K romskému táboru patří romské písničky i čardáš

Společenství Romů na Moravě (SRNM) letos pro romské děti připravilo pět
letních táborů: na chatě Slunečná na Bruntálsku, Podmitrově na Vysočině, v
Ochozu na Olomoucku a dva v Pohořanech. Tábor v Pohořanech u Olomouce vedl
student gymnázia v Olomouci Martin Daňhel. Letos mezi 11. až 16. srpnem ho
navštívilo 25 dětí od 6 do 18 let, většinou z Rýmařova.

Mezi nimi bychom našli mnoho stále těch samých, kteří se každoročně na tábor
těší a nemohou si ho nechat ujít, ale přibyli i noví zájemci. Převážně šlo o
Romy, zúčastnilo se však také několik neromských dětí.

Budovu v Pohořanech, jakousi turistickou základnu, Společenství už tradičně
pronajímá Dům dětí a mládeže Olomouc. Starousedlíky z okolí tábora si Martin
Daňhel chválí: „Žádnou averzi proti romským dětem u nich nevidím. Místní jsou na
nás zvyklí, jezdíme sem každoročně, tudíž se s námi spřátelili. Kluci i děvčata
z vesnice s námi hrají sportovní hry, přichází každý večer na diskotéku,
dobrovolně se zapojují do her, jsme jenom rádi, že žádné konflikty nejsou.“

Na letošním táboře Martinovi svěřenci hodně soutěžili, konal se turnaj ve
volejbalu a vybíjené, děvčata hrála fotbal proti klukům. Podle toho, jak měli
uklizený svůj pokoj nebo jakou aktivitu projevovali při soutěžích, dostávali
účastníci tábora body. Sbírali houby, kreslili přírodu a vyzkoušeli si stezku
odvahy.

Za nejzajímavější výlet považuje organizátor tábora túru na skalku s nedotčenou
přírodou, vzdálenou od budovy asi čtyři kilometry. „Nejvíc se ale děcka vyřádila
u rybníku. Soutěžilo se ve skoku do dálky, trénovala se šipka do vody, měřilo
se, kdo nejdále doplave pod vodou,“ popisuje letní dovádění Daňhel. Ceny vítěze
neminuly. Nejvíc zaujal „psí skok do vody“, který napodobila devítiletá holčička
a získala tak první cenu. Děti také navštívil silák – lamač železa Ali Morovič,
na jehož vystoupení jen tak nezapomenou.

Nezapomínají ale organizátoři připomínat dětem romské tradice? „Kdepak. Mluví se
zde romsky, i když jen občas. Zpíváme romské písničky, tančíme čardáše, snažíme
se připomínat i romské zvyky a historii,“ oponuje romský gymnazista.

Hlavní přínos táborů však Martin vidí v tom, že děti se odtrhnou od
patologických jevů. Dostanou se do jiného prostředí, jsou bez rodičů,
osamostatňují se, navazují nové kontakty, spřátelí se s novými lidmi. Už netráví
čas zbůhdarma na ulicích, zbaví se domácích prací, hlavně hlídání mladších
sourozenců, a mají pravidelnou stravu.

Dětské tábory hradí převážně Moravskoslezský kraj, přispívá na ně i Městský úřad
v Rýmařově. Rodiče dětí za tábory poplatky neplatí, neboť s tím byly podle
Daňhela špatné zkušenosti: „U prvního letní tábora, který se konal v roce 2006,
jsme vybírali šedesát korun, ale prostě to nešlo. Když třeba jede z jedné rodiny
pět dětí, přijdou o 300 korun, dál musí platit za potvrzení od lékaře, to přijde
rodiče za pět dětí na 500 korun, takže celkem osm stovek. Proto z finančních
důvodů některé děti jet nemohly.“

Samotný Martin Daňhel v rýmařovské pobočce SRNM vyučoval romské děti angličtině
a němčině, krátce pracoval také jako terénní sociální pracovník sdružení
Romodrom. Když jeho otec Milan Daňhel onemocněl a už nemohl vykonávat funkci
předsedy odbočky, byl zvolen správní radou na jeho místo.

„Komunitní centrum v Rýmařově vzniklo roku 2005. Už od jeho založení pobočka
pořádá letní tábory každý rok. Spolupracujeme především s Moravskoslezským
krajem, který nás každoročně podporuje, s Městským úřadem Rýmařov, konkrétně s
Ivetou Podzemnou z odboru sociální pomoci. Okresní ředitelství v Bruntále,
jmenovitě Lucie Zgarbová, pro nás pořádá přednášky o patologických jevech,“
objasňuje začátky a činnost pobočky Martin Daňhel.

Práci s dětmi v centru věnoval Martin celé prázdniny. Stihl s nimi už výlety do
plaveckého bazénu v Břidličné a Karlově Studánce, které si však romští školáci
museli hradit sami.

O zkušenosti Komunitního centra, kde Martin působí, se zajímají i v zahraničí.
Koncem srpna ho navštívila dvacetiletá dívka z Drážďan Peggy, která studuje na
vysoké škole sociálně zaměřený obor. „Chtěla poznat, jak žijí čeští Romové, jaké
jsou jejich tradice i zvyky, zda se liší. Pracuje dobrovolně v organizaci, která
se zabývá romskými problémy. Ozval jsem se jí, protože v ní vidím velkou
příležitost, aby si naši svěřenci mohli zdokonalit cizí jazyky. Peggy mluví
plynule německy i anglicky,“ pochvaluje si gymnazista.

Text vyšel v listu Romano hangos č. III/2008 dostupném na
http://www.srnm.cz