Černošští studenti ve Spojených státech, kteří se dobře učí a čtou knihy,
jsou občas svými vrstevníky obviňováni z toho, že si svou „přílišnou“ pílí hrají
na bílé. Spolužáci se jim posmívají a šikanují je. Výsledkem je, že se část z
nich raději přestane učit, a tím pádem se nikdy nevymaní ze svého ghetta. Na
tenhle nebezpečný jev nazývaný „acting white“ upozornil ve svých projevech
americkou veřejnost hlavně Barack Obama.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA STRÁNKÁCH REFLEXU
Jenže nejde zdaleka jen o „výsadu“ černochů. Podobné jednání odhalil
harvardský profesor ekonomie Roland G. Fryer, Jr., třeba u italských emigrantů v
Americe v padesátých letech, u japonské kasty Buraku a u některých ortodoxních
židovských komunit. Vyskytuje se i u současných latinskoamerických imigrantů ve
Spojených státech. Podobně pravděpodobně fungují i některé romské komunity.
I když je to podivné, tahle šikana má u uzavřených a většinou nepříliš
respektovaných skupin svoji logiku. Kdo totiž získá vyšší vzdělání, unikne z
komunity a už pro ni nebude přínosem. Je to stejné, jako když třeba recepční v
reklamní agentuře po večerech studuje práva, tvrdí anglický ekonom a novinář Tim
Harford. Studující recepční se také evidentně snaží utéct do jiného oboru a své
znalosti nevyužije pro rozvoj firmy ani neulehčí práci svým kolegům.
Ti ho na oplátku nebudou mít rádi, nesvezou ho autem z práce ani mu v nouzi
nepůjčí peníze a šéf ho nebude povyšovat ani mu dávat odměny. Stejné je to u
lidí, kteří se nacházejí v určitém, byť třeba pomyslném ghettu. I oni mezi svými
nacházejí pomoc a podporu.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA STRÁNKÁCH REFLEXU
Kupodivu ale existují lidé, již se dokáží pohybovat mezi oběma skupinami.
Tvořit jakýsi most mezi svou relativně uzavřenou skupinou a okolím. A dokonce
právě tihle lidé jsou na tom nejlépe. Něco jako když recepční slíbí, že po
vystudování bude poskytovat své agentuře právní dobrozdání se slevou a svým
kolegům radí v rozvodových sporech. Jeho pobyt na hranici mezi recepčním a
právníkem je nyní přijatelný. A spousta lidí tak postupuje.
Tímto způsobem kdysi postupně zanikala přistěhovalecká ghetta, když se jejich
obyvatelé vydávali za prací či za bydlením do jejich blízkého okolí, aniž by
přetrhali sociální vazby k původní komunitě. Jak to ale udělat s fenoménem
„hraní na bílého“, není zatím jasné.
