Kocáb: Media by měla ukazovat pozitivní stránky soužití v pestrém světě

Ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb pronesl dnes projev na
pražském semináři Media for Diversity, který pořádá Mezinárodní federace
novinářů, Interviews Europe a Media Diversity Institute. Cílem semináře je
ukázat jak mohou média čelit diskriminaci a prosazovat rozmanitost ve třiceti
evropských zemích. Server Romea.cz zveřejňuje projev v plném znění.

ÚVODNÍ SLOVO MICHAELA KOCÁBA

Vážený pane eurokomisaři, vážené dámy, vážení pánové,

je mi velkou ctí, že mohu zahájit tento seminář o sdělovacích prostředcích a
rozmanitosti.

Rozmanitost není něco nového. Každá společnost, ať definována státními
hranicemi či příslušností k národu byla a je odedávna rozmanitá – etnicky,
kulturně i jinak. To platí také o naší zemi v srdci Evropy, o České republice.
Jistě souhlasíte, že v tom, jak se s rozmanitostí vyrovnáváme, dnes hrají stále
větší roli média.

Média mohou rozmanitost přehlížet – tak, jako před sto lety v podstatě
přehlížely polovinu populace, totiž ženy. Mohou také představovat rozmanitost
jen jako exotiku. Nejméně přijatelnou formou zobrazování jinakosti a pestrosti
je zobrazování těchto fenomémů jako hrozby a různých odlišností jako stigmat.
Jendou ze nejčastěji stigmatizovaných skupin v České republice jsou Romové.

Dámy a pánové,

nositelé různosti nemohou být v jedenadvacátém století vnímáni jako riziko,
ale jako zdroj inspirace. Právě média mohou v tomto smyslu sehrát nesmírně
pozitivní roli tím, že ukáží, jak rozmanitost každou společnost obohacuje.

Nejde nám zde přítomným o to, natírat skutečnost narůžovo. Jde o to, aby
média zůstala objektivní a všímala si a ukazovala všechno pozitivní, co se v
každodenním životě společnosti mezi menšinami a „většinovou populací“ odehrává,
od kultury přes sociální projekty až po docela „obyčejné“, civilní soužití.

Média mohou ukázat, jak se rozšiřuje vnímání pojmu „My“ – tak, aby zahrnoval
zdravotně postižené, příslušníky etnických menšin, i přistěhovalce – protože
všichni jsou součástí společnosti. Každý jedinec je hoden lidské důstojnosti.
Nikdo není pouze „členem nějaké skupiny“, k níž se vztahují stereotypy, strachy
a často také frustrace společnosti. Každý člověk je neopakovatelnou hodnotou.