Když neonacističtí agresoři proměnili ulice mezi Litvínovem a jeho odloučeným
sídlištěm Janov v bojiště, zranili tři novináře, napadli lidsko-právního
aktivistu, zapálili auto městských strážníků a zdevastovali videokameru v ceně
několika desítek tisíc, málo kdo pochyboval o tom, že pachatele mine zasloužený
trest. Dva měsíce poté zrušilo státní zastupitelství usnesení o zahájení
trestního stíhání 11 osob. Stíhaná zůstane pouze 37letá žena.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Pokus o pogrom v Janově zůstane bez trestu
Je zřejmé, že z pouličních bitek vyšli významně posílení neonacisté z Národního
odporu, Autonomních nacionalistů a Dělnické strany. Demokracie reprezentovaná
policií ČR prohrála na celé čáře.
Již dříve bylo poukazováno na pochybení velení pořádkové policie během dvou
podzimních demonstrací, které se zvrhly v násilné střety. Nedostatečná analýza a
připravenost policie proti neonacistům zasáhnout opakovaně vedla k zranění lidí
včetně samotných policistů, někteří z nich byli posléze po zásluze oceněni
medailemi za statečnost. Chyba nezvládnutého zákroku proti neonacistickým
násilníkům jednoznačně není na straně řadových policistů, kteří museli čelit
koordinované, předem velmi dobře připravené a vyzbrojené skupině osob, ale na
straně velitelů severočeské policejní správy, kteří nebyli schopni včas a řádně
vyhodnotit rizikovost demonstrací.
Již po první demonstraci 18. října 2008 bylo jasné, že se neonacisté považují za
jednoznačné vítěze, násilí v ulicích se jim líbí a hodlají je zopakovat.
Pouliční střety překřtili na bitvu o Janov, pasovali se na ochránce obyčejných
bílých lidí proti „cikánským kriminálníkům“, oznámili zahájení Revoluce proti
Systému a nebílým.
Počátkem listopadu oznámila Dělnická strana a Autonomní nacionalisté svůj návrat
do Janova. Na rozdíl od policie svou taktiku a připravenost ještě zlepšili.
Organizátoři varovali účastníky, aby do Janova nenosili zbraně, protože policie
měla mít všude silné kontroly, upozornili, že „prostředků k obraně bude ve městě
dostatek.“ A skutečně. Předem si do města zbraně přivezli, schovali a později
během demonstrace použili proti policii. Policie byla překvapená.
Ze stovek útočníků bylo zadrženo 15, zahájeno trestní stíhání proti 12, v
současnosti je již stíhána pouze jedna.
Policie tvrdí, že neměla dostatek důkazů a materiálů k tomu, aby mohla
pokračovat v trestním stíhání. Nad tímto tvrzením zůstává rozum stát. Ve městě
byly desítky novinářů a dokumentaristů, kteří pořizovali audiovizuální záznamy a
fotografie, mnohé z nich se pak následně objevily v regionálních, celostátních i
mezinárodních médiích. Samotní neonacisté vyvěsili na různých webových stránkách
desítky fotek a videozáznamů. Fotografie a videozáznamy zachycující napadení
dvou novinářů a občanského aktivisty obletěly celý mediální svět. Přesto česká policie
nemá dostatek důkazů. Nesledují snad kriminalisté večerní zprávy? Nesledují ani
webové stránky násilných organizací, jejichž cílem je likvidace určitých
etnických skupin?
Vyšetřování bylo zahájeno a zastaveno pro trestný čin výtržnictví. Tváří v tvář
militantní skupině, která měla předem jasně rozdělené role, naplánovaný a
koordinovaný útok, se kriminalisté vůbec nezabývali otázkou, zda se nejednalo o
organizované skupiny či dokonce zločinné spolčení. Fakticky tak potvrdili
skutečnost, na kterou dlouhodobě upozorňují lidé profesně se věnující
pravicovému extremismu a neonacismu, že totiž česká policie rezignovala na
rozkrývání struktur neonacistických organizací , ty toho využívají a mají se
čile k světu. Je přitom jasné, že při nedostatku důkazů výpověďmi jednotlivých
obviněných měla policie možnost na charakter, plánovitost a koordinovanost akce
usuzovat ze samotného skutkového děje. Proti žádnému organizátorovi není v
současné době vedeno trestní stíhání za naplánování a koordinování násilné akce.
V neposlední řadě přítomní kriminalisté zcela rezignovali na svoji roli ve
vztahu k projevům proneseným na litvínovském náměstí, z nichž mnohé mohly
naplnit skutkovou podstatu trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině
osob, hanobení národa, rasy a přesvědčení a násilí proti skupině obyvatelů a
proti jednotlivci.
Neonacisté zvítězili, jejich vůdci se nebojí, cítí se beztrestní a oslavují.
Těší se z toho, že se jim daří naplňovat jednu z myšlenek z kultovní knihy
Turnerovy deníky: “Dnes to konečně začalo! Po všech těch letech řečnění – a nic
než řečnění – jsme konečně spustili první akci. Jsme ve válce se Systémem, a už
to není jen válka slov.“ Nepotrestané násilí hrozí svojí expanzí do dalších
míst, které si neonacisté vytyčí jako hodné jejich pozornosti a zákroku.
Severočeská policie, zejména její velení, která podle svých slov projevy pravicového extremismu monitoruje a vyhodnocuje, neumí situaci řešit.
Veřejnosti dává signál, že neonacisty nezná, nedokáže předjímat jejich chování,
vytvořit odpovídající taktiku a hlavně stíhat a trestat násilníky a vůdce
nejmilitantnější subkultury aktivní v České republice. Heslo Pomáhat a chránit
se tak stává reklamním sloganem, jehož obsah ve vztahu k obyvatelům města
Litvínova zůstal nenaplněn.
Česká republika již koncem loňského roku byla za postup v Janově kritizována.
Zprávy různých mezinárodních organizací o stavu lidských práv za rok 2008 budou
teprve postupně zveřejňovány. Obraz českého státu bude jednoznačný – země
neschopná ochránit zranitelné menšiny, zabránit pouličním bojům a stíhat
pachatele násilné, nenávistí motivované trestné činnosti. Kdo za toto ponese
zodpovědnost?
