Konference o výzkumu pachatelů holocaustu

V Berlíně se 27. ledna konala první mezinárodní konference na téma „Výzkum pachatelů holocaustu v celosvětových souvislostech“. Uspořádaly ji Royal Holloway Holocaust Research Centre při University of London, Bundeszentrale für politische Bildung a německý Institute for Advanced Study in the Humanities.

Konference zdůraznila skutečnost, že pachatelé holocaustu jsou doposud vesměs vykreslováni podle dvou hlavních stereotypů, buď jako „vrazi za psacími stoly“ (byrokraté, kteří bez emocí spravovali vyhlazovací mašinerie), nebo jako vojáci, kteří „jen plnili rozkazy“, když zabíjeli lidi. Konference byla prvním pokusem na pohled pachatelů, který by zobrazil více odstínu o osobnostech těch, kteří páchali tyto činy, a jaké měli motivace.

Konferenci otevřel dr. Wolfgang Schauble, ministr vnitra Spolkové republiky Německo, který zdůraznil, že „… pachateli byli většinou normální, obyčejní lidé. Nepocházeli z okraje společnosti. Jejich činnost byla většinou dobrovolná.“ Schauble se nevyhnul refl exi na dnešní situaci, když mluvil o nedávném mučení vězňů v Abu Ghraib v Iráku, anebo o tom, že základ násilného jednání získá jedinec v rodině a většina dnešních násilných pravicových extrémistů v Německu zažívala domácí násilí, buď přímo jako oběti anebo jako svědci.

Richard Overy, historik a profesor z univerzity v Exeteru ve Velké Británii, v souvislostech s mezinárodní dimenzí Výzkumu pachatelů holocaustu také zdůraznil význam takových snah pro současnost, když poukázal na to, jak italská vláda zachází s lidmi romského původu. Jeho zmínka o Romech byla první a poslední během programu, který byl velice bohatý, obsahoval i práce o pachatelích genocidy v Kambodži a bývalé Jugoslávii. Velkým nedostatkem bylo to, že mezi prezentujícími nebyl nikdo z České republiky (a podle ofi ciálního seznamu jsem byla jedinou posluchačkou z ČR).

Přednášející referovali o zločinech holocaustu na Ukrajině i o zobrazováni nacistických pachatelů v polském filmu, ale o bývalém Československu, nacistickém protektorátu a dnešním bádaní o holocaustu v ČR a na Slovensku nemluvil nikdo. Doufám, jako jedna z účastnic konference, že se tato situace příště napraví. Připadalo mi to dost ironické vzhledem ke snahám Dělnické strany a téměř neuvěřitelné, že v Čechách pořád přetrvává takové mlčení, co se týče rasistického násilí a souvisejících témat.

Doprovodná výstava různých děl byla malá, ale přesto zajímavá. Promítalo se tu například video natočené Christophem Mayerem, dokládající, jak dnes vypadá bývalý koncentrační tábor v Gusenu, kde zemřelo asi třicet sedm tisíc lidí. Divák poslouchá výpovědi bývalých vězňů a sousedů z okolí a dívá se, jak dnes stejnou budovu využívají firmy i soukromé osoby. Byla to dobrá připomínka toho, jaké má střední Evropa v tomto ohledu resty – a zase mě mrzelo, že tam nebylo nic o Letech ani o Hodonínu. Podle mého názoru nejzajímavější část programu byla ta, ve které se mluvilo o filmech (ať jsou to dokumenty anebo celovečerní díly) zobrazujících pachatele holocaustu.

Promítaly se části unikátního díla, dokumentu Was bleibt (Co zůstává) od Gesy Knollové a Birthe Templinové, ve které se střídají rozhovory s třemi pokoleními žen ze dvou rodin – židovské rodiny, kde babička přežila Osvětim a stále žije v Německu, a německé rodiny, kde babička (zesnula) byla SS dozorkyní v Ravensbrücku.

Tento fascinující pohled na to, jak se význam dějin přenáší v rodinách a jak každé další pokolení vytváří vlastni přístup k minulosti, je vzrušující a významný zážitek, který snad najde i překladatele do češtiny.

Doufám, že příště budou z pódia mluvit i badatelé z České republiky a možnosti zúčastnit se a přispět svým názorem využijí i členové romské komunity.