Khamoro v rozhovorech

Letošní jubilejní 10. ročník romského festivalu Khamoro se pomalu stává vzpomínkou a lze jen konstatovat, že se doopravdy vydařil. Za deset let trvání festivalu se v Praze představilo více než sto romských kapel a souborů. Pro letošní rok pořadatelé festivalu – Sdružení Slovo 21 ve spolupráci se Sága production – vybrali ty, které na Khamoru účinkovaly již v minulých letech. Těžištěm festivalu byly večerní koncerty, z nichž první se odehrály v přeplněném Jazz klubu Reduta a byly věnovány manušskému a sintskému swingu.

Koncerty tradiční romské hudby probíhaly v klubu Roxy. Ve čtvrtek 29. května hráli Bengas (ČR), Puerto Flamenco (Španělsko), hudební sekce ukrajinského státního romského divadla Romans a vyvrcholením večera byla Esma Redžepova-Teodosievska (Makedonie).
V pátek 30. května si přišli na své milovníci balkánské dechovky, vystoupila Oluja (Srbsko).
Srbskou „bouřku“ vystřídal temperamentní Arbat (Francie), makedonský hudební král Ferus Mustafa se svou formací Ferus the King (Makedonie) a proslulé houslové trio Loyko (Rusko – Irsko).
Na slavnostní galakoncert do Kongresového centra přijala čestné pozvání první dáma České republiky paní Livia Klausová, pražský primátor Pavel Bém, zplnomocněnkyně pro lidská práva Džamila Stehlíková a další osobnosti politického a kulturního života.
Za zmínku stojí i doprovodné akce – filmový maraton v kině Aero (z poutavých snímků uveďme například filmy When the roads, Transylvania, Kniha rekordů Šutky nebo Soňa a její rodina), výstavy (ilustrací Alfreda Ullricha v Domě národnostních menšin, fotografi í Evy Davidové Cesty Romů v Popocafépetlu, nebo romských oděvů S’oda pre tute?!/Co to máš na sobě?! v Paláci Aventin). Doprovodnou akcí byl i unikátní fl amenkový workshop, který vedla tanečnice Francesca Grima „La Chica“ ze španělské skupiny Puerto Flamenco.
Slavnostní defi lé účastníků na sebe tradičně strhává pozornost veřejnosti i médií. Jako každoročně i letos nesl romskou vlajku zakladatel Sdružení dětí a mládeže Romů v ČR Jan Rác.
Souběžně s festivalem se letos konala mezinárodní konference Hudba a menšiny, v jejímž rámci byla obzvláštní pozornost věnována romské hudbě. Sešli se zde významní etnomuzikologové z celého světa. Dík patří týmu organizátorů konference, zejména Zuzaně Jurkové PhD. a Bc. Veronice Seidlové.
Českou republiku reprezentovala v hlavním programovém bloku kapela Bengas, přesněji řečeno napůl Bengas napůl Gitans, s nimiž se na pódiu sešli tanečníci ze skupiny Čhinger phager. Na doprovodných akcích jsme slyšeli Guločar, Le čhavendar, Mária Biháriho, vynikající kapelu z Českého Krumlova Cindži renta a Gitans.

Dojmy a rozhovory:

