Kytara Napříč žánry uvítala nekorunovaného krále

Pro příznivce hry na strunný hudební nástroj jménem kytara byl říjen a listopad loňského roku měsícem bohaté nadílky.

Již pojedenácté se rozezvučely struny kytar nejrůznějších známých i méně známých muzikantů v rámci hudebního festivalu Kytara napříč žánry, nad nímž převzal záštitu primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. V průběhu deseti let, od doby, kdy pořadatelé poprvé přišli s myšlenkou zviditelnit skvělé kytaristy, do České republiky zavítali umělci, kteří reprezentují nejrůznější styly hry na akustické či elektrické nástroje. Za poslední dekádu na českých pódiích vystoupili například kytarista Paco de Lucía (E), Tommy Emmanuel (AUS), Dean Magrav (USA), Tomatito a Vicente Amigo (E), Peter Finger (D), Juan Carlos Laguna (Mexiko), John McLaughlin (GB) se skupinou indických hudebníků Shakti a další hvězdy kytarové scény.

Zatím poslední ročník festivalu byl ve znamení „kytarové superstar“, kterou byla americká kytaristka Vicki Genfan, vítězka prestižního ocenění magazínu Guitar Player, „australského šamana“ – Tommyho Emmanuela a „nekorunovaného krále cikánské kytary“ – Bireli Lagrene. Na koncertě posledně zmíněného hudebníka jsme se byli podívat a skutečně bylo co poslouchat… Když měl Bireli Lagrene čtyři roky, dostala se mu do rukou kytara. Asi jeden z nejdůležitějších okamžiků v jeho životě… Již jako dítě byl tak nadaný, že ve svých osmi letech zahrál všechny písně od Djanga Reinhardta. „Bylo to pro mě tak snadné, jako když jsem jedl,“ říká.

* Kdo nebo co bylo rozhodující pro to, že jste se začal zajímat o hru na tenhle hudební nástroj?

Rozhodně to byla moje rodina, protože všichni hrají na kytaru. Můj otec, můj bratr… Můj otec byl velký obdivovatel Reinhardta a Grappelliho a chtěl od nás, mě a mého bratra, abychom také hráli na kytaru a hráli Reinhardtovy písně.

* Je to tedy ve vaší rodině tradice? Hrát na hudební nástroje a vůbec věnovat se hudbě?

Určitě ano. Naše rodina tím žije a já sám si nedokážu představit, že bych nehrál.

* Jste poprvé v Praze?

Ne, nejsem tady poprvé. Hrál jsem tady, myslím, že před dvěma lety. A těšil jsem se, až znova do Prahy zavítám.

* Mohl by jste říct, kdo je vaším idolem, nebo vzorem?

Tak těch je určitě víc. Ale třeba Django Reinhardt nebo Stephane Grappelli. To jsou hudebníci, kteří podstatně ovlivnili můj zájem o kytaru.

* Hrajete jejich písně?

Ano, nejčastěji hraju skladby právě od Djanga Reinhardta, ale samozřejmě skládám i vlastní písně. Když jsem byl malý kluk a učil se hrát jeho písně, toužil jsem se mu co nejvíce podobat, excelovat ve hře jeho písní, až do té doby, než jsem ho úplně nepředělal. Pak jsem pochopil, že důležitější je velkého kytaristu respektovat než napodobovat…

* Myslíte, že Romové se zajímají o gypsy jazz? Kolik jich znáte?

Romové? Určitě. Určitě se o jazz zajímají a není jich málo, znám hodně takových Romů. A pár z nich hraje gypsy jazz skutečně dobře. Řekl bych, že velmi dobře.

* V Praze jste vystoupil s Gypsy Project, se kterým spolupracujete již od roku 2002. Tehdy se říkalo, že vás to vrátilo zpět od vlastní improvizace k Reinhardtovi a jazzové klasice. Jistý hudební kritik na oplátku prohlásil, že album vzniklé v této formaci by mělo být nezbytnou součástí každé knihovny na podporu studia jazzové kytary. Co na to říkáte? Plánujete pokračovat ve spolupráci s Gypsy Project?

