Kniha plná magických obřadů

Hana Preinhaelterová se řadí k významným českým bengalistům. Český čtenář se již dvakrát mohl prostřednictvím jejích děl blíže seznámit s životem bengálských hinduistů. Přechodové rituály byly tématem knihy Hinduista od zrození ke zrození a v knize Moje bengálské přítelkyně vypráví autorka své zážitky z pobytu v Indii.Nová kniha Ó Matko Lakšmí, dej mi dar! zavede čtenáře zpět do Bengálska. Duchovno, obřady, svatostánky – to vše je úzce spjato s životem každého hinduisty. Už méně známé a také cizinci a mnohdy i mužskými příslušníky vlastní rodiny těžko spatřitelné jsou magické obřady žen. Hana Preinhaelterová nyní touto knihou pootevírá dveře bengálských domů a vstupuje do míst, kde se ženy denně oddávají nejrůznějším obřadům. Zajišťují si jimi plodnost, ochranu dětí, štěstí či bohatství.
Kniha svým provedením připomíná jakousi obřadní knihu, kterou by zvědavá čtenářka mohla snadno použít jako návod, zatoužila-li by si zajistit například štěstí pro svou rodinu. Je rozdělena do kapitol podle jednotlivých bohů a bohyní majících moc ovlivnit život hinduisty. Následuje popis toho, co je k oběti zapotřebí, kdy a kde je nejvhodnější ji vykonávat. Pro reálnější představu předkládaných obřadů slouží legendy a pradávné příběhy, jež tvoří tečku za každou kapitolou. Autentický ráz knihy umocňují ilustrace Kláry Šimečkové, která dva roky studovala malbu na univerzitě Višvabháratí v Šántiniketanu.
Pojďme si nakonec zalistovat úvodem knihy a přečíst si, jakým rituálem začíná den Aparádžita, profesorka angličtiny žijící se svým bengálským mužem, strojním inženýrem, na jednom pražském sídlišti: „Každý den ráno se před obětí osprchuji, obleču si čisté sárí a uklidím koutek, kde mám sošku Lakšmí. Pak usednu na zem před bohyni, zapálím lampičku a vonné tyčinky a soustředím se na péči o Matku Lakšmí, jako bych pečovala o milého člověka. V duchu ji umyji, v duchu jí podám k jídlu nějaký pokrm a pro potěchu květy. Přitom tiše opakuji mantru, kterou jsem v Kalkatě dostala od svého duchovního učitele, když mě přijal mezi své žáky. Nakonec v duchu požiji pokrm, který jsem Matce předložila, a ještě chvíli rozjímám nad její velikostí a láskou. Celá oběť trvá asi půl hodiny. Vstávám od ní uklidněná, očištěná, soustředěná na vznešené věci. Teprve potom si jdu připravovat snídani a pomalu se vracím do tohoto světa. Je pro mě důležité začínat den takto a ne, jak to dělá můj muž, televizními zprávami, kde mu hned po probuzení předvedou všechny katastrofy, podvody a smrti, ke kterým za včerejšek na zeměkouli došlo.“