Hned první večer odcházeli příznivci romského jazzu nadšeni performancí nesmírně talentovaného, teprve osmadvacetiletého muzikanta Yorguiho Loeffl era pocházejícího z Hagenau – alsasské mekky manušského jazzu. Nešlo jen o rychlost pověstných reinhardtovských swingů, ale také o cit pro romantiku a smysl pro hudební vtip na pódiu. V rámci improvizace s naprostou hravostí vynášeli vedle oblíbených jazzových témat témata z klasiky či známých filmů. Připomeňme brilantní verzi Montiho čardáše zakončenou čtyřruční hrou Gino Romana a Yorguiho Loeffl era na kytaru, či přídavek – Reinhardtova Oblaka (Les Nuages) plynně přecházející v Korsakovův Let čmeláka z opery Pohádka o caru Saltánovi, zakončená melodií známou z francouzských filmů o inspektoru Clouseauovi… Jako trio se představili v sestavě: Yorgui Loeffl er – sólová kytara, jeho starší bratr Gigi – rytmická kytara a jejich bratranec Gino Romano – kontrabas. Díky laskavosti pana Antonína Hauera proběhl rozhovor v sintštině.
Zde je jeho část: Pocházíte z Hagenau. To je významné hudební centrum, jaká je tam situace nyní? Kolik je tam muzikantů?
GR: Hi but kapeli, zér (sehr) but kapeli: Tschavolo, Bireli, si but.
AH: Moc, a teď to řekl, ti nejlepší: Tschavolo (Schmitt), Bireli. Bireli Lagrene je vůbec nejlepší Sintu, co se může říct, po Django Reinhardtovi.
V roce 2004 jste tady byli naposledy a tehdy jste natočili jedno cédéčko, máte nějaké další?
GR: Miri kapela numa jek plata und apu vent vejla nejvi plata. AH: Moje kapela vydala jen jedno a na podzim vyjde nová deska.
Druhý večer v Jazz Redutě se představil jeden z největších současných jazzových kytaristů Angelo Debarre. Není bez zajímavosti, že dodnes žije v karavanu. Po koncertě jsme ho požádali o krátký rozhovor.
Co je podle vás důležité pro zachování čistoty stylu manušského swingu?
Improvizace, hrát srdcem, s výbornými přáteli – muzikanty, pak je vše v pořádku a pak to jde.
Jaké vlivy se v něm projevují?
Klasická hudba, jazz, tradiční romská hudba. Je zde množství vlivů.
Jak se ty vlivy proměňují?
Velmi málo. Ta hudba se nemění, ale předává, traduje. Ovlivňují ji osobnosti muzikantů, ale nemění se.
Většinu manušských kapel tvoří členové rodiny. U vás to tak není…
Ale ano, kytarista je můj bratranec. Ostatní jsou mí výborní přátelé. Akordeonista Ludovic Beier… Všichni muzikanti jsou moje rodina.
Třetí jazzový večer patřil nizozemské skupině Basily. Houslista Tucsi Basily celý koncert uváděl.
Mohl byste představit kapelu? Kdy jste začali hrát? V jakém složení?
Všichni jsme rodina. Začali jsme hrát někdy v roce 1988 nebo 1989, to mi bylo šestnáct let. Za opravdový začátek považujeme, když jsme vydali první CD. Hrajeme stále ve stejném složení.
Ve vaší hudbě jsou patrné vlivy španělské hudby – například ve skladbě Poppy Basilyho, kterou jste hráli hned jako druhou, to bylo nápadné – frygické postupy, harmonie.
Ano, děláme to. Cikánská hudba je velká a krásná. Inspirujeme se. Přidáme trochu maďarského, trochu ruského, rumunského a k tomu jazz, Grapelli. To všechno dohromady tvoří náš sound. v
V manušském swingu je typické, že se při improvizaci často vynášejí témata evropské klasické hudby. U vás to tak není?
Ne, my to neděláme, nikdo z nás se klasikou nezabývá.
Odrážejí se ve vašich skladbách sintské písničky, které zpíváte doma?
Ne, víceméně ne.
Co je důležité pro čistotu stylu?
Nehrát falešně, zahrát dobré sólo, dobrá improvizace.
BasilyBoys – to je kapela, ve které hrají vaše děti…
Ano. Zonzo, Noekie, Raklo a Morice. Jsou ještě hodně mladí – je jim 13, 14, 15 let. Letos natočili CD The New Gipsy Generation, koncertují, vystupují na mnoha festivalech, příští rok možná zahrají i tady v Praze.
Čím se liší hudba, kterou hrajete vy, od hudby vašich dětí?
Všechno to je Django Musik, takže výsledný zvuk je podobný. Ale hrají trochu jinak než my. Hrají trochu jiné písničky, které nejsou tak známé, ale je to pěkné. Jak se vám dnes hrálo?
My jsme tady už potřetí. V roce 2005 jsme vystoupili na Khamoru, v roce 2006 jsme byli pozváni na Pražský jazzový festival. Khamoro je podle mého jeden z nejlepších a největších romských festivalů, vystupuje tady mnoho světových kapel. Hraje se tu dobře.

