Julius Zajac: Existují léky na soužití romské menšiny s majoritou?

Pozoruji obě strany a myslím si, že vím, kde je zakopaný pes. Pokusím se ve
stručnosti popsat, co vadí majoritě i minoritě.

Výtky majority jsou často o tom, že Romové nepracují, nebo dalším častým
jevem je obtěžující a hlučné chování v dopravních prostředcích. Poslední dobou
se vznikajícím nárůstem ghett také přepadávání a velmi lidem vadí pobírání
sociálních dávek. Majorita má pocit, že Romové jsou téměř beztrestní, že můžou
to, co normální občan ne, mají pocit pozitivní diskriminace a zvýhodňování Romů
nejen před zákonem. Nelíbí se také časté ohánění se rasismem.

Co vadí Romům? Např. pracovní diskriminace v xenofobní podobě, a nejen při
žádosti o zaměstnání, ale vlastně téměř všude. Romové vidí, jak je majorita
nechce přijmout, a to možná obě strany od sebe ještě více odděluje. Tento pocit
možná trvá celou dobu, co tu Romové žijí. Když vezmu v potaz války, koncentráky
apod., tak mě napadá, jestli se tenhle pocit dá nějak genově dědit. Ale na to
může odpovědět jen odborník.

Je dobré si uvědomit, že Cigáni jsou jiní než Češi. Říkáte si, že to není
žádná novinka, ale stejně to není špatné zmínit. Nechci ani nemůžu psát za
všechny Romy, ale můžu psát sám za sebe svoje názory. Myslím si, že jsme někdy
zbytečně urážliví, výbušní a máme další podobné rysy vyplývající z velkého
temperamentu.

Žijeme v jednom státě, přesto každý na druhý straně, ale kam tohle vede?
Zatím to vedlo a vede k tomu, že mladí Romové většinou nemají práci a vzdělání.
To je základní kámen úrazu a pro budoucnost není nic důležitějšího než právě
tohle.

A co dál? Budou si Cigáni a Češi dál stěžovat a ukazovat na sebe prstem,
dávat si určitý podíl viny atd.? Vyřeší se tím něco? Vůbec nic. Musíme se
zvednout sami, trošku změnit sebe samotné, mít více pokory ke vzdělání a vést k
němu děti. To samozřejmě neplatí pro ty, jež to dělají. Uvidíte, že postoje
majority se k nám změní, ale hlavně se změní životy našich dětí. Nebudou mít
takový problém s prací a integrací celkově.

Ale je to dlouhý běh a dřina za vzděláním, za změnou. Dobrá práce, dobrý
život a dobré soužití je snad dostatečná inspirace a hnací motor. Máme možnost
to změnit, třebaže s časovým odstupem.