Klaus se zastal Bátory způsobem, za který by se Bátora nemusel stydět

V komentáři k prezidentově novoročnímu projevu jsem napsal, že Václav Klaus už
nemá kam klesnout (Více
zde).
Zmýlil jsem se. U Klause již nejde jen o příznaky narcistního vzhlížení k
vlastnímu zbytnělému „geniálnímu egu“, ale o to, že k prosazení vlastního názoru
neváhá neskrývanou nenávistí rozdělovat společnost, že se neštítí přidat se
verbálně k proudu, který vnáší do společnosti fašizující a rasistické prvky.

Klasického dezinformování se Václav Klaus dopustil ve svém článku s podivuhodným
názvem
Malá česká hilsneriáda
aneb další případ diktatury politické korektnosti.
Zde se zastal Ladislava Bátory s tím, že Bátora je proti Evropské unii, což
Klausovi samozřejmě konvenuje. Zároveň však zcela pomlčel o problematickém
Bátorově chování. (Více

zde.)

Klaus ve svém textu ani náznakem nezmínil to, že Bátora kandidoval za
extremistickou Národní stranu jako její lídr v kraji Vysočina, nebo že se v
politické rovině ztotožňuje s Jörgem Haiderem a Jean-Maria Le Penem. Tudíž se s
těmito fakty ani nemusel argumentačně vypořádat. I proto, že vynechal to
podstatné, mohl Klaus konstatovat, že Bátora je „hluboce konzervativní,
autenticky pravicový člověk, který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti
věcem, se kterými nesouhlasí“.

O Národní straně a podobných iniciativách a aktivitách se lidé z hradního hnízda
vyslovují velmi opatrně, s mnohými lidmi z těchto iniciativ se někteří hradní
páni, například Ladislav Jakl či Petr Hájek, stýkají při akcích iniciativy
D.O.S.T. a leckdy i v soukromí. Jenže Národní strana nebyla jen pouhou
nacionalistickou stranou, jak o ní též v České televizi vytrvale informovala
špatně informovaná moderátorka (Události, komentáře, 28. 2. 2011). Ta vedla
rozhovor s Ladislavem Bátorou a Jiřinou Šiklovou v duchu tohoto Bátorova výroku:
„Vůdčí myšlenkou Národní strany je obrana českých národních zájmů, jež pokládáme
za nejvyšší etickou hodnotu našeho státu.“

Jedním z významných programových prvků Národní strany bylo přesídlení českých
Romů do Indie, což později zveřejnila ve své oficiální publikaci nazvané
„Konečné řešení otázky cikánské“. Její autor Jiří Gaudin byl odsouzen k
podmínečnému trestu, protože tak nepokrytě navazoval na nacistické „konečné
řešení židovské otázky,“ které skončilo miliony zavražděných nevinných lidí.
Národní strana tedy byla nejen nacionalistickou, ale i rasistickou stranou a
také to nikdy neskrývala – a to ani v době, kdy za ni Bátora kandidoval. Její
akce proti památníku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku,
kam byli nahnáni čeští Romové, či snaha postavit na jiném místě v Letech pomník
českým bachařům, kteří v tomto koncentráku Romy hlídali, jsou dostatečně známé.

Jörg Haider a Jean-Marie Le Pen jsou známi jako populističtí, silně fašizující
vůdci, kterým není žádná lež či projev nenávisti vůči Romům, přistěhovalcům či
Židům cizí. Le Pen například v březnu 2009 v Evropském parlamentu prohlásil, že
je evidentní, že plynové komory byly detail v dějinách druhé světové války.
Zopakoval tak výrok, za který byl odsouzen už v roce 1987. Jörg Haider chválil
Adolfa Hitlera za „zdravou zaměstnaneckou politiku“. Prohlásil též, že
příslušníkům SS přísluší „veškerá úcta a uznání“ a srovnával nacistické
transporty Židů do vyhlazovacích koncentračních táborů s odsunem sudetských
Němců z Československa a Polska po Druhé světové válce. Za oběma politiky, k
jejichž odkazu se Bátora hlásí, od počátku bezvýhradně stála právě česká Národní
strana, takže je jasné, že myšlenkové pochody obou aktérů si vždy byly více než
blízké.

Jestliže si Václav Klaus právě takto představuje projevy hlubokého konzervatismu
či autentické pravicovosti, nepatří na pražský Hrad a měl se narodit v jiné
době. Autentický konzervatismus, jak je dnes chápán, reprezentuje spíše premiér
Petr Nečas, který si je vědom, že demokratický politik nesmí překročit určité
hranice toho, co je přípustné, chce-li zachovat jak demokratické hodnoty, tak
společenskou soudržnost. I proto Nečas nechce Bátoru za náměstka ministra
školství.

