Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

Kritika Národní strany „zprava“

31. ledna 2012
Čtení na 5 minut

Nezdají se vám o nich už noční můry? Národní strana, fantom českých médií, na
nás vyskakuje pravidelně téměř každý týden jednou v Televizních novinách,
podruhé v nějaké reportáži, kde se její představitelé „fundovaně“ vyjadřují k
rozličným problémům. Bohužel, ne vždy se do médií dostanou pro to, že by k
problému měli skutečně co říci, ale spíše pro své umění i sebetriviálnější věc
podat apokalyptickou rétorikou a mobilizačním stylem. Proč si myslím, že by se
opravdový patriot měl od „pokračovatelů Ladislava Riegera a Františka
Palackého“, jak se NS ráda označuje, držet dál?
Název článku jsem zvolil takový jaký jsem zvolil nikoli proto, že bych snad
považoval názory Národní strany za málo radikální, nýbrž pro to, aby se dostalo
na kritiku NS i z jiných pozic, než jsou postoje jejích ideových odpůrců. Slovo
„zprava“ je tak myšleno spíše jako zjednodušené označení, nicméně Národní stranu
skutečně nehodlám „kritizovat“ z morálního hlediska, které mě nezajímá, pojďme
se spíše pozastavit nad projevy některých jejich představitelů, její prezentací
a položme si otázku, komu toto pomůže?

NEPŘEHLÉDNĚTE


BLOG autora na iDNES.cz

Národní strana je typickým produktem porevolučního českého populismu. Při
svém vzniku deklarovala konec sládkovskému stylu, ale co vidíme dnes? Populismus
nejhrubšího zrna, pokusy o kult osobnosti, úmyslné provokování s cílem být na
obrazovkách večerní TV za každou cenu a stranická prohlášení, svým obsahem
úmyslně dotahovaná do extrému. A skutečně, Národní strana si evidentně plete
„revolučního“ ducha s extremismem. I když toto slovo nemám rád pro jeho vágnost,
v případě mnoha projevů NS padne jak ušité. Co jiného, než extrémní vyhrocování
problémů jsou výlevy typu „konečné řešení cikánské otázky“, označování jakékoli
kritiky NS za „neartikulované výkřiky“ a tak dále?

Národní strana, tak ráda se zaštiťující „politickou nekorektností“,
nepředstavuje alternativu k politicky korektnímu myšlení, jen extrémní protipól
druhému extrému. Být skutečně „nekorektní“, tedy odmítnout politicky korektní
newspeak, neznamená hned každému nadávat a zaštiťovat se nacistickou rétorikou.
To co předvádí Národní strana je jen další póza, která pouze na rozdíl od
„nutnosti omezit citově zabarvená slova“, klade na piedestal vulgarizaci
politické rétoriky.

Vůbec jsem si nevšiml, že by Národní strana přinesla cokoli pozitivního.
Slavná Národní garda se svými „spanilými jízdami“ za „ochranou bílého
obyvatelstva“ – přiznejme, že v karlovarském případě policie skutečně zaspala,
ale jsem velmi zvědavý na to, zda garda stejně tak aktivisticky vyjede, až
nastanou povodně, až vichřice zdemolují vesnici, nebo zda se dovede postavit
nelegálnímu srocení Národního odporu, když vehementně volá po „zákazu
protinárodních ideologií komunismu, nacismu a islámu“ a nekompromisním postupu
vůči nim. Hodnotit se podobný projekt dá až ve chvíli, kdy prokáže, že je
ochoten něco obětovat, jak deklaruje. Národní strana příliš obětí na pomyslný
oltář vlasti kromě vzletných slov zatím nepoložila.

To, že české politické prostředí, stejně jako prostředí, mediální potřebuje
provětrat, je jasné leckomu. Představuje ale „revolta“ vedená Národní stranou
správnou odpověď na naše problémy? Je s podivem, že u nemalého procenta
vzdělaných a slušných lidí, kteří jsou naprosto oprávněně znepokojeni některými
jevy, jako je globalizace spojená s hrozbou ztráty identity, vzrůstající
kriminalita, zvyšující se brutalita v mezilidských vztazích nebo mezinárodní
terorismus, vzbuzuje Národní strana pocit jakési naděje na lepší zítřky.

Z hlediska české „pravicové politiky“ je ale spíše dědičkou těch nejhorších
národních tradic partajničení, nekritického vzhlížení se v husitství,
hraničícího mnohdy až s Nejedlého demagogií, fetišistického charakteru obliby k
politické symbolice, představy, že se všechny problémy vyřeší vyčleněním
skupiny, na kterou se bude stále ukazovat a tendence jakýkoli potenciál brzy
utopit díky zdiskreditováním sebe sama obskurními akcemi a přehnanou provokací.

Proč „spanilé jízdy“ spojené s rozdáváním stranického časopisu v romských
čtvrtích? K čemu? Na co akce v Letech, a tak dále? Myslí si snad Národní strana,
že mávnutím kouzelného proutku všichni ti, na které ukazuje, zmizí? Koneckonců,
když si zrekapitulujeme většinu jejích veřejných akcí, tak minimum účastníků na
nich jasně ukazuje, že nedokázala přijít s konstruktivním a skutečně
alternativním programem, pouze agregovat hněv a nespokojenost určité části
obyvatelstva. Co je vlastně program Národní strany? Směs velikášských
prohlášení, proticikánských výkřiků a rádoby kampaň proti imigraci, ovšem za
současné absence vlastní invence (přebírání motivů černých a bílých oveček od
švýcarských lidovců). To je k uzoufání málo.

Vůbec ale není vyloučeno, že Národní strana bude schopná sesbírat dostatek
protestních hlasů (a nejen jich) k tomu, aby „prolomila ledy“ a po příštích
volbách zasedla v poslaneckých lavicích. Tzv. „pravicové strany“, respektive
jejich chování a současná politika této situaci velmi nahrávají. A v tom je
právě klíč ke gordickému uzlu zvanému problematika Národní strany. Osobně
nečekám, že ODS, která zklamala tolik svých voličů, ještě někdy půjde považovat
za solidního reprezentanta pravého spektra. Ve střednědobém horizontu je spíše
reálnější její rozštěpení. Národní strana může velmi snadno sesbírat „protestní
hlasy“ rozezlených odpůrců Lisabonské smlouvy a paktování se Zelenými právě
občanským demokratům.

Na druhou stranu, i když bych si osobně vznik skutečné alternativy přál,
působí na mě Národní strana jako pravý opak. Připomíná mi vábničku, která v
kritických chvílích působí jako svodník nespokojenců, upozorňující na extrémní
situace aby po opadnutí nějaké krize její tenze opadla. Otázka je, zda nás právě
nečeká v příštích letech období neustálých krizí. Národní strana, se svou
politikou, založenou na nabízení „konečných řešení“ však budí spíše rozpaky.
Stejně jako v případě mnoha totalitních zastánců konečného řešení v minulosti,
tak i mnoha těch dnešních, nabízejících „zlaté zítřky“ a nové světové řády.

KAM DÁL


BLOG autora na iDNES.cz


Vejdete se mi na záda pí. předsedkyně?


Asher: Plán NS je obyčejný fašismus


Není na co čekat


Národní strana pošlápává zákony ČR


A ještě pořád bude někdo tvrdit, že to nejsou náckové?


SPECIÁL: Výběr článků týkající se Národní strany

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon