Karty se jí staly osudem…
Kartářku Helenu Diváckou znám asi osm let, žije dokonce v mém rodném Brně.
Vzpomínám si zřetelně na naše první setkání. Vykládala mi karty a já se jí ptala
na něco úplně jiného, ona mi vyložila a pak řekla, že mě čeká určitá věc a že
proběhne nejpozději do konce roku. „To nechci vůbec slyšet,“ řekla jsem jí
tenkrát a mávla jsem nad věštbou rukou. Za měsíc a půl se splnila, bylo 31.
prosince! Tak mě to fascinovalo, že jsem se s ní začala přátelit. Už nejde o
výklad karet, ale o poznávání ženy, která to v životě neměla vůbec jednoduché, a
přesto se snaží lidem pomáhat.
Jde mnohem dál, než je výklad karet. Shání lidem práci, pomáhá najít dobré
doktory, kteří by jim zachránili život. Pochopitelně že ne vždy musí všechny
její předpovědi vyjít, ale mnohých „zázraků“ jsem byla svědkem. Jako třeba toho
s mladičkou dívkou Marianou. Její otec, bývalý kněz, přišel za Helenou už úplně
zoufalý. Jeho dcera je v šestém měsíci těhotenství a lékaři jí identifikovali
sarkom, velmi agresivní typ nádoru, v koleni. Doporučují potrat a chtějí
uříznout nohu nad kolenem. Paní Divácká z karet poznala, že to není třeba, a
našla dívce, kterou nikdy do té doby neviděla, jednoho z nejlepších specialistů
v Praze. Marianu jsem viděla paradoxně dříve než její zachránkyně. Navštívila
jsem ji se svojí kamarádkou v nemocnici. Opět na přímluvu Heleny Divácké, prý tu
nemocná dívka nikoho nemá. Tak jsme šly, i když jsme moc nevěřily, že se z toho
nádherná, dlouhonohá a optimistická mladinká maminka může dostat. A dostala!
Dnes, asi pět let poté, má další dítěte a cítí se zdravá.
Netvrdím, že je Helena Divácká neomylná kartářka a že si podle ní máte řídit
svůj život. Netvrdí to ani ona sama, myslím ale, že rozhodně stojí za to vám ji
představit!
* Pamatuješ si ještě na svoji první předpověď s kartami?
Ano, skoro jako by to bylo dnes. Bylo mi pět let. Otcova sestřenice byla
vyhlášená kartářka. Už za komunismu se výkladem opravdu živila. Pamatuji na ty
nádherné karty dovezené z Vídně! Chodila k nám často a pravidelně rodičům
vykládala. Já u toho pochopitelně nemohla chybět. Skoro jsem nedýchala, obdivně
jsem jí pozorovala a prohlížela si ty nádherné karty. Nesmírně mě to
přitahovalo. Nevím, jestli ve mně teta tenkrát rozpoznala nadání nebo prostě jen
učila dítě. Vysvětlovala mi významy jednotlivých obrázků, pochopitelně úměrně
mému věku. Zajímalo mě to a fascinovalo, protože jsem vždycky byla tak trochu
citlivější a vnímavější vůči těmhle záležitostem a také třeba vůči zvířátkům než
většina mých vrstevníků. Kartám jsem se ale od dětství ještě nevěnovala, mám je
spíše spojené s pěknými večery a příjemnými vzpomínkami. A ještě k těm
eventuálním předpokladům z rodiny: také otcova babička, tenkrát kuchařka na
panství, vykládala. Ostatnímu služebnictvu i pánům, bavili se tím. Ona se tím
neživila jako tatínkova sestřenice. Já začala pravidelněji význam karet zkoumat
až na internátu, a to na popud jedné kamarádky, která byla předpověďmi z karet
téměř posedlá. A tak jsme se jako holky bavily. Ptaly jsme se na věci, co nás
zajímaly, nejvíc pochopitelně na nápadníky. Poměrně běžné je, že člověk sám sobě
vyložit moc nedokáže. Ne tak přesně, nebo možná ani nechce vidět, co se mu má
stát. I když ta sestřenice neomylně viděla jednu tragickou událost, která se mi
po letech skutečně stala, sama sobě nedokázala předpovědět, co se jí nakonec
stane. Uhořela, když zatápěla v kamnech!
* A co přineslo ten zásadní zlom, který způsobil, že jsi karty začala
vykládat nejen sobě, ale po revoluci i jiným?
Zlomové bylo moje setkání s jednou kartářkou. K té jsem se dostala já, byla
jsem vdaná, ne dlouho, a čelila jsem nějakým problémům. Už ani nevím, kdo mi na
ni dal kontakt. Pamatuji si, že tam se mnou šla kamarádka. Ta paní mi tenkrát
řekla pár nepříjemných věcí o mém manželství, nic tragického, ale i tak to
mladou ženu moc nepotěší. Říkala jsem si: No a co, třeba nemá pravdu, a mávla
jsem nad tím rukou. Jenže pravdu měla, časem se to všechno stalo. Všechno!