Ano, pokud to půjde, tak budu spolupracovat a hrát v takové sestavě. To, že mě to vrátilo o krok zpět, si celkem nemyslím, protože ve hře improvizuju dál a nezaměřuju se jenom na skladby Djanga. Nevyhýbám se proto ani jiným hudebním projektům, které jsou pro mě zajímavé. Na tři otázky nám odpověděl také Stanislav Barek, jeden z pořadatelů festivalu.

* Co bylo hlavní myšlenkou festivalu?

Podle našeho názoru tady v Čechách byla jakási díra v kulturní nabídce, protože tady byla spousta klasických kytaristů, spousta jazzových koncertů, ale nikdo tady nenabízel kytaristy, kteří jsou tvůrci a zároveň interprety. Proto vznikl tenhle festival, protože do té doby něco podobného neexistovalo.

* Kdo vystoupil v rámci letošního ročníku?

Tak letošní ročník byl svou nabídkou skutečně pestrý. Jsme rádi, že jsme mohli představit dvě nejvýraznější hvězdy letošního festivalu. Jednou je Emmanuel, který měl koncert v Kongresovém centru a druhou, rovnocennou hvězdou je Bireli Lagréne.

* Na co se mohou příznivci hry na kytaru těšit v příštím ročníku festivalu?

Ještě nemáme úplně hotovou dramaturgii, ale můžu prozradit, že přijede fl amencokytarista Juan Martin, který tady byl před sedmi lety se svojí malou skupinou. Největší hvězdou festivalu bude Jennifer Batten, která je kytaristkou Michaela Jacksona a je známá speciální technikou ve hře na kytaru – vybrnkáváním na struny.

BIRELI LAGRENE

se narodil v roce 1966 v rodině pocházející ze skupiny Romů jménem Sinti, ve Francii. Jeho otec byl prominentním kytaristou ve třicátých letech a výrazně ovlivnil Lagrenův zájem o kytaru. V osmi již zvládal celý repertoár Django Reinhardta. Když za ním poprvé přišel objednaný učitel hudby, po půlhodině odešel se slovy, že již všechno ovládá. Debutoval v jedenácti letech se svým bratrem ve Štrasburku a o dva roky později zde už koncertoval se S. Grappelim a N-H. Orstedem Pedersenem. Kritici ho označili za Reinhardtovho chráněnce.

V roce 1981 podnikl turné s P. de Luciou, Al di Meolou a J. McLaughlinem. Zúčastnil se festivalu v Montreaux a získal stipendium na Berklee College Of Music v Bostonu. Asi v patnácti se jeho hudební vkus začíná vyvíjet dál a on vstřebává hudbu hráčů jako Wes Montgomery nebo Jimi Hendrix. Jeho hra se vyznačuje brilantní technikou s akcentem k improvizaci.

Alba:

Bireli Lagrene, 1986
Bireli Lagrene: Standards, 1993
New York Tango,1997
Blue Eyes,1998
Foreign Affairs,1990
Inferno,1990
Acoustic Moments,1991
Bireli Swing ,81,1991
Routes to Django, 1991
Fifteen, 1992
Live at the Carnegie Hall, 1994
My Favorite Django, 1995
Live in Marciac, 1996
Bireli Lagrene & Special Guest…, 1998
Duet, 2000

Routes to Django, 2001
Gypsy Project, 2001
Gipsy Project & Friends, 2002
Gipsy Project & Friends, 2002
Move, 2005
Swing ,81, 2005
Highlights, 2006
Stuttgart Aria, 2006
Live in Marciac/Blue Eyes, 2006
Djangology/To Bi or Not to Bi,
2007
Just The Way You Are, 2007
Routes to Django, 2007
Gipsy Routes, 2008
Electric Side, 2008