Prezident Václav Klaus je v poslední době terčem ostré kritiky, především
kvůli Lisabonské smlouvě a přístupu k Evropské unii vůbec. Jak však ukázal
udělením milosti Pavlovi Kudrikovi, z jeho politiky se lidský rozměr nevytratil,
což se o většině dalších politiků říci nedá. Na internetových diskusích se
okamžitě vyrojily různé obskurní postavičky a začaly se nad tímto prezidentovým
rozhodnutím rozčilovat. Pojďme se na ně, trochu s nadhledem, podívat zblízka –
redakční mikroskop je připraven. Dělí se do několika kategorií:
Otevření rasisti a xenofobové – těm vadí již sám fakt, že milost dostal Rom.
Český bílý prezident má udělovat milosti jen poctivým českým bílým zlodějům,
hartusí tato zvláštní sorta lidí pod články o udělení milosti.
Nemakačenkové – lidi, kteří pod články na
internetu diskutují celý den i valnou
část večera, v podstatě bez přestávky, a to na několika serverech najednou.
Diskusím na internetu tedy věnují velmi mnoho svého času. Jde pravděpodobně o
nezaměstnané, kteří pobírají podporu a sociální dávky. Nebo o lidi, kteří
namísto práce používají služební počítač k soukromým účelům a okrádají tak svého
zaměstnavatele hned dvakrát: neodvádějí práci, kterou mají, a zneužívají
připojení k internetu, které neplatí. Těmto lidem pochopitelně nejvíc vadí, že –
jejich slovy – Romové nepracují a pobírají sociální dávky a okrádají tím poctivé
pracující bílé Čechy. A příslušník jiného etnika, který se jednou zachoval
stejně, jako se oni chovají permanentně, by podle nich neměl mít právo na
milost. Logiku v tom, prosím, nehledejte, spíše komplexy méněcennosti těchto
významných opor naší ekonomiky a trhu.
Protimilostníci – tito lidé jsou proti udělování milostí jako takovému. Kdokoli
odsouzený by si měl odsedět celý trest a pokud možno ještě deset let navíc, jako
přívažek, obolus či diškréci ze strany státu. Stav či situace lidí je naprosto
nezajímají, důležitější je pro ně dogma, které si ve své urputnosti vytvořili.
Od těchto lidí žádnou milost nečekejme, jsou tvrdí jako skála… až do chvíle, kdy
se sami ocitnou tváří tvář předsedkyni místního soudu v Horní Dolní.
Milost nešlo neudělit
My se ovšem názory těchto výlupků řídit nemusíme. Proč také? Nechme je jejich
virtuálnímu prostředí, v němž mohou spokojeně šířit své nenávističky a léčit si
hluboko zakořeněné komplexy, a vraťme se do reality. Proč je dobře, že Pavel
Kudrik dostal milost?
V Kudrikově případě jde o člověka, jehož rodina vinou rasistických fanatiků
utrpěla nenapravitelný a v mnohém nevratný otřes. Malá Natálka ponese fyzické i
psychické následky tohoto zločinu po celý život. Vedle ní byli popáleni i oba
její rodiče. Ale větší škodu jak u nich, tak u dalších třech dcer nadělalo
psychické trauma. Nejhůře to odnesla nejstarší dcera, která trpí
sebeobviňováním, že se to zlé mělo radši stát jí než Natálce. Její sestry mají
noční můry, budí se ze sna vyděšené, uplakané. Posttraumatický syndrom není
žádný výmysl a ani ta nejkvalitnější psychoterapie nemusí jeho dopady vždy
dostatečně zmírnit. Neponechat rodině v tomto stavu otce (který ostatně sám trpí
fyzickými i psychickými následky), by bylo velmi necitlivé.
Praktické věci jsou také velmi důležité. Do nového domku se rodina už
nastěhovala, přestože ještě není opraven, protože nemá peníze na nájemné v
azylovém bytě ve Vítkově, kde po útoku pobývali. Malá Natálka se však do
provizoria vrátit nemůže, opravu domku je třeba co nejdříve dokončit. A to nikdo
jiný, než otec rodiny, neudělá. Pokud by Kudrik musel nastoupit trest,
prohloubilo by se trauma, kterým celá rodina trpí. Rodina by se potřebovala
stmelit a to nepůjde, dokud nebude celá pohromadě. A ostatní dcery jsou ochuzeny
o matčinu přítomnost a péči, protože ta musí skoro každý den dojíždět za
Natálkou do ostravské nemocnice, vrací se přitom až večer.
A navíc: Pavel Kudrik neprovedl nic tak hrozného, aby nemohl milost dostat:
jízda automobilem bez řidičského průkazu v podmínce, kterou dostal za drobnější
krádež (za velkou krádež by nedostal podmínku). To by snad nemuselo pohoršovat
ani některé z těch českých recidivistů, kteří na internetu nadávají na romské
recidivisty, což Kudrik rozhodně není. Jak jsem ho poznal, je to člověk, který
si svou odpovědnost vůči rodině nejen uvědomuje, ale také pro to hodně dělá.
Přejme mu proto, aby si získané svobody společně se svou rodinou užil, jak to
jen situace umožňuje.
A panu prezidentovi nezapomeňme poděkovat, protože díky němu má celá rodina
alespoň nějakou naději do budoucna.
KAM DÁL?
Otec popálené Natálky dostal milost
