Do obce Ředhošť minulý týden dorazilo sedm členů občanských hlídek Dělnické
strany sociální spravedlnosti s početným doprovodem novinářů. Přijeli prý na
žádost obyvatel, kteří si stěžují na to, že policie a obec nedostatečně řeší
spory mezi zdejšími Romy a majoritou. Podrobnější pohled na celou událost však
ukazuje, že řešení tohoto problému leží daleko jinde než u agitačních
„procházek“ občanských hlídek a že nejde o etnický problém.
Uprostřed obce zastavují auta a vystupuje z nich sedm lidí v černém oblečení
s nápadnými symboly jejich strany a s propagačními letáky v rukou. Za doprovodu
policie a klubka novinářů prochází městem, ptají se občanů na nedávnou rvačku a
rozdávají jim tiskoviny. Celá akce občanských hlídek DSSS v Ředhošti trvala asi
osmdesát minut. Její smysl a hlavní cíl dost jasně popsal pro Litoměřický deník
šéf občanských hlídek Pavel Řehák: „Nepřišli jsme sem situaci vyřešit, pouze
jsme chtěli poukázat na to, že rasismus tady opravdu je a ne z naší strany. Do
Ředhoště jsme přijeli proto, abychom donutili policii dělat to, co má, protože
víme, že jakmile se někde objeví DSSS, policii i média to zajímá.“
Je třeba pořád dokola opakovat, že občanské hlídky DSSS opravdu nemají
sebemenší zájem jakkoli řešit situaci v problémových místech. V jejich případě
jde o chladný mediální kalkul. Vždy si cíleně vyberou místo, které předem
pečlivě nahlásí všem novinářům. Za doprovodu kamer a novinářů se projdou městem,
vyslechnou občany, rozdají letáky a jedou domů. Žádné řešení nenabízí, jde jen o
populistické hrabání popularity na tématu, u kterého je pravděpodobnost
hraničící s jistotou, že zabere.
Řešení problému podobného tomu v Ředhošti je přitom zřejmé a dlouhodobě známé
(nejen z české ale z celosvětové zkušenosti). V první chvíli je třeba jasný a
rázný postup policie při samotném střetu a jeho vyšetřování se stejnou
důsledností, pokud jde o útok na Romy i neromy. To se v Ředhošti stalo. Policie
zakročila krátce po rvačce a v současnosti útok vyšetřuje pro podezření z
trestného činu výtržnictví.
Následným krokem pak je systematická práce v samotných sociálně vyloučených
lokalitách nebo místech tímto vyloučením ohrožených. Tam se nabízí řada nástrojů
jako podpora zaměstnávání, bydlení, terénní práce s klienty, práce se školami,
zřizovaní asistentů pedagogů na školách, doučování a mnoho dalších. To vše
koordinovaně a dlouhodobě specificky podle potřeb dané lokality. Tímto způsobem
dnes pracuje řada obcí, neziskových organizací i stát.
Nůžky se rozevírají
Zajímavé je podívat se na spory v Ředhošti trochu jiným pohledem. Ne náhodou
se totiž podobné střety v poslední době odehrávají právě v místech, kde je
koncentrovaná chudoba. V tomto případě totiž nejde o útoky, které by byly
primárně spojené s etnicitou a rasovým podtextem (i když byl v afektu rvačky
zmíněn), ale jsou důsledkem dlouhodobé frustrace chudých obyvatel sociálně
vyloučených lokalit. Těm se dlouhodobě nedostává základních statků potřebných k
životu – mají nedostatečné podmínky k bydlení, dlouhodobě neuspívají na trhu
práce, cítí nenávist od lidí v blízkém okolí i od většinové společnosti
prostřednictvím médií (o rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými a
dopadech krize na chudé zajímavě píše Karel Toman na Aktuálně.cz). Tato
hromadící se frustrace v nich tiká jako časovaná nálož a je dost pravděpodobné,
že při různých příležitostech, o kterých by si to člověk ani nemyslel (jako může
být hospodská slovní přestřelka), vybuchne.
To všechno jsou silné důvody k tomu, proč se i nadále intenzivně věnovat
problematice sociálního vyloučení dříve než bude pozdě. Už dnes existuje v celé
republice řada podobných míst jako Ředhošť, kde se u lidí dlouhodobě koncentruje
frustrace, která může přerůstat v násilí i většího rozsahu a kdykoli vyplavat na
povrch možná i v ještě větším a organizovanějším rozsahu.
Dvě hodiny stačí…
Dalším možným důvodem k zamyšlení nad úspěchem akcí podobných těm, které
pořádá DSSS, je nedostatek občansko-politického vzdělávání v českých školách.
Čeští studenti mají dlouhodobě spíše více faktografických znalostí než
schopností analyzovat a dávat si události do souvislostí. Průzkumy jako
například dotazníkové šetření na základních, středních školách a učilištích
provedené před dvěma lety společností Člověk v tísni pak ukazují, že tématům
politického extremismu, jeho východiskům a historickým kořenům se čeští učitelé
věnují v rozsahu několika hodin za rok. Stejně tak je povinnou součástí školních
vzdělávacích programů už několik let multikulturní výchova, která se však na
řadě škol smrskne na den ochutnávání pokrmů z celého světa nebo na výklad o
historii Romů než na podrobnější pátrání po jiných kulturách a jejich současných
projevech. Souvisí to i s jistou bezradností učitelů, kteří na práci s těmito
tématy často nejsou dostatečně připravováni (stále častěji se však naštěstí
objevuje řada výjimek). Nedostatečná znalost historie s možností srovnávat
aktuální události s jejich historickými předobrazy tak způsobují, že laciné
návnady populistů jsou ne nepodstatnou částí veřejnosti (včetně mladých) baštěny
s velkou chutí.
To všechno jsou důvody stoupající obliby klonu soudem zakázané Dělnické
strany a rázných „řešení“. Na několika místech republiky zřejmě povedou k tomu,
že na podzim zde vstoupí členové této strany do zastupitelstev, budou moci
ovlivňovat podobu sociální politiky měst a obcí, budou spolurozhodovat o
povolení protestních shromáždění a pochodů (podobným tomu v Janově nebo v Ústí
nad Labem) a dostanou přístup ke všem informacím, které prochází přes
zastupitelstvo.
Ještě než občané Ředhoště zatleskají občanským hlídkám a budou je chtít i na
obecním úřadě, měli by se přeci jen trochu zamyslet. A my všichni s nimi…
Publikováno s laskavým souhlasem autora.
KAM DÁL?
Rasové napětí v Ředhošti: Petice, zasedání zastupitelstva a nejasnosti okolo rvačky
Extremistická DSSS zneužila napětí v Ředhošti, vyslala tam samozvané občanské
hlídky
Policie vyšetřuje jako výtržnictví hospodskou rvačku v Ředhošti
