Když v roce 1996 zemřel francouzský prezident François Mitterrand, dozvěděla
se do té doby nic netušící Francie, že měl nemanželskou dceru. Přišla totiž na
otcův pohřeb a byla tam ve skupině nejbližších příbuzných.
Ani Mitterrandovu rakovinu prostaty, na niž zemřel, francouzská média
neprobírala. Nikdo tam nelechtal nervy reportážemi o progresi zhoubné nemoci ani
popisem terapie, jako třeba v případě onemocnění Václava Havla.
Jiný kraj, jiný mrav. Francie je kulturně katolická. „Kdo v tajnosti hřeší,
vlastně nehřeší,“ napsal Molière. Do češtiny se dá přeložit i jako „Není nad to,
zahřešit si ve skrytu.“
Protestantům vděčíme za reformaci, demokracii a multikulturalitu, ale okna bez
záclon do bytů v přízemí, jak je známe z nizozemských měst, nevyhovují všem. Ne
všichni souhlasí s tím, že mravný člověk nemusí přece nic tajit.
Nyní přechází i česká společnost k zásadě, že veřejně známou osobu lze svlíknout
do naha. I do nálezů Ústavního soudu tato americká zásada přes Německo proniká,
úspěšné byly už i první pokusy takto zákony nejen vykládat, ale přímo
formulovat.
Každý si do chlívce „známá osobnost“ či „politik“ dosadí něco jiného. Dělení
lidí na chráněné a na ty, kteří se šťourání v intimním životě nesmějí vzpírat,
porušuje zásadu rovnosti před zákonem. Diskriminuje podle společenského
postavení.
Ministr Michael Kocáb je českobratrský evangelík, protestant. „Nechci ohrozit
samotné téma lidských práv a dopustit, aby se z věcné debaty stala debata o
osobních vztazích. Ve chvíli, kdy některá média zveřejňují citlivé informace z
mého soukromého života, se proto chci zachovat v souladu se svým svědomím.
Nehodlám se před médii vykrucovat ani bagatelizovat zveřejněné skutečnosti,“
napsal. A dokonce premiérovi demisi nabídl. Jan Fischer ji ale rozumně odmítl.
Kocáb se řídí puritánskou protestantskou morálkou. Katolík by žertem řekl, že
nemá vyvážený vztah k hříchu. Ministr proto sdělil překvapené veřejnosti, jak
dlouho už intimně nežije se svou manželkou, Zdůraznil, že se s Lejlou Abbasovou,
s níž udržuje intimní poměr, před jejím pracovním angažmá jako mluvčí neznal, že
tedy ona není důvodem rozvodu, který manželé Kocábovi chystají.
Probůh, co je ale veřejnosti do toho? Ani to, že jeho mluvčí je jeho přítelkyně,
nemá význam. Ministr sám nemá podle zákona rozhodovací pravomoc – kromě
rozhodování ve vládě při hlasování, a Lejla Abbasová taky ne. Proč by nemohli
spolu pracovat? Její odchod ze zaměstnání u Kocába jsem nepochopil.
Ministr Kocáb neselhal morálně, jak si myslí, nýbrž politicky a kulturně. Zatáhl
veřejnost do svého intimního života, a tím nás zase posunul z kontinentální
morálky k americkému mravu dvojího, či dokonce několikerého metru.
KAM DÁL?
Kocáb zůstává ve vládě, premiér nechce jeho demisi
Kocáb nabídl kvůli soukromí rezignaci, Abbasová dala výpověď
