Kanada na základě loňských žádostí udělila zatím azyl 84 českým občanům. Na
dotaz ČTK to dnes sdělilo kanadské velvyslanectví v Praze. V Kanadě za loňský
rok zažádalo o status uprchlíka 853 občanů z České republiky, vesměs Romů.
Nezávislá komise dosud projednala 195 žádostí, pět jich odmítla a 106 bylo
staženo nebo je žadatel neobnovil. Zbytku úřad vyhověl, uvedlo velvyslanectví.
"Kanadská rada pro přistěhovalectví a uprchlíky je na kanadské vládě nezávislý
administrativní tribunál, který v Kanadě posuzuje žádosti o přidělení statutu
uprchlíka. Každou žádost hodnotí nezávislí posuzovatelé individuálně," řekl
Michael Vlček z tiskového oddělení velvyslanectví.
Navzdory zvýšení počtu žádostí o azyl z Česka Kanada neplánuje opětovné zavedení
víz, doplnil. Právě příliv žadatelů před lety vedl k tomu, že Kanada víza v
říjnu roku 1997 zavedla. Víza pro české turisty zrušila v říjnu 2007.
Od roku 1996 do roku 2000 požádalo v Kanadě o azyl celkem 1677 osob s českým
občanstvím, z nichž 962 azyl získalo. Zatímco v roce 1996 kanadské úřady
zaznamenaly 148 žádostí; o rok později jich bylo rekordních 1221 českých občanů.
V roce 2000 to bylo podle oficiálních kanadských statistik už jen 53 Čechů.
Romské organizace v posledních dnech vyzývají Romy k emigraci, pokud se doma
necítí bezpečně. Jejich výzvy nabírají na síle po víkendovém žhářském útoku na
romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku, při němž bylo těžce popáleno malé dítě.
Lidové noviny dnes napsaly, že migrace Romů do Kanady je řízená a připravovaná.
Na odchodu Romů z Česka prý bohatnou takzvaní prospektoři, tedy lidé napojení na
kanadské úřady. List na základě expertních zpráv uvedl, že romský exodus má
velmi silný ekonomický podtext.
Podle představitelky krajanské organizace České a slovenské sdružení v Kanadě
Radmily Locherové jsou mezi českými žadateli o azyl i takoví, kteří zneužívají
kanadský imigrační systém. "Hodně jich přijíždí za lepším, ne kvůli
pronásledování," řekla v telefonickém rozhovoru ČTK. Zároveň ale zdůraznila, že
nelze případy zevšeobecňovat. "Někteří jsou naivní, jiní vychytralí, další mají
skutečně strach," uvedla.
O tom, že by romská emigrace byla organizovaná, nemá informace. Z vlastní
zkušenosti ale uvedla, že někteří z imigrantů otevřeně přiznávají ekonomické
motivy odchodu do Kanady.
Podobné případy jako ve Vítkově mohou podnítit české Romy k emigraci do Kanady,
připustila. "Pomůže to (úřadům) jako důkaz, že v České republice rasismus
skutečně existuje," dodala.
Kanadský ministr pro přistěhovalectví Jason Kenney minulý týden uvedl, že jeho
úřad přezkoumává imigrační program s cílem více ho zaměřit na "kanadské
hodnoty". Vláda podle něho chce, aby lidé, kteří se stanou kanadskými občany,
plně uznávali hodnoty, jako je dodržování zákonů a rovnoprávnost mužů a žen, a
aby ctili kanadské symboly a instituce. Změny v imigračním programu by měly být
dokončené letos v létě, řekl.
Přistěhovalci podle něho musejí lépe ovládat kanadskou historii a být schopni
hovořit jedním ze dvou oficiálních jazyků – anglicky nebo francouzsky. Toto
pravidlo už platí, ale při posuzování žádostí o udělení občanství není plně
uplatňováno, uvedl ministr. Vyjádřil zklamání, že pouze čtvrtina nových
imigrantů navštěvuje jazykové kurzy.
Kenney jmenovitě vyslovil znepokojení nad rostoucí ilegální imigrací z Mexika.
Za loňský rok obdržely kanadské úřady od mexických přistěhovalců téměř 10.000
žádostí o statut uprchlíka. Zhruba 90 procent z nich rada pro přistěhovalectví a
uprchlíky odmítla, dodal. Řada žádostí byla podle vládních úředníků spojena s
válkou drogových gangů, která sužuje Mexiko.
"To ale není spravedlivé," míní ministr. "Není správné, když lidé nasednou do
letadla, přiletí sem a vyplní uprchlickou žádost, i když nesplňují vymezení
pojmu uprchlík," řekl. "Velká většina se ve skutečnosti snaží imigrovat do
Kanady zadními dveřmi uprchlického systému. Domnívám se, že je to nepřijatelné,"
prohlásil.
Kanadský imigrační systém je postaven na individuálním posuzování každé žádosti.
Žadatelé musejí přesvědčit úředníky rady pro přistěhovalectví o oprávněnosti své
žádosti. Úředníci po nich mohou, ale nemusejí požadovat důkazy o diskriminaci v
jejich původní zemi. Rada pro přistěhovalectví a uprchlíky ve svých dokumentech
uvádí, že celý proces trvá v průměru asi rok. Délka jednání je ale rozdílná
podle toho, jak je případ složitý a jaké kroky jsou k jeho rozhodnutí potřebné.
S cílem chránit bezpečí žadatelů rada nezveřejňuje jejich jména ani jiné
podrobnosti a veškerá jednání se odehrávají za zavřenými dveřmi.