Bátora, člověk, který neváhal kandidovat za rasistickou stranu a který se v
politické rovině ztotožňuje s populistickými rasisty a xenofoby, nemá s
konzervatismem společného nic, zato s krajně pravicovým ultrakonzervatismem
mnoho.

Klaus ve svém článku operuje tím, že na Bátoru útočí někteří novináři a politici
v rámci „diktatury politické korektnosti“. I to si Klaus vymyslel. Výraz
„politická korektnost“ používá jako nadávku mířící na názory (a jejich autory),
které nejsou v souladu s těmi jeho. Opět zcela v duchu některých
ultrakonzervativců, jejichž boj proti u nás téměř neexistující politické
korektnosti je vleklý a únavný, protože lživý. Upozornění na Bátorovy politické
a názorové výstřelky není jeho zaháněním do kouta v rámci politické korektnosti,
nýbrž pouhým konstatováním stavu věcí. (K tématu viz též článek
Říkat mrzák a
negr? Akademici jsou z Klause a spol. smutní.)

Prezident dále cituje některé Bátorovy výroky, s nimiž se většinou ztotožňuje s
tím, že je považuje za konzervativní. Z Bátorova hodnocení věcí trčí několik
bolavých palců, pojďme si k nim přičichnout. Píše například, že odmítá „Pravdu a
Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu.“

Havlův výrok, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí jistě není
nějak hluboce moudrý, neřku-li filozofický, zdůrazňuje však ve zkratce životní
postoj člověka, jehož mravní integrita je nezpochybnitelná a ukazuje dobře jeho
přístup k životu a ke světu, který zdůrazňuje křesťanský humanismus i pozdější
humanistickou tradici. I proto ultrakonzervativní a další krajně pravicoví
čecháčci proti tomuto heslu již delší dobu nepokrytě a hloupě útočí. Je
samozřejmě na prezidentovi, co si o tomto výroku svého předchůdce myslí, Klaus
se však nepozastavil ani nad stylem, kterým to jeho chráněnec podal, ten přitom
na Bátoru prozrazuje, že je nenávistným člověkem (takže jeho odpor proti pravdě
a lásce je nakonec v logice věci).

To ostatně potvrzuje i sdělením, že má raději Koniáše než Halíka. Alespoň už
víme, z kterého pytle pochází nápad iniciativy D.O.S.T., dehonestovat Jiřího
Pehe za knihu „Klaus – Portrét politika ve dvaceti obrazech", aniž ji kdokoli z
této iniciativy četl. Bátora s několika svými soukmenovci přinesli transparent,
na němž Peheho označili za „zemského škůdce“. Stejné heslo na ulici vykřikovali.
Peheho osočili, že je „kolaborantem s Evropskou unií“ a „vlastizrádcem“. Pro ČTK
uvedli, že jeho knihu o Klausovi nečetli, nemůže v ní ale prý být nic jiného než
pomluvy. (Více
zde.)
S tímto jednáním demokratů z D.O.S.T. je plně v souladu pasáž z Klausova
novoročního projevu, kde jsou lékaři za pomoci odkazu na známou báseň Viktora
Dyka označeni za zrádce, protože dali hromadnou výpověď a hovořili o odchodu do
zahraničí. (Více
zde.)

Podle Bátory a zřejmě i podle jeho mocného ochránce je štvaní proti autorovi
knihy a jeho veřejné pranýřování, hraničící s výhrůžkou, demokratickým počinem.
Podle Koniáše samého však bylo takové počínání (včetně pálení knih) projevem
„oprávněné cenzury“. A je v této souvislosti zajímavé, že tito zastánci cenzury
(společně s českými fašisty a neonacisty) nejvíce pokřikují o demokracii, o
svobodě a nebezpečí jejich ztráty. I v tomto smyslu lze číst dovětek, který k
tomuto Bátorovu výroku napsal Klaus: „…mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl
pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou
mediální ekvilibristiku ve druhém)“. Klaus připisuje svou i Bátorovu vlastnost,
tedy snahu ukřičet odlišné názory (viz

zde), svému
odvěkému nepříteli, a to Bátorovským nenávistným a neomaleným způsobem.

