíraná témata lidská práva a společenské menšiny.
Zabýváte se jako politička těmito tématy?

Jako politička, člověk, žena, Romka, jako zaměstnankyně, v podstatě stále.
Proto jsem vstoupila do politiky.

* Co si myslíte o názoru, že u nás dochází k politickému zneužívání
antidiskriminační a lidskoprávní problematiky, jak tvrdí někteří konzervativci?

Může k takovému jevu docházet a někdy i dochází, ovšem minimálně. Existují
dvě extremní situace, kdy jsou přehnaně a útočně vyzdvihována antidiskrimianční
témata. Můžeme se s tím někdy setkat u některých neziskových organizací – romofi
lové, etnobyznysmeni a jiní. Druhou extremní situací je to, že někdo
bagatelizuje či znehodnocuje antidiskriminační politiku, když razí své rádoby
efektivní metody třeba v oblasti integrace Romů do společnosti, jako například
ve městě Chomutov.

* Má podle vás opodstatnění existence ministerstva pro lidská práva?

Rozhodně ano. A to neříkám jen proto, že jsem pro ministra, který měl lidská
práva na starosti, pracovala. Funkci ministra pro lidská práva lze přirovnat k
lidsko-právnímu poradci ministrů, což není všem stále jasné. Od pozice tohoto
ministra jsou mnohdy bohužel očekávány výsledky, které přísluší jiným
ministerstvům. Přitom ministerstvo má zajišťovat záruku dodržování lidských práv
a podporovat ostatní ministerstva při naplňování programů, například v oblasti
integrace Romů, ve vzdělání a zaměstnanosti, v případě rovného postavení mužů a
žen, rovného zacházení se zdravotně postiženými a dalších. Prostě je to
strategické a koordinační místo pro mezirezortní spolupráci v tématech lidských
práv a menšin. Ministr by se měl vyjadřovat ke všem klíčových programům a
činnostem dalších ministerstev. Díky ministrovi se podařilo prosadit důležité
dokumenty či akty jako třeba vznik strategie boje pro extremismu, odkoupení
původního internační tábora v Kunštátě u Hodonína atd.

* Co by se mělo změnit v legislativě, vládním rozhodování i v chování
politiků ve vztahu k Romům či k menšinám obecně?

Měla by existovat jasná pravidla, měly by být lépe vymezeny kompetence a
zodpovědnosti pro výkon státní moci a samosprávy, například v takzvaném
menšinovém zákoně. Snažit se o efektivní alokování peněz pro integrační
programy, důsledné kontroly čerpání dotací a jejich výsledků. Lépe provázat
současné zákony s reálnými problémy. Je také třeba zpružnit zákon o
zaměstnanosti, a to tak, aby zajišťoval místa dlouhodobě nezaměstnaným lidem. To
znamená, že není třeba zvláštně vytvářet programy pro Romy tam, kde nejsou
potřeba. Některé zákony jsou již tak univerzální, že by mohly řešit spousty
situací, ale není tu přiměřená vůle všech – Romů i Neromů. Věřím, že lze tento
postoj měnit a to pozitivními příklady, třeba ve snižování nákladů na politiku
nezaměstnanosti a zvyšováním sociálního standardu Romů.

* Máte ve svém programu či odhodlání ještě jinou pomoc Romům?

V našem zeleném programu jsou Romové jako jedna z menšin, kterým mohou
programové body zajistit vhodné podmínky pro lepší život, což je možné
vysledovat i v započaté práci našich zelených bývalých ministrů, Ondřeje Lišky v
oblasti inkluzivního vzdělávání či ministra Michaela Kocába v oblasti sociálního
začleňování.

* V čem by naopak mohli pomoci sami Romové jak politikům, tak – obecně
vzato – celé společnosti?

Musíme si uvědomit, že začít něco dělat znamená začít prvně u sebe. Tohle
není myšleno nijak konkrétně, ale vše, co člověk dělá navíc, je jen pro jeho
dobro v budoucnosti, potažmo pro dobro všech. Takových lidí znám již hodně a
mohu jen potvrdit, že to pokládám za začátek dobré cesty.

KAM DÁL?

Pojďme volit! I já půjdu

Romáci opět za oponou? Tentokrát ne!

Když nepůjdu volit, nemůžu si potom stěžovat



Romové, pojďme k volbám!

Neplakejme po volbách nad rozlitým mlékem


Nejsme ovce – Romové pojďme volit


Proč jít k volbám? Musíme využít to, co nám demokracie nabízí


SPECIÁL: Volby