Jiří Paroubek: Udržet Romy v hlavním vzdělávacím proudu

Existují rozdíly v přístupu jednotlivých politických stran v romské tematice?
A považují ji za důležitou, budou se jí věnovat? Na to jsme se před volbami
postupně zeptali politických stran, jejichž preference se pohybovaly alespoň
kolem 5 %. Za stranu Věci veřejné odpovídal v RH 2 její
jihomoravský lídr Jiří
Dobeš, za KSČM
„jednička“ na severní Moravě Kateřina Konečná. Za ČSSD a Stranu
zelených reagovali jejich předsedové Jiří Paroubek a Ondřej Liška. Strany ODS,
TOP 09 a KDU-ČSL prozatím svoje názory nezaslaly.

Nyní tedy přinášíme odpovědi Jiřího Paroubka, příští číslo bude patřit
zeleným.

Máte Romy, či občany jiných národností na kandidátní listině? Kde a kolik?

Národnost jako kritérium u svých kandidátů v jakýchkoliv volbách nesledujeme.
V krajských volbách byl např. zvolen do zastupitelstva Královéhradeckého kraje
Rom Rudolf Polák. Víme, že ve volbách do Sněmovny kandiduje na pražské
kandidátce např. Rom David Beňák, který se ke své národnosti hlásí. Není ale
vůbec vyloučeno, že na kandidátních listinách v dalších krajích jsou i další
Romové.

Kdo z vaší strany, případně jaké odborné komise se věnují tématům spojeným
s Romy? A s jakými výsledky?

ČSSD zřídila ve druhé polovině roku 2008 Odbornou komisi ČSSD pro romské
záležitosti, jejímž jsem osobně garantem. Komisi dříve přesedala Kateřina
Kalistová, nyní je to David Beňák. Komise je složena z odborníků, Romů i Neromů,
majících zkušenosti a aktivní zájem o tuto oblast a pracuje velmi dobře. Důkazem
toho je i Rámcový program pro záležitosti Romů a sociálně vyloučených lokalit,
který byl zveřejněn v roce 2009 v rámci volební kampaně. V dubnu u příležitosti
Mezinárodního dne Romů zveřejňujeme její revidovanou verzi. Dovoluji si tvrdit,
že žádná z politických stran nemá takto komplexně pojatou problematiku integrace
Romů. Věřím, že rámcový program je dobrým základem a je samozřejmě dále otevřen
připomínkám. Ostatní odborné komise, jak na ústřední či krajské nebo obvodní, se
tématu integrace Romů dotýkají v rámci své působnosti např. sociálních či
školských komisí. Já osobně se s představiteli romských organizací pravidelně
setkávám, abych si vyslechl jejich problémy.

Znáte ve svém okolí některou čtvrť či lokalitu blízkou ghettu? Můžete stručně
popsat tamní dění a způsob řešení?
Aktuálně se v těsné blízkosti mého bydliště nenachází žádná lokalita blízká
ghettu. To ale neznamená, že bych v takové lokalitě nikdy nebyl. Vím, jak to v
takových lokalitách vypadá. Jejich obyvatelé se potýkají s desítkami a stovkami
problémů, a jejich řešení však neleží v krátkozrakých a populistických krocích,
jak to například praktikoval ministr pro menšiny Michael Kocáb. Naše strana si
je toho vědoma, a proto odborníci, kteří jsou členy nebo sympatizanty ČSSD,
zpracovávají tzv. oranžové knihy, které pojímají problematiku komplexně. Řešení
mající efekt přinášejí pouze cílené a dlouhodobé programy za účasti všech
dotčených institucí, odborníků a obyvatel samotných. Musí být k tomu být
dostatek finančních prostředků ze státního rozpočtu, z rozpočtů krajů a obcí a
samozřejmě z evropských fondů a případně i změny zákonů a předpisů. Jsme si
vědomi toho, že v těchto lokalitách nebydlí pouze Romové, ale bohužel v nich
tvoří velmi často více než polovinu obyvatel. Naše strana se k aktivnímu řešení
hlásí již zmíněným Rámcovým programem pro záležitosti Romů a sociálně
vyloučených lokalit, ale také podpisem Memoranda o spolupráci s romskými
nevládními neziskovými organizacemi. Snažíme se podporovat výměnu zkušeností,
např. v březnu jsme v Ústí nad Labem uspořádali seminář na téma Integrace Romů v
regionech, kde jsme představili zkušenosti v této oblasti.

Jak hodnotíte zvláštní školy? Jak postupovat, aby většina Romů chodila do
škol základních, a přitom tento model fungoval a rodiče Neromů své děti
neodhlašovali?