Tomáše Halíka si Klaus vybral za nepřítele již pře delší dobou. Již v červenci
1999 píše Klaus ve Večerníku Praha, v článku „Impuls ´99 nepochopením
současnosti“ toto: „Elitářská skupina kolem pánů Pehe a Halíka, která se… cítí
nedostatečně uznána a oceněna, se pokouší oslovit své spoluobčany jinak než svou
každodenní profesní činností.“ Jde jen o jeden z příkladů letitého Klausova
tažení proti občanské společnosti a jejím přirozeným autoritám. A ten je, opět,
v souladu s Bátorovým postojem, že má raději „národní pospolitost než občanskou
společnost,“ jakoby se tyto dva pojmy vzájemně vylučovaly.

Klaus nikoli poprvé hovoří o tom, že kritikou myšlenek, které podle něj Bátora
představuje, je ohrožena demokracie Aby skryl nesmyslnost tohoto tvrzení,
schovává se za výčitky vztažené k politické korektnosti nebo za odsuzování
projevů občanské společnosti atd. Konzervatismus přitom v tomto případě nikdo
nekritizuje – a i kdyby kritizoval, neohrožoval by tím nikterak demokracii,
diskuse k ní neodmyslitelně patří. Média i politici kritizovali Bátorovu
kandidaturu za NS a přihlášení se k rasistickým politikům, nikoli jeho údajný
konzervatismus.

Důvod, proč Klaus tento prvek „autentického pravicového myšlení“ zcela pomíjí,
velmi dobře popsal Tomáš Halík, jenž je nenáviděn právě pro svou schopnost
pojmenovat věci pravým jménem. Halík po zveřejnění zde popisovaného prezidentova
článku o jeho autorovi řekl: „Avšak jeho stále větší afinita k myšlenkovému
světu fašizujících maloměšťáků (jejichž krédo tak pěkně formuloval Bátora, lídr
jejich vlajkové organizace D. O. S. T.) je znepokojující. Obávám se, že podobné
názory Klaus chová už dlouho, ale dřív by se asi styděl tak otevřeně odkrýt
karty a k těmto kruhům se tak jednoznačně přihlásit.“ (Více
zde.)

Jednoznačným ohrožením demokracie jsou na rozdíl od Klausových tvrzení
rasistické a populistické výroky či jejich přímá i nepřímá podpora. Demokracii
je třeba proti extremistům a jejich násilnickým projevům chránit, její
mechanismus sám o sobě žádné obranné prvky neobsahuje. (Více
zde,
zde či
zde.)

S Václavem Klausem lze souhlasit v tom, že bychom měli více a otevřeněji
diskutovat o některých tématech, o nichž se zmiňuje i Ladislav Bátora. I mně
lezou občas na nervy eurotruhlíci, kteří vše bruselské vychvalují a nejsou
schopni EU kritizovat ani tam, kde je to zjevně na místě. Zíral jsem také na to,
jak je možné, že lidé, kteří sami kritizují korupční způsob zadávání veřejných
zakázek podporovali až za hrob Kaplického chobotnici (velmi nehezký projekt,
jehož autor neprojevil žádnou úctu k místu a dílu předků), která evidentně
vyhrála jen díky zmanipulovanému výběrovému řízení (například změně podmínek
soutěže v jejím průběhu). Myslím si také, že je třeba probírat podobu soužití
lidí různých kultur (multikulturalismus) a snažit se dobrat nějaké shody atd
apod.

To ovšem neznamená, že hned polezu do médií s podporou Bátory, jelikož jsem si
vědom, že bych tím zároveň podpořil i to nepřijatelné, co představuje. Klaus si
to jistě jako inteligentní člověk uvědomuje také, přesto se Bátory veřejně
zastal. A nás tak čeká přemýšlení o tom, jaké jsou skutečné prezidentovy motivy
tohoto konání.

KAM DÁL?



Nečas považuje prezidentovy výroky za legitimní, Bátoru jako náměstka Dobeše však neschvaluje



Klaus podporuje Bátoru, který kandidoval za Národní stranu



Zápis z porady: “ministr v úvodu představil nového poradce Mgr. Ing. Ladislava Bátoru”



Nečas je proti jmenování Bátory náměstkem na MŠMT


ODS se zlobí na Dobeše, Bátora má nastoupit na místo náměstkyně za ODS



Bohdalová: Extremista Bátora je pro ČSSD v resortu školství nepřijatelný,
ministr Dobeš musí vše vysvětlit

Jmenování kandidáta extremistické Národní strany na post 1. náměstka je podle
MŠMT spekulace

Bývalý kandidát extremistické Národní strany bude prvním náměstkem ministra
školství