Jiří Paroubek pravdivě pojmenoval vývoj české pravice, který směřuje k
pravicovému typu populismu. V článku s názvem
Paroubek: Hnědne česká pravice? hovoří o počinech Věcí veřejných i o tom, že
starosta Krupky z ODS chce spolupracovat s nástupkyní neonacistické Dělnické
strany, a že lídrem v komunálních volbách za TOP 09 v ostravské městské části
Mariánské hory a Hulváky je Jiří Jezerský, který se společně se senátorkou
Lianou Janáčkovou vyjadřoval rasisticky na adresu Romů.
„Je tu jasný trend extremizace české pravice,“ píše Jiří Paroubek, „po
volbách není po VV pozadu ani TOP 09 a ODS. Před volbami jedna z dnešních
koaličních stran Nečasovy pravicové vlády, Věci veřejné, pořádala občanské
hlídky, které nápadně připomínaly jakousi domobranu. Podobné populistické
aktivity jsou vlastní mnoha pravicovým stranám v Evropě. S jediným rozdílem:
jsou nazývány jako populistické či nacionalistické. Když se navíc jejich
místopředseda (Jaroslav Škárka – pozn. fk) vyjadřuje s despektem o ukrajinských
dělnících či ,zasmrádlé veřejné dopravě´, je to už na pováženou.“
Trend hnědnutí pravice lze pozorovat delší dobu a nejzřetelněji se projevuje
smazáváním hranice mezi striktně konzervativními a krajně pravicovými postoji. V
konzervativně pojaté iniciativě
D.O.S.T. se sešli někteří zástupci ODS, včetně nedávné kandidátky na
ombudsmana poslankyně Evy Dundáčkové, s katolickými echt konzervativci, s
ultrakonzervativci i s krajně pravicovými extremisty, například.
Podle odborníků se hlídky Věcí veřejných nikterak nelišily od hlídek
neonacistické Dělnické strany. Na internetových stránkách VV bylo před volbami
možno spatřit záběry z práce hlídek. Skupina mladých lidí v reflexních vestách
na nich hovořila s lidmi označenými za „sociálně nepřizpůsobivé“ v parku, v
Praze 5. Upozornila je, že by kolem nich mělo být uklizeno, neměli by být cítit
alkoholem a neměli by se pohybovat v blízkosti dětského hřiště. Hlídky také
přivolávaly policisty. „Jejich hlídky jsou sice esteticky jiné, ale obsahově to
je totéž jako u Dělnické strany,“ řekl tehdy politolog Miroslav Mareš z brněnské
Masarykovy univerzity.
Ten samý Škárka hýří na svém
blogu opravdu pozoruhodnými myšlenkami. Na adresu ekologů píše v článku s
názvem „Zelení všech zemí, běžte do…“ například toto: „Ekoteroristické sekty
jako Greenpeace, Hnutí duha nebo všechny možné „matky“ nebudu ani nijak výrazněji
rozebírat. Škoda slov.“ O Romech zde hovoří jako o nepřizpůsobivých. Ale i jinak
tento přizpůsobivý působí spíše jako člověk, který se pohybuje na samé hraně
mezi konzervativní a krajní pravicí. Ministr vnitra Radek John se pro změnu
pohybuje na hraně xenofobie, když si pochvaluje české zloděje, že své
spoluobčany po povodních neokrádali, a že jediní, kteří „rabovali“ jsou cizinci.
(Spíše je to však tak, že média o českých zlodějích, kteří rabovali,
neinformovala, protože jejich populistická redakční politika jim velí, aby radši
označkovali cizince a Romy.)
I ODS má „svého Škárku“, a to již drahnou dobu. Jde o člena brněnské ODS
Petra Paulczynského, který na svou webovou stránku zpočátku umísťoval i texty
extremistů. Odůvodňoval to tím, že chtěl jenom dát prostor širokému spektru
názorů. Nejvíc rozvířily hladinu rasistické vtipy, které od něj naopak přebírala
extremistická Národní strana. Tyto texty stáhl až poté, kdy na ně upozornil
Deník Rovnost. Pravý důvod tohoto názorového spříznění údajně demokratického
politika s extremisty lze vystopovat v jeho podpisu již zmíněné výzvy D.O.S.T,
který – stejně jako ostatní signatáři z ODS – neodvolal, ani když se zjistilo,
že jejími signatáři jsou i kovaní extremisté.
