Jiří Gruša: Klaus je prorokem průměrnosti, Hájek drží tradici žvástu

Václav Klaus je prorokem průměrnosti a Petr Hájek drží tradici českého
protiamerického žvástu. Řekl to v

rozhovoru pro Hospodářské noviny Jiří Gruša, spisovatel, bývalý disident,
nucený emigrant, po listopadu 89 velvyslanec v Německu a Rakousku, český ministr
školství a šéf světového Pen clubu, který žije v německém městecku Merl u Bonnu.

O politice:
Jaký žánr česká politika představuje? Je to tragédie? Komedie?
Ani jedno. Je to fraška. V poslední době jsem občas překvapen, že někdo v České
republice začne žvanit třeba o tom, že politická korektnost je pitomost. A říkám
si. Myslí to ten člověk vážně? Nebo ví vůbec, co ta politická korektnost je?
Neví!

O Klausovi:
Nacionalismus je nejhorší nemoc Evropy. Zemřelo na ni 55 milionů lidí. A jeho
revitalizace může mít rysy epidemické. Nacionalismus je skutečně choroba, kterou
bychom se měli zabývat medicínsky. Ale že Klaus nacionalismus tvoří nebo
provozuje, to bych neřekl. On jen přišel na to, že se z této tématiky dá těžit.
On je jen uživatel.
Klaus je přesvědčen, že má pravdu. Nicméně pravda má verze. A on je dnes v
situaci, kdy jeho pravda má už jenom dvě verze. Tedy jeho pravda a nepravda těch
ostatních.

O Hájkových spikleneckých teoriích a dalších výrocích:
No, víte, to jako by se vracela padesátá, šedesátá léta. To je český žvást v
nejlepší tradici. Variace na mandelinku bramborovou, amerického brouka. Pořád je
to to samé. Já pamatuji tohoto Hájka ještě v bříšku maminky. A připomíná mi
hrozně moc jeho tatínka, který býval šéfredaktorem Plamene. Stejně jako on se se
snaží být u režimu, který zrovna je v kurzu… protože je Klaus velmi nadaný
politik, tak má vždycky někoho, kdo mu hájí háje.

O skandování "kdo neskáče, není Čech":
To je přesně ta česká mentální dispozice, která mě zlobí. Jaképak "kdo
neskáče, není Čech"?! Vždyť přece: Kdo neskáče, neskáče. Nic víc.

Proč je v ČR tolik korupce a rozkrádání?
Jak bych to řekl, abych nebyl surovec… Asi proto, že krádež nepovažujeme za
krádež. Jak jsme viděli na příkladu Klausova pera: když máme příležitost něco
strčit