Karel Holomek rezignoval na funkci člena romské rady

Karel Holomek, někdejší poslanec polistopadové České
národní rady a předseda Společenství Romů na Moravě (SRNM), rezignoval na
členství v Radě vlády pro záležitosti romské komunity. Předseda SRNM je po Anně
Šabatové, která nedávno rezignovala na funkci v Radě vlády pro lidská práva,
další osobností, které vadí přehlížení lidských práv současnou vládou. Holomek
rezignaci oznámil tento týden otevřeným dopisem, který server Romea.cz
zveřejňuje v plném znění.

Vážený pane premiére,

s politováním Vám musím oznámit svoji rezignaci na funkci člena Rady vlády pro
záležitosti romské komunity. Vedou mne k tomu nenaplněná očekávání, která jsem s
touto funkcí spojoval.

Jsou tohoto druhu:

Očekával jsem, že Rada se stane pro Vás skutečným poradním orgánem v záležitosti
lidských práv, vztahujících se úzce k problematice soužití romské menšiny ve
společnosti.

Neznám jiný fundovanější orgán pro tento účel, než je právě Rada, složená z
nejvýše postavených úředních činitelů vlády a jednotlivých rezortů doplněná
stejným počtem romských členů. V dané situaci ji pokládám za nejfundovanější
instituci, která má předpoklady účelně a efektivně radit vládě a také zabraňovat
svou kritikou přijímání rozhodnutí, které obecně nepřispívají ke zlepšení pozice
nejhůře ve společnosti postavené menšiny, menšiny romské.

Dospěl jsem k tomuto poznání po půlročním fungování Rady. Zajisté si vzpomenete
na první zasedání Rady v listopadu loňského roku, kdy jsem osobně formuloval
tuto otázku přímo adresně Vám a Vy jste odpověděl, že v záležitosti Romů je
poradním orgánem pro Vás tato Rada. Dnes tedy zaznamenávám, že tomu tak není.

Tehdy jsem byl veden poznáním, že poradenství v uvedených záležitostech Vám
poskytují jiní lidé. To jsem mohl sledovat zblízka, neboť toho času jsem
vykonával funkci poradce Michaelu Kocábovi, tehdejšímu zmocněnci pro lidská
práva a dřívějšímu ministrovi. Kvalitu Vašich poradců nemíním nijak komentovat.
Zmíním se pouze o nejzásadnějších věcech, které moje zklamání dotvrzují a tím i
jasně definují oprávněnost mých argumentů.

Velkým zklamáním pro mne bylo vyústění projektu Školícího a informačního centra
romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu, které nebylo svěřeno pro tento účel
profesionálně i morálně připravenému Muzeu romské kultury v této oblasti
pracující celých 20 let, nýbrž zcela mimo jakoukoliv logiku v této věci
neznalému a nepřipravenému Pedagogickému Muzeu Jana A. Komenského v Praze. Tento
projekt byl od začátku koncipován jako projekt vládní, aby nakonec skončil z
důvodů nepodstatných v gesci ministerstva školství.
Podrobnosti jsem Vám vypsal
v dopise Vám z loňského 10. února. Vaši odpověď jsem neobdržel.

První dopis, koncipovaný ještě před ustavením zmiňované Rady, který jsem Vám
rovněž zaslal, se týkal omezení v práci Sekce pro lidská práva, způsobené
dlouhodobou absencí funkce zmocněnce pro lidská práva a snahou tuto sekci co
nejvíce omezovat a limitovat. Argument mnou uváděný byl, že právě lidská práva
účinně a dobře respektovaná mohou zabraňovat nejhorším dopadům sociálním i jiným
právě na menšiny, tedy i menšinu romskou. Převážila tendence, že nejlepší
ochranou je Ústava a zákony, že nic dalšího netřeba. Není žádným tajemstvím, kdo
tyto rady ve vládních kruzích prosazoval. Pravda, přece jen díky chladnému
rozumu bylo dosaženo kompromisu ve stavu, který je nyní. Ani na tento dopis jsem
nedostal odpověď, ač mi byla Vámi přislíbena dokonce i v médiích.

Další zklamání v řadě jiných, které už uvádět nebudu, je výkon inkluzívního
vzdělávání romského žáka v českém školství, jehož uskutečnění sliboval ministr
Dobeš na prvním zasedání Rady v listopadu minulého roku. Jeho součástí měla být
i odpověď na českým státem prohranou žalobu u Štrasburského evropského soudu
vedeného 18 romskými žáky a jejich stížností. Touto odpovědí měly být novely
vyhlášek 72 a 73 z roku 2005. Je jisté, že dnes zaujímá ministerstvo školství
odlišné stanovisko k programu inkluzívního vzdělávání než bylo původně stanoveno
za předcházející vlády, které bylo také mj. výsledkem celkem široké veřejné
diskuse. To je jistě legitimní právo ministerstva, kdyby ovšem bylo podrobeno
širší odborné diskusi. Personální politika pana ministra víc než potvrzuje mé
obavy. Netřeba opakovat vše, co je už veřejným tajemstvím. Na posledním zasedání
Rady ministr Dobeš přítomen nebyl a vysvětlení jeho zástupce bylo naprosto
nedostatečné a dokonce bych řekl, že i zmatečné.

Všechny uvedené kroky byly v Radě diskutovány a víceméně odmítány, doporučení
směřovala k opaku toho, co bylo přijato.

Vážený pane premiére, je Vašim nezadatelným právem přijímat rozhodnutí, jaká
uznáte za správná. Já však také mohu vůči nim vyjádřit svoji kritiku, případně
protest.

V okamžiku, kdy jsem vyčerpal již všechny pro mne dostupné možnosti zabránit
takovým rozhodnutím, mám právo svůj protest vyjádřit rezignací. To právě činím.

Ještě jedno vysvětlení: jsem jediným členem Rady i mezi členy romskými, který
není v žádném úředním postavení ani vůči vládě, ani vůči jakékoliv samosprávě,
moje loajalita tedy nemá limity, kromě korektních přístupů. Ty jsem nepřekročil.

Jelikož jste, vážený pane premiére, neodpověděl na žádný z mých dopisů, nečekám
odpověď ani na tento. Proto mi dovolte, abych jej svěřil jako otevřený médiím.
Myslím, že bude i dobrou odpovědí na momentálně vyjádřené veřejné průzkumy o
mínění české veřejnosti i jejich podjatosti vůči Romům.

Svoji práci v nevládní sféře konám nadále v plném nasazení. Avšak pro funkci
člena Rady jsem naznal, že zřejmě doba ještě nenazrála, abych se jí mohl věnovat
efektivně.

Přeji Vám hodně štěstí ve Vaší nelehké práci. V dokonalé úctě

Karel Holomek

Předsedovi vlády ČR, jako předsedovi Rady vlády pro záležitosti Romů, Petru
Nečasovi, Brno, 10. května 2011