Karel Holomek reaguje na názory Tomáše Hirta: Romové jsou národ.

Nezbývá mi než reagovat na celostránkový hovor Krystýny Wanatowitzczové s Tomášem Hirtem v Mladé frontě dnes ze dne 12. dubna
(více zde…).
Pokud mluví Hirt o sociální práci, mohu s ním souhlasit. Pokud však zabrousí do charakteristik Romů, pak jeho vývody značně pokulhávají.

Jako kulturní antropolog, za nějž se považuje, by pan Hirt měl vědět i něco o zásadním vlivu jazyka, jímž Romové dodnes mluví. To je ve své podstatě zázrak, protože ten stejný jazyk Romové užívají už více než tisíc let a to vesměs v nepřátelském obklíčení. Panu Hirtovi nemohlo uniknout, je-li ten vědec, za něhož se považuje, jak důležitý je jazyk v životě každé národnostní nebo etnické skupiny a jak dalece dovede tuto skupinu výrazně formovat. Měl by si to aspoň uvědomovat, i když z toho jazyka nezná ani slovo. A v tom je jeho základní problém.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Není cigán jako cigán. Rozhovor Tomáše Hirta pro MF Dnes

Jana Horváthová reaguje na názory Tomáše Hirta

Druhý problém spočívá v tom, že na základě dosti omezených výzkumů v chudinských lokalitách dělá obsáhlé a jednoznačné závěry. To je nejen nevědecké, je to společensky a politicky neseriózní, protože to může vést k falešným závěrům. V mnoha případech také vede.
Ostatní názory jsou už odvozeny z těchto dvou zásadních handicapů. Upozorním jen na některé.

Pan Hirt evidentně neví nebo vědět nechce, že slovo Rom pochází z romštiny a že se jím Romové tak sami nazývají, mluví-li romsky. Slovo Cikán (Cigán) je využíváno lidmi zvenčí, kteří tak Romy nazývají. Pak je tedy nesmyslné, když Hirt tvrdí, že někteří Romové odmítají tak být nazýváni. Mluví-li romsky o sobě, nemohou užít jiné slovo než rom, romňi, roma (muž, žena,lidé). Mohou to být jen hlupáci a chudáci, kteří neví, kam patří, když odmítají to, co patří k jejich nezcizitelné identitě. Takoví jsou všude – i mezi Romy.

Hirt odmítá přijmout fakt, že Romem se člověk rodí. Nevím, co si mám o tom myslet. Když jsem se narodil romským rodičům, tak jsem se stal čím? Někam jsem patřil a během dětství i svého dalšího života mne nikdo nenechal na pochybách o tom, kdo jsem. To není stížnost, to je fakt. A když jsem měl být odsunut do koncentračního tábora během 2. světové války, tak to bylo jednoznačně proto, že jsem byl Rom.To je základní matení, které se nám Hirt snaží vsugerovat. Romové se stávají sociálně slabými do značné míry proto, že jsou Romové, hlavně v poslední době.Žijí na okraji společnosti (společností) proto, že jsou Romové a to i romští boháči. To už vůbec není problém sociální, to je výsostně problém společenský a politický.

Přestat ten problém vnímat etnickou optikou, jak si přeje pan Hirt a jak si počíná skoro celá společnost, je nepochybně chyba. Tím ovšem Hirt přiznává nevědomky kategorii Roma, jako příslušníka etnické skupiny, který je právě proto marginalizován. Proto nelze spoléhat na řešení jen v kategoriích sociálních. Je to ovšem jasné znamení, že ve společnosti jsou zakotvena diskriminační schémata, která celou situaci jen zhoršují.

Ještě k nehomogennosti Romů, jejich rozdělení na rody a odraz do občanské sféry, v níž jsou romská sdružení omezena jen na tyto rodiny, jak nás pan Hirt přesvědčuje. To už dávno není pravda, možná v romských osadách na Slovensku. Dnes jsou v České republice a v mnoha státech EU občanské nevládní romské organizace, které mají početnou základnu příznivců, jsou důvěryhodné a mají autoritu i ve svých zemích. Stačí se dotázat v kanceláři Rady vlády pro záležitosti romské komunity nebo na Ministerstvu práce a sociálních věcí, když už nechcete jít do Bruselu a tam se ptát na půdě Evropské komise. O jednotě Romů ve světě a romské reprezentaci se mohl přesvědčit i sám pan Hirt , když jeho blízkého kolegu Jakoubka se stejnými názory vzdělaní evropští Romové vypískali na mezinárodním semináři při příležitosti festivalu Khamoro v Praze v roce 2004.
Romové jsou národ a s tím nic neudělá ani pan Hirt, i kdyby se zbláznil.