Klaus v Terezíně: Nelze relativizovat nacistickou genocidu Židů a nacistické plány na vyhlazení českého národa
Památku obětí nacistické perzekuce za druhé světové války si lidé připomněli
na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku. Prezident Václav Klaus, který se
terezínské tryzny zúčastnil, zdůraznil, že i 66 let po skončení války je třeba
si připomínat její hrůzy. Odsoudil i zločiny, kterých se po válce dopouštěli
Češi na Němcích či Romech, dodal však, že kvůli tomu nelze přehlížet
souvislosti, skutečnou příčinu války i násilí po ní.
Václav Klaus kritizoval snahy relativizovat nacistickou genocidu Židů a
nacistické plány na vyhlazení českého národa. "Jsem zneklidněn z toho, že s
odstupem pouhých dvou či tří generací začíná být zamlžován kontext a že se
začíná hovořit převážně jen o jednotlivostech vytržených ze souvislostí," dodal
s tím, že tyto individuální zločiny je sice třeba pojmenovat, odsoudit a také
připomínat, ale nesmí zakrývat širší souvislosti.
"Nesmíme připustit, aby individuální, nikoliv státem organizované a chladně
projektované zločiny, které se za války a v poválečném období také staly, v
myslích generací, které toto období nezažily, vymazaly porozumění příčinám a
následkům tehdejších dějin," řekl dále. Takové pokusy by podle něj měly
veřejnost zneklidňovat více než "bojůvky" neonacistů, kteří, jak uvedl, velkou
sílu v Česku ani v okolí nezískají.
Klaus, předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, místopředsedkyně Senátu Alena
Palečková a zástupci dalších státních institucí a úřadů položili na Národním
hřbitově věnce a květiny. Tryzny se zúčastnili i zástupci mnoha velvyslanectví a
organizací, sledovalo ji několik stovek lidí, kteří po jejím skončení mohli
využít prohlídky prostor Památníku zdarma.
Terezínská tryzna je pravidelné setkání k uctění památky lidí, kteří trpěli v
represivních zařízeních v době nacistické okupace – v terezínském ghettu,
policejní věznici pražského gestapa v Malé pevnosti a v koncentračním táboře v
Litoměřicích. Koná se každoročně už od konce druhé světové války.
Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155.000 Židů
z celé Evropy. Na 117.000 z nich se nedožilo osvobození. Věznicí gestapa v Malé
pevnosti pak prošlo na 32.000 mužů a žen. V Terezíně zahynulo 2600 z nich, další
tisíce pak v jiných nacistických táborech.
Od roku 1947 jejich památku připomíná Památník národního utrpení, později
přejmenovaný na Památník Terezín. První expozice vnikla v roce 1949. V roce 1991
vzniklo Muzeum ghetta, které dokumentuje osudy Židů. V roce 1997 k památníku
přibyla expozice v Magdeburských kasárnách, kde je možné například vidět repliku
ubikace v terezínském ghettu či exponáty věnované umění v něm. Památník Terezín
patří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku.
Z projevu prezidenta republiky Václava
Klause během terezínské tryzny:
Někomu se může zdát, že hovořit dnes, 66 let po skončení druhé světové války,
o hrůzách, které se v jejím průběhu i bezprostředně po ní udály, v celé jejich
příčinné souvislosti a složitosti, už je zbytečné. Já mezi ty, kterým se to zdá
zbytečné, nepatřím. Jsem zneklidněn z toho, že – s odstupem pouhých dvou či tří
generací – začíná být zamlžován kontext a že se začíná hovořit o jednotlivostech
vytržených ze souvislostí. Stále více je kladen důraz na to, že i z české strany
docházelo po válce k násilí, zločinům a vraždění nevinných, že se i mezi Čechy
vyskytli sadisté a zločinci, kteří týrali vězně, Romy či Němce. Ano, nepochybně
tomu tak v řadě případů bylo. A mlčet o tom nelze. Tyto individuální zločiny je
třeba pojmenovat, odsoudit a také připomínat. Musíme o nich vědět a chceme-li
porozumět sami sobě, musíme být schopni porozumět i bolesti jejich obětí.
Musíme však zásadně rozlišovat. Nesmíme připustit, aby individuální, nikoli
státem organizované a chladně projektované zločiny, které se za války a v
poválečném období také staly, v myslích generací, které toto období nezažily,
vymazaly porozumění příčinám a následkům tehdejších dějů. Genocidu židů a
nacistické plány na likvidaci českého národa nelze relativizovat. Nelze
připustit pokusy o symetrizaci viny agresorů a jejich obětí, nelze zapomínat na
to, kdo rasovou a národnostní nenávist rozpoutal, kdo z ní učinil oficiální
státní politiku a kdo ji s nevídanou brutalitou fanaticky prováděl až do
samotného konce.
Je naší povinností chránit historickou pravdu. Je naší povinností chránit
demokracii a humanistické ideály, na nichž naše civilizace stojí. Jen tak můžeme
zajistit, aby tragédie, kterou si zde každoročně připomínáme, byla už jen
strašnou, smutnou a velmi poučnou historií.
KAM DÁL?
Celý Klausův
projev: Vystoupení
prezidenta republiky na Terezínské tryzně
