Severní Čechy se z vůle místních politických špiček už před časem staly
státem ve státě. Poslední dva předsedové vlád a zároveň šéfové největších
politických stran v zemi, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, tam jezdili a do
konce svých kariér už budou jezdit jenom v předklonu. Nikdy by si nedovolili a
nedovolí vystoupit ani proti zjevné a prokázané korupci svých krajských špiček.
Severním Čechám nejpozději od roku 2005 společně vládne skupina lidí, která
ovládla tamní vedení ČSSD i ODS. Většinu z nich spojují známosti z doby ještě
před listopadem 1989. Nikdo jiný, jak naposledy prokázalo vyhnání skutečného
vítěze posledních voleb Jaroslava Foldyny z ČSSD z povolebních vyjednávání,
proti nim nemá šanci.
Nejodvážnější politický čin Všude jinde se podobná forma vlády nazývá
oligarchie – a je považována za ohrožení demokracie. Selhávají proti ní všechny
kontrolní mechanismy, ovládá přidělování veřejných zakázek, přiděluje úřady a má
dostatečnou moc nad policií, státním zastupitelstvím i soudy. Čerpání fondů EU
se mezi touto smetánkou s trochou nadhledu přezdívá „třetí privatizace“. A
můžete hádat, komu patří nebo slouží firmy, které na ní vydělávají. Mluvit se o
tom ovšem nesmí.
Vůbec prvním českým politikem, který se odvážil alespoň naznačit hloubku
odpornosti důsledků vlády regionálních oligarchií, je Michael Kocáb.
Zveřejnění studie jeho ministerstva k problematice litvínovského sídliště Janov,
nazvané Sociální past, proto patří k nejodvážnějším činům současné české
politiky.
Stačí si totiž v obchodním rejstříku zkontrolovat firmy zmíněné v Kocábově
zprávě, a na povrch vyjde, že stejná skupina lidí, která řídí realitní
kanceláře, jež sestěhovávají sociálně slabé rodiny z celých Čech do Janova,
patří i mezi majitele domů janovského sídliště, kteří trestuhodným způsobem
neplní svoje zákonné povinnosti. Stejně tak jsou spojeni i s firmami, které od
severočeských špiček dostávají desítky milionů v dotacích na výstavbu hotelů a
rekreačních zařízení – známý je třeba případ Hotelu 99 v Chomutově.
Když se v obchodním rejstříku pokusíte zjistit majitele, narazíte prakticky
bez výjimky na skupinu offshorových společností z celého světa – opět
propojených přinejmenším jmény bílých koní, fungujících podle rejstříku v téměř
šesti či sedmi stovkách podobných firem. Přinejmenším jedna z těchto firem,
spojená se jménem Anthony Seddons, byla přitom v Irsku takzvaným Mahonovým
tribunálem v minulých letech opakovaně vyšetřována pro vytváření černých
politických fondů a podle irských novinářů i pro podezření z praní špinavých
peněz.
Pokud hledáme nejlogičtější vysvětlení, proč chomutovská aféra a s ní spojená
kampaň vypukla právě teď a právě tímto způsobem, je právě zde. Chomutovská
starostka Ivana Řápková je ve funkci téměř sedm let. Pokud nechala dluhy vůči
městu narůst na čtvrt miliardy, porušovala šest let zákon, který jí ukládá dluhy
vymáhat vždy a za každých okolností -a nemá ve funkci co dělat. Celou dobu měla,
stejně jako všechna města v České republice, podle zákona o správě daní a
poplatků právo provádět správní exekuce vlastními prostředky. Nemusela zatěžovat
soudy ani dělat kampaně.
Namísto toho po téměř sedmi letech najednou pozve televizní kamery a policii
a prostředky veřejných rozpočtů – sociální dávky totiž nic jiného nejsou – nacpe
soukromým exekutorům. Město s velkou slávou dostane svých dlužných pět stovek –
a exekutor potichu až patnáctinásobek – vše z peněz daňového poplatníka.
Zmíněný zákon pak také ukládá, především s ohledem na děti, povinnost volit
při vymáhání šetrné prostředky. Starostka je však toho názoru, že „ti lidé si
musejí uvědomit, že když nebudou plnit povinnosti, tak nebudou jíst“. Vše ve
jménu kampaně proti „nepřizpůsobivým“ – už za Adolfa Hitlera původně též „unanpassungsfahig“,
později „Asozial“.
Nepřizpůsobivý ministr Kocáb ke své škodě nepochopil, že se regionálních
oligarchií nesmí ani dotknout. Že nesmí ani naznačit, že by měl někdo zkoumat
možnou protiprávnost postupů spekulantských mafií, které úmyslně vytvořily
janovské ghetto. Jeho premiér i šéf opozice to vědí, a spolu s prezidentem,
zákon nezákon, raději rychle naskakují na populistickou vlnu. Z Chomutova už po
zabavení sociálních dávek první romská rodina odjela do Velké Británie. Na místo
jedou zpravodajové kanadských nevládních organizací.
Až Kanada znovu zavede víza pro občany České republiky, poděkujte starostce
Řápkové – a zbabělosti české politiky.