Chtěla jsem jí to říct a zeptat se na další věci. Hledala jsem ji, ale nikdy
jsem ji nenašla, možná se přestěhovala, nevím. Dost mě to trápilo. Otec to viděl
a řekl mi tenkrát, ať nesmutním, že přece já sama jsem velmi intuitivní, tak ať
se to naučím. Koupil mi knihy, karty a já začala opravdu po nocích studovat.
Poměrně brzy jsem znala význam těch karet, jen mi trochu déle trvalo vidět
souvislosti. Postupem jsem začala nakupovat další karty a věnovat se i jiným
„věštbám“ – ráda se učím nové věci a věřím, že jsou mezi sebou propojené. Ovšem
to jsem pořád vykládala jen známým, kamarádům a tak. Teprve setkání s jedním
politikem to změnilo. Já dlouho cizí lidi nepřijímala, prostě jsem jim neměla
odvahu vykládat. Jenže on stál před brankou domu skutečně dlouho a že se ani
nehne. Nakonec jsem mu tedy vyložila. Týkalo se to jeho dcery. A protože se
časem ukázalo, že ho nebalamutím, vrátil se. To on ke mně přivedl postupně mnoho
dalších lidí, zbavil mě bloku číst i dalším a také mě povzbudil, ať se tím
částečně živím. Já dodnes mám ale problém říci si konkrétní sumu, nechávám to
vždy na dotyčné nebo dotyčném. A víš proč? Když jsem tenkrát byla u jiné
kartářky, která mi namluvila samé nesmysly a mě to stálo všechny peníze, vrylo
se mi to do paměti. Navíc se traduje, že říkáním si konkrétní sumy ztratíš i ten
dar. Tak proto… Vykládám tedy jedenáct let, bez reklamy, lidi se naučili chodit.
Říkám, že u zrodu stál ten nejmenovaný politik. Dodnes ke mně chodí, přeje mi k
Vánocům, narozeninám, nikdy, nikdy nezapomene. Jedenáct let. Od té doby u mě
bylo poměrně hodně politiků, vysoce postavených lidí, lékařů, herců, zpěváků,
ale mně nezáleží na tom, jestli pochází člověk z té nebo oné vrstvy, zamíchá si
a já mu prostě vyložím. A samozřejmě naprosto ctím to, že to má zůstat jen mezi
námi.
* Je k tomu skutečně potřeba vrozeného daru, intuice, schopnosti? Po roce
1989 se s kartáři, vykladači z kávy, ruky, očí roztrhl pytel. A pochopitelně ne
všichni jsou dobří a něco umějí. Existují kurzy, kde se můžeš výklad karet
naučit, dokonce i na internetu. Může se to tedy každý mechanicky naučit, anebo
je ten talent potřeba?
Význam karet se v podstatě naučit může každý, ale už ne ty souvislosti, a na
těch stojí to, co řekneš klientovi. Můžeš vidět dům, úřady, cestu a uniformu,
ale jak si to poskládáš, když to nevidíš? Variant je mnoho. K tomu hlubšímu
propojení potřebuješ vytříbenou intuici a dar. I proto je tak těžké najít
skutečně dobrého kartáře nebo kartářku. Pak k nim lidé chodí léta, protože se
jim plní to, co jim dotyční řeknou, jinak se klienti nevrací. Ne mnoho let.
* Někteří lidé, kteří se živí výkladem, pro změnu tvrdí, že k tomu karty
nebo ruku například ani nepotřebují. Prý to jen jakási pomůcka. Věříš tomu?
Ano, karty jsou jenom pomůcka. Když se napojíš na člověka, můžeš v něm číst i
bez toho. Jeho informační pole i jeho minulost, budoucnost. To dokáží ale
opravdu jen ti s velkým darem.
* Proč ty opíráš svůj výklad nejvíc o karty, jen minimálně o výklad z
ruky, a neděláš jiné věštby?
Nejen karty, ale i jiné věci jsou potřeba, například geomantie, i-ťing,
spiritismus. Já sama někdy hledám odpovědi na svoje věci, na společenské
záležitosti, politiku a ty praktiky si podle toho přizpůsobím. Když potřebuji
přesnější výklad na konkrétní věci, hledám odpovědi, ptám se a radím dál.
* Záleží ti na typu karet? Pracuje se ti s některými lépe, jsou některé
lepší pro určitý typ výkladu?
Mám samozřejmě své oblíbené karty, mám jich v současné době asi 40 druhů, a
když je potřeba, sáhnu i po jiných. Záleží ale na zvyku, na každém kartáři,
kartářce, k čemu tíhne víc.
* Držíš se zásady, že sama sobě nevykládáš? Kam chodí Helena Divácká, když
potřebuje vyložit?
To je různé. Pochopitelně jsem dost zvědavá, a když se dozvím, že některý z
kolegů, kolegyň je dobrý, občas mám potřebu to vyzkoušet. Jinak si nevykládám na
rodinu a své děti, jen zcela výjimečně. To pak do těch svých karet sáhnu.
* Je výklad – samozřejmě že záleží na tom, od koho – ale obecně neměnný?
Prostě že ti je něco dáno a bude to tak, anebo podle tebe člověk svůj osud
ovlivňuje nejvíc sám? A do jaké míry?