Bývalé zvláštní školy mají možná své opodstatnění a bez adekvátní náhrady je
nelze zrušit, pokud základní školy nejsou schopny poskytnout vzdělání i dětem se
sníženým intelektem. Jde však o rozsah žáků ve specializovaných školách, dnes
zvaných rodinné školy. Bohužel česká škola stále není dostatečně multikulturní.
Nedokáže zohlednit specifika výchovy dětí v romských rodinách, základní kulturní
rozdíly a neumí pracovat s nepsanými pravidly dodržovanými v romských
komunitách. V důsledku tohoto a dalších faktorů se ocitaly a ocitají romské děti
v praktických školách, kde by neměly být. Důsledek je, že nemohou pak studovat
na žádné řádné střední škole. Cestou k řešení je udržení romských dětí v hlavním
vzdělávacím proudu, prostřednictvím kvalitní předškolní přípravy v mateřských
školách, přípravných třídách apod. To především znamená bezplatnou předškolní
přípravu. Dále to znamená posílení základních škol o dostatečný počet
pedagogických asistentů a asistentek a samozřejmě kvalitní odborné vzdělání
pedagogů. S tím také souvisí realizace dalších aktivit, jako např. terénní
sociální práce nebo komunitní plánování. Důležitá je osvěta mezi rodiči romských
dětí i řediteli základních škol. Výrazně se musí změnit práce pedagogicko
psychologických poraden, které často doporučují dítě do praktické školy, i když
u něj není diagnostikováno lehké mentální postižení. Není důsledně dodržován
školský zákon, který navíc vyžaduje informovaný písemný předchozí souhlas
rodičů. Z tohoto je zcela jasně patrné, že se vstup do této školy by neměl být
úplnou samozřejmostí. Romské děti do těchto škol jsou zařazovány častěji než
děti neromské a získávají tak nálepku lehce mentálně postižených, méně
inteligentních. Pokud je mi známo, Česká školní inspekce v této souvislosti
provádí již několik měsíců inspekci a průběžné výsledky této inspekce jsou velmi
znepokojující. Zdravé děti byly vzdělávány jako mentálně postižené.

Povzbudilo by podle vás používání romštiny ve školách a médiích sebevědomí
Romů? Prospěje to integraci nebo spíš vzdálí od vzdělávacího procesu vedeného v
češtině?

Používání mateřského jazyka je nepochybně jedna z cest, která jistě povzbudí
sebevědomí toho či ono národa, což je žádoucí. Rozhodně se nelze domnívat, že by
takový krok vedl ke zhoršení kvality vzdělání. Nikoho nenapadne říci, že dítě
chodící do anglické či německé školy je nedovzdělané či něco podobného.

Nerozumím tomu, proč tyto otázky jsou pokládány v souvislosti s výukou
romštiny a myšlenky dobrovolného učení se romštině. Romština je kodifikovaný
jazyk, který se vyučuje na vysokých školách v mnoha zemích světa. Nemohu proto
souhlasit s výroky „odborníků“ typu pana Josefa Klímy, který se pro Český
rozhlas vyjádřil v tom smyslu, že vyučování romštiny není úplně správné, protože
v tomto jazyce není vytištěno dostatek knih, respektive, že do tohoto jazyka
nejsou knihy překládány. Problémem při vstupu romských dětí do školy je
skutečnost, že nemluví dobře česky ani romsky, ale specifickým etnolektem. Proto
je nutné diskutovat o tom, kdy výuku romštiny zařadit, tak aby děti byly schopné
osvojit si oba jazyky ve všech aspektech.

Mají romské vzory, tj. zpěváci, novináři, úředníci, politici, hudebnici
atd. stimulační dopad na ostatní? Chtějí je podle vašich zjištění ostatní
napodobit? Nebo je spíš pomlouvají a závidí, pokud jde o lidi z odlišných
velkorodin?

Romské vzory stejně jako jiné vzory mají svůj vliv. Podle mého názoru tyto
vzory vytvářejí pozitivní motivaci. Na středních, vyšších odborných či vysokých
školách studuje čím dál více Romů. Domnívám se, že je to výsledek vlivu
pozitivních vzorů a doprovodných programů, podporujících romské středoškoláky ve
studiu finančně, a to jak ze státního rozpočtu, tak i ze zdrojů nadací. Určitě
existují případy, kdy se úspěšní Romové setkají se závistí či pomluvami, ale v
tomto ohledu nejsme my Neromové o nic lepší ani horší.

Které pasáže v programu vaší strany se týkají záležitostí spojených s
Romy?

Naše strana usiluje o to, aby každý občan mohl uplatnit své právo na důstojný
život a dostat férovou šanci. O tom náš volební program je. Celý volební program
se týká všech občanů, tedy i Romů. Jsme si vědomi specifických potřeb, a proto
jsme vytvořili oranžovou knihu zaměřenou komplexně na integraci Romů. Samozřejmě
se tato problematika promítá v řadě témat školství, kultura, trh práce, bytová
politika, i lichva či sociální vyloučení, politický radikalismus, diskriminace
atd. i v našem Programu změny a naděje – lepší budoucnost pro obyčejné lidi,
který z oranžových knih vychází. I ten je dostupný na našich internetových
stránkách.

Jak dostát v dnešní krizi stále vyšším nárokům na kvalifikaci, na znalost
jazyků a na počítačovou gramotnost u velké části Romů, tj. nekvalifikovaných
lidi? Kde a jak jejich kvalifikaci v průběhu zaměstnání zvyšovat?

Cesty vidíme dvě. Tou první je prevence. Tedy udržení romských dětí v hlavním
vzdělávacím proudu. Tou druhou je efektivní a účelná aktivní politika
zaměstnanosti. Základním nástrojem je nabídka rekvalifikačních kurzů, uznávání
dalších forem vzdělávání apod. Budeme proto podporovat a uskutečňovat projekty,
které budou nabízet různé formy vzdělávání. Nejen Romové se však potýkají s
nedostatkem volných pracovních míst, dostupného bydlení atd. Samotná kvalifikace
je tedy jen jedním z problémů, s nimiž se osoby ohrožené sociální vyloučením či
osoby už sociálně vyloučené potýkají. Naše strana si toto uvědomuje. Náš program
změny a naděje je důkazem.

Vychází v Romano hangos 4-2010 na
http://www.srnm.cz

KAM DÁL?


Kateřina Konečná (KSČM): Základem je čeština, romština jen jako doplněk




Josef Dobeš (VV): Vzdělání představuje cestu ven z krize