Pétia Iourtchenko – Arbat (Francie)

Narodil se v roce 1957 v Donu na Ukrajině. Zpěvák, tanečník a choreograf, jeden ze spoluzakladatelů hudebně-taneční skupiny Arbat. Žije již 20 let v Paříži. Vyučuje tanec na slavné Académie des Arts Chorégraphiques Raymond Franchetti. Kromě toho založil v roce 1994 sdružení Romano Atmo, jehož cílem je uchování a propagace romské kultury, tradic a samozřejmě také tance.
Ande amari subora bari si istorija. Rrom Rromes dikhel ai užanela jekh jekhes. Kana avilemas ando Parižo, biš berš palpale, vakeravas na but. É, kana avilem ando Parižo hai ďikhlem kothé la Lila Dajskaja, kaj kerďas buti manca ando divadlo Romen, ando moskovsko, hai sar ďikhlem la, kaj oj khote, hai raduil pe mero jilo. Amenca kerel bučí jekh gažo, saves akharen Paskaľ. Kadovo trio Arbat, so sim me, i Lila, i šej andal i Moskva a vi o Paskalo, o Francuzo. Lesko dad sľa rusko manuš, Aviľas anglal i revolucija, lescheri phuri dej sas Ispanka, lescheri dej Francuska, hai kado manuš o Paskalo, amaro Paskalo sar ame les akharas, me phenav leski sar mire phraleski. Ai phirasas paj luma, ande Brazilija sľam, ande Amerika, baro baro vojažo sveticko kerďam. So tuke te phenav: Me žanav e Čechija, me žanav e Slovakija, me žanav e Čechoslovakija. Ande Košica ando divadlo Romathan kerdemas „Cyhaňi du do neba“, o kheliben kerdemas choreografi ja Jan Šilhan, lašo manuš. Mande avlo ando šero vi ando jilo la direktrisa, sar la bušon… Koptova, ai „T’avel sasti taj bachtali!“ sar šunel man „Te trajil šel berš! Hánka, Hanočka, vot!“ Kaj te sanas, ande Slovakija, ande Čechija, ande Rrusija, mišto te žuves, sar si tut búči, sar si tu šéro, píre taj vasta. Tu trajis ande luma mištes. Me na som politiko, románo šávo. Kaj te trajiv, me kamav, kaj te trajiv! T’ehara žav ande aver, ande Amerika, sostar te na trajiv? Na som politiko, na som fašisto, som Peťa Jurčenko.
T’aven bachtale e Rroma, e česke Rroma, trebuj te keras lašo rendo festivalo Khamoro kado si amaro fl aho rromano. Kado trebuj kaj e gaže, aver manuš save naj Rroma, te polen, kaj si kultura rromaji.
Náš soubor má bohatou historii. Rom Roma uvidí a hned jeden druhého pozná. Když jsem před dvaceti lety přijel do Paříže, téměř jsem nemluvil francouzsky. Když jsem přijel do Paříže a uviděl tam Lilu Dajskou, která se mnou vystupovala v moskevském divadle Romen, zaradovalo se mé srdce.
S námi vystupuje jeden gádžo, jmenuje se Pascal. V triu Arbat hrajeme: já, Lila, děvče z Moskvy, a Paskal, Francouz. Jeho otec byl Rus, utekl sem před revolucí, jeho babička byla Španělka, jeho matka Francouzka, a tenhle člověk Paskal, náš Paskal, jak mu říkáme – já s ním mluvím jako s vlastním bratrem. A jezdili jsme po světě, v Brazílii jsme byli, v Americe. Hodně, hodně jsme cestovali.
Co ti mám říct: já znám Čechy, Slovensko, já znám Československo. V Košicích v divadle Romathan jsme dělali Cikáni jdou do nebe (pozn.red.: bylo to v r.1995), taneční choreografi i dělal Jan Šilhan, dobrý člověk. Vzpomínám si s hřejivým pocitem u srdce na ředitelku, jak se jen jmenovala… Koptová, á – ať je zdráva a šťastna, jestli mě slyší! Ať žije sto let! Hanka, Hanočka, ej! Kde bys byl, na Slovensku, v Čechách, dobře budeš žít, když budeš mít práci, když budeš mít hlavu, nohy a ruce. Budeš žít ve světě dobře. Já nejsem politik, jsem romský kluk. Ať bych žil kde bych žil, chci žít! Zítra pojedu jinam, do Ameriky, proč bych tam nemohl žít? Nejsem politik, nejsem fašista, jsem Péťa Jurčenko.
Buďte šťastni Romové, čeští Romové, potřebujeme dělat pořádný festival Khamoro, to je naše romská vlajka. Je to potřeba, aby gádžové, lidé, kteří nejsou Romové, aby věděli, že romská kultura existuje!