Karty ti na 80 procent naznačí, v těch zbývajících 20 procentech je to na
tobě, můžeš to samozřejmě měnit. I k tomu má výklad sloužit: poradit,
nasměrovat, varovat, upozornit, čemu se třeba vyhnout, co udělat jinak… Karty
jsou i varující, například se v nich může člověku objevit nehoda, tak si to
vryje do podvědomí a může zareagovat dříve nebo nehodu zmírnit, případně dokonce
zvrátit. To je podle mě těch 20 procent.
* Znám ovšem pár lidí, kteří kartám nebo léčitelství či třeba minulým
životům věří natolik, že jsou tím až nepříjemně posedlí a podle mě naivní,
neschopní vzít odpovědnost za své činy a vývoj života do svých rukou. Všechno ve
svém životě si podle toho přizpůsobí. Jaký je tvůj přístup k životu, vlastní
odpovědnosti za něj?
Karty za tebe nic nevyřeší, ani nemohou, žít si musí svůj život každý sám.
Proto jej dostane, aby si s ním nějak poradil. Karty jsou jenom taková nápověda,
berlička, ale odpovědni jsme každý sám za sebe a své činy.
* Vím, že někdy vykládáš i po telefonu, to tedy vážně nechápu, ale mám to
u tebe odzkoušené. Zpravidla to sedí, i když netvrdím, že bez výjimky. Jak to
funguje? To se na toho člověka napojíš? Musíš ho znát, už se s ním předtím někdy
setkat?
Nemusím ho znát, i když je to lepší. I tak se ale na něj zpravidla dokážu
napojit, stačí cítit jeho energii a karty ti odpoví.
* Znám některé z tvých klientů, za nimiž jsou opravdu silné osudy.
Mariana, dívka, které jsi zachránila dítě a ji samotnou před amputací nohy,
protože jsi v kartách viděla, že to není potřeba, a pak jsi jí sama sehnala
jednoho z největších odborníků na nádory v zemi. Proč jdeš až za rámec výkladu?
Přece nemusíš lidem shánět doktory, práci, ale ty to děláš? Proč?
Když v kartách vidím, že se to dá řešit jinak než třeba tou amputací, tak se
snažím udělat maximum proto, aby to dopadlo tak, jak naznačují karty. A já mám
opravdu díky výkladu mnoho známých – proč nevyužít jejich pomoci, když to někomu
může zachránit život nebo zdraví?
* Vraťme se ještě k silnému příběhu Mariany, protože u toho jsem byla a
tenkrát jsem do poslední chvíle pochybovala o tom, že to může skutečně přežít. A
dnes je to už pět let, ona má další dítě. Pak tě dokonce navštívila a vy jste se
poprvé viděly. Ty nemáš strach z té odpovědnosti? Co kdyby ses prostě spletla? A
ta holka by umřela, protože ty jsi viděla v kartách – na rozdíl od diagnózy
lékaře -, že amputace nohy není potřeba?
Mé zkušenosti a víra hovoří o tom, že v kartách se splést nemůžeš. Karty ti
ukáží v dané situaci, o co jde, a lidé se podle toho buď zařídí, nebo nezařídí,
dbají varování nebo ne. A nemysli si, já se tenkrát ujišťovala různými výklady
pořád dokola a dokola, aby se mi potvrdilo, co ukázaly karty poprvé, a vždycky
to tak bylo, ani jedna pochybnost.
* Když už jsme u toho spletení se… už se ti to někdy stalo? Může vůbec
některý věštec, věštkyně, kartář, kartářka říct každému vždycky pravdu a
nesplést se? To přece není možné? I předpovědi Nostradama a Sybily se v mnohém
vyplnily, ale konec světa prostě v roce 2000 nebyl!
Zásadní věci člověk vidí na 80 procent, ale samozřejmě jak kdo. Já samozřejmě
tenkrát u Mariany cítila obrovskou odpovědnost. Nechtěla jsem zpochybňovat
diagnózu lékaře, který dlouhá léta studoval, ale nešlo o maličkost a karty stále
dokola a dokola tvrdily, že ta amputace není potřeba. Já ji tenkrát ani
neviděla, neznala. Přišel za mnou její zoufalý otec. Už nevěděl kudy kam. A za
rok přišla ona sama i s dětmi poděkovat. Teprve pak jsem ji viděla, krásná
holka, měla jsem z ní radost, i z toho, jak to dopadlo. Ta holka má dnes další
dítě, už třetí, chlapečka, je zdravá! Zvládla porodit, když byla nemocná,
zvládla porodit i teď, když je uzdravená. Velmi často za mnou opakovaně chodí
lidi, navštěvují mě, nosí mi dárky, posílají pohledy. Nejde mi o ty dárky, ale i
o to, že je to potvrzení toho, že to umím dobře přečíst. Ocenění. Na druhé
straně tě to nějak ochuzuje. Věnuješ se hodně cizím. Hodně naplno, nemůžeš na
dovolenou, někdy možná ošidíš vlastní rodinu. To jsou ty stinné stránky.