Starosta Krupky
Milan Puchar z ODS chce pro změnu po komunálních volbách spolupracovat i s
Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, která je přímou nástupkyní
neonacistické Dělnické strany. Řekl to v rozhovoru pro městský časopis – a
severočeská DSSS se tím hned pochlubila na svých stránkách. Ondřej Cakl ze
sdružení Tolerance a občanská společnost upozorňuje na to, že jde o novou
situaci: „Starosta Krupky by tím, že by jako vůbec první začal oficiálně
spolupracovat s DSSS, prolomil hranici, čímž by legitimizoval neonacistickou
stranu navenek.“
Politolog Miroslav Mareš říká, že se jedná o značně problematický krok
narušující demokratický konsensus: „DSSS je ve vládních materiálech označována
za extremistickou stranu a tyto kroky mohou legitimovat její přijetí u širší
veřejnosti.“ Mareš se přitom odvolává na situaci v Maďarsku, kde spolupráce mezi
FIDEZ a Jobbikem na lokální úrovni byla jednou z příčin výrazného úspěchu
ultrapravice v nedávných parlamentních volbách a je možné, že se DSSS bude
snažit o totéž. A soudní znalec na extremismus Michal Mazel míní, že „Dělnická
strana byla plná otevřených nacistů. Nacismus byl a je genocidní ideologií.
Genocidní ideologie zničily miliony životů. Slušný politik hlásící se k
demokratické straně by s genocidními ideologiemi koketovat neměl. Nepochybuji,
že si demokratičtí politici poradí s problémy svých měst i bez nacistů a jim
podobných.“
Petr Nečas k tomu serveru Romea.cz sdělil, že „je nepřijatelné, aby ODS
spolupracovala se stranou, která se veřejně přihlásí k neofašismu či jiné
podobné ideologii. To samozřejmě platí i pro komunální úroveň.“ Premiér jistě
prokázal dobrou vůli odpovědět, ovšem o stranách, které tuto ideologii
vyznávají, avšak nehlásí se k ní, veřejně nic bližšího neřekl.
Dělnická strana sociální spravedlnosti se hlásí k přímému nástupnictví
Dělnické strany, kterou letos v únoru rozpustil Nejvyšší správní soud. Ten ve
zdůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné napsal: „Nacionální socialismus Dělnické
strany navazuje na hitlerovský nacionální socialismus, respektive na
neonacismus… Dělnickou stranu lze označit i za populistickou, homofobní,
šovinistickou, případně vykazující rasistické sklony… Dělnická strana se
paušalizujícím způsobem vymezuje vůči romské, židovské, vietnamské a dalším
menšinám, stejně jako vůči homosexuálům, přistěhovalcům atd. Vytváří mylný
dojem, že většina je díky existenci těchto minorit v ohrožení… napadá samu
podstatu demokratického systému státu.“
I v ODS můžeme trend hnědnutí sledovat delší dobu. Byli to senátoři této
strany, kteří se obávali vydat soudu svou kolegyni z klubu ODS Lianu Janáčkovou
a byli to oni, kdo ji dosadili do čela senátního výboru, který se mimo jiné
zabývá i lidskými právy. Legálně pořízený záznam rasistických výroků Liany
Janáčkové a jejího zástupce Jiřího Jezerského pochází z veřejného jednání
bytového odboru 15. 8. 2006, na kterém byly probírány stížnosti k sestěhovávání
ostravských Romů.
„Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty Cikány opravdu nemám
kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je…
Nesouhlasím s jakoukoliv integrací Cikánů po obvodě, bohužel, jsem rasistka.
Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně
je to jedno…klidně to budu křičet do celého světa.“ Její kolega, tehdy
místostarosta Jiří Jezerský zase vidí řešení problému sociálního vyloučení
následovně: „Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi dáváte
svolení, abych to vystřílel a já to půjdu udělat.“ Jezerský byl za tento výrok
souzen – soud ho osvobodil s tím, že šlo o nadsázku. Sám se nyní brání, že jej
ti samí Romové, které chtěl vystřílet, mají rádi a že s nimi spolupracuje.
A tento Jezerský je nyní lídrem kandidátky TOP 09 v ostravských Mariánských
horách. Když se Kumar Vishwanathan, který pomáhá ostravským Romům, proti tomu u
TOP 09 ohradil, zastala se Jezerského právě Janáčková. To už není jen
bezskrupuloznost a arogance, tito lidé si své zhnědnutí buď neuvědomují nebo jej
považují za normální. A ti, kteří se jich zastávají, také.
„Já ovšem varuji před touto postupnou, plíživou legitimizací pravicového
extremismu, který se projevuje v poslední době různými formami, ale stale
intenzivněji. Považuji boj s jeho projevy, včetně pravicového populismu Věcí
veřejných, za jeden ze svých hlavních úkolů,“ končí svůj článek Jiří Proubek.
Škoda, že Paroubek nebojoval i proti hnědnutí levice, například když se jeho
oblíbenec David Rath vyznával ze svého obdivu k Hitlerově ekonomické politice či
když společně s Lubomírem Zaorálkem brojil ve sněmovně proti cizincům. Dnes by
byl jeho boj proti extremizaci pravice mnohem věrohodnější.