Ferus Mustafov – „král“ makedonské romské hudby(*1950)

Ferus Mustafov je mistrem improvizace v těch nejkomplikovanějších tureckých rytmech „taksímech“, a to v závratných tempech. Patří mezi ty, kteří střeží odkaz turecké a bulharské hudební tradice, jejíž kořeny sahají do dob Osmanské říše. V osmdesátých letech si Ferus Mustafa zřídil své první nahrávací studio – ve vlastní ložnici. Ročně se prodá přes sto tisíc CD s jeho hudbou. Není bez zajímavosti, že stál u zrodu makedonského rozhlasového i televizního romského vysílání. Se svou kapelou Ferus of King vystoupil na Khamoru poprvé v roce 2004.
Me sjom o Ferus Mustafa a me sjom katar Makedonija, rodom katar Štip. Mo dad sine jekh baro saksafonisti, o Ilimi, koj prvo puti bašaldjas saksafoni ko narodno muzika. E me sikliljom lestar te bašalav a posle an i muzičko škola ku Štip. Bašalav dešutrin instrumentja. Mire sine sa muzikantja, o kako, o ujko, sa pokoleni si muzikantja. O čhave akala džanen sa, manca phiren, ov dujto saksafoni, mo čhavo si. Bašaldjom ki televizija Sarajevo pandž berš, odoriga sjomas ko Beograd, kaj sjomas dešupandž berš, odoriga – á, but but bašaldjom, a inači muzika bašalav sa, katar romano muzika, bulgarska muzika, chorachano muzika, grčka muzika, srpsko muzika dži ko džez muzika, sa bašalav. Pobut mangav amaro čočekja, mangav ili bulgarskorja, mangav srpskorja but, adala pobut mangav. Me so bašalav o čočekja, o gadže amende bašalna adala čočekja. Soske o Ferus isi jekh amende, ola kopirinen sa o Ferus i ko bijavá, sude rodena, bašal mange katar Ferus. Bašavav gadžikane, romane bijava, bašalav, nane problemi nikastar.
But sastipen kerav sarenge, so ka šunen man. Oven tumen bachtale!
Já jsem Ferus Mustafa a pocházím z Makedonie, jsem rodák ze Štipu. Můj otec Ilimi byl vynikající saxofonista, byl první, kdo použil saxofon v lidové hudbě. Naučil jsem se od něj hrát, a potom v hudební škole ve Štipu. Hraju na třináct hudebních nástrojů. Moje rodina jsou všichni muzikanti, strýc z otcovy strany, strýc z matčiny strany, ve všech generacích jsme muzikanti. A tihle chlapci už umějí všechno, chodí se mnou hrát, můj syn hraje druhý saxofon. Hrál jsem v televizi v Sarajevu pět let, odtamtud jsem šel do Bělehradu, kde jsem hrál patnáct let. Hraju všechno, od romské muziky přes bulharskou, tureckou, řeckou, srbskou až k jazzové muzice. Nejradši mám naše čočeky (rychlé tance), mám rád buď bulharské, nebo srbské, ty mám nejradši. Ty čočeky, co hraju, ode mě přebírají gádžové. Proč je Ferus u nás jedinečný? Protože ho všichni kopírují, na svatbách, všude je poptávka: zahraj mi něco od Feruse! Hraju gádžovské svatby, romské, hraju všechny svatby a nemám problémy s nikým.
Přeju hodně zdraví všem, ke kterým se dostanou má slova. Buďte šťastni!

Esma Redžepova (*1943) – „královna“ romského zpěvu

Esma Redžepová – věčně mladá. Dáma s neuvěřitelným hlasovým fondem. Její vystoupení bylo vyvrcholením letošního Khamora. V roce 2006 oslavila sérií charitativních koncertů padesát let od počátku své pěvecké kariéry. Dvakrát byla nominována na Nobelovu cenu míru za své humanitární aktivity. Ke svým pěti dětem adoptovala čtyřicet dva dalších. Vychovala čtyřicet sedm synů.
Isi man sarandoefta čhave. Mo profesori, o Stevo Teodosijevski, i mo Rom, sine amen bari škola i sarandoefta čhaven arakhljam, akate akana sine šov čhave mire, kola bašalde manca i mangav te vakerav, kaj isi ma sarandoefta borja, isi ma šelodešefta unukja. Me čhave sare muzičarja. Akala me unukja, on da sare bašalen o instrumenti. On siklile te bašalel kotar i famelija. Naprimer o Simjoni, so bašalel charmonika, bašalel tarabuka akana. E čhaj hem giljavel, hem bašalel tane taragoga. On ande škola džan. Isi man efta čhave kolendar ko fakultet an i Makedonija. Efta unukja. Butipe kerel pe lenca kotor o tiknipe, sine len šukar profesori, šukar edukacija. Te sine tikno, šukar ka bašalel akana, te sine báro, na. Sare o čhave mre giljaven, sare bašalen, saren o instrumenti lengere thaneste, sar so isi i grački, kukle kola. Namesto kukle, namesto so ulen automobilija, tikne, o murša, on poviše bašalen tane hem giljaven tane. E muzika mangľol kotor tiknipe te siklovel te bašalel, te giljavel.
An e celi luma maškar o Roma me romane gilja, akana mero cede kerdjom ande Makedonija, ikljol nevo cede isto za francuska produkcija, ikljol ek nevo cede za germanska produkcija, akala berš trin cedea ikaldjom neve. Isi trin cedea neve, isi but gilja. Me an o berš kerav po eftavardeš, ochtovardeš gilja romane. Duj chiladu u pandžto berš giljadjom nekde dujšelo dešušov koncertija. Akala berš, kaj giljavav, dujšelo biš koncertija dži o kraj e beršesko.
A, save isi ma plani? Mangav te giljavav, soske te na, mangav te dživdinav, mangav te phirav, mangav te džanen sare o gadže e romani kultura, amari. But bacht tumenge i sare ko šunen! But sastipe, vestipe, sare Romenge i celo svetoske!
Mám čtyřicet sedm dětí. Můj profesor, Stevo Teodosijevski, byl můj manžel. Založili jsme velkou hudební školu a z těch čtyřiceti sedmi dětí je jich tady se mnou šest. Ty se mnou teď hrály. Chci ještě říci, že mám čtyřicet sedm snach a sto sedmnáct vnuků. A ze všech dětí jsou muzikanti. Moji vnukové všichni hrají na hudební nástroje. Naučili se tomu v rodině. Například Simon, je akordeonista, ale teď hrál na tarabuku. Dcera zpívá a někdy se doprovází na taragogu. Děti chodí do školy. Sedm z nich je na vysokých školách v Makedonii, sedm vnuků. Pracuje se s nimi od malička, mají dobré profesory, dobré vzdělání. Když začali jako malí, budou teď krásně hrát, ale kdyby začali jako velcí, tak už ne. Všechny moje děti zpívají, hrají, všechny mají své nástroje na svých místech jako jiné děti hračky, panenky. Místo panenek, místo toho, aby si chlapci hráli s autíčky, hrají spolu na nástroje a společně zpívají. Hudbě je třeba se učit odmala. Moje romské písně jsou známé mezi Romy v celém světě. Teď jsem vydala nové CD v Makedonii, vychází nové CD ve francouzské produkci, v německé produkci, tenhle rok jsem vydala tři nová CD. Je na nich spousta romských písniček, každý rok nazpívám sedmdesát až osmdesát romských písní. V roce 2005 jsem vystoupila na dvě stě šestnácti koncertech, tento rok zazpívám na dvě stě dvaceti koncertech.
A jaké mám plány? Chci zpívat, a proč ne? Chci žít, chci cestovat, chci aby se všichni gádžové seznámili s naší romskou kulturou. Hodně štěstí vám a všem, kdo mě slyší! Hodně zdraví a život bez strasti všem Romům i celému světu!

Igor Krikunov – Státní divadlo Romans (Ukrajina)

(rozhovor se zakladatelem a ředitelem Ukrajinského státního divadla Romans uvedeme v některém z příštích čísel)

PŘEHLED KAPEL S LETOPOČTY, KDY VYSTOUPILY NA KHAMORU

Romans Arbat Loyko Oluja Ferus Esma Puerto Angelo Basily Bengas Yorgui ((Redžepova The Srbsko) Francie) ((Loeffl Flamenco Nizozemí) Rusko Debarré (Česká (Ukrajina) King er – 1999, 2003, (republika) Irsko) (Francie) (Makedonie) Francie) 2005, (Teodosievska Španělsko) 2005, 2000, 2008 2000, 2008 2004, 2008 2006, 2003, 2008 2002, 2004, 2006, 2008 2008 2008 (Makedonie) 2008 2008 2008 1999, 2003, 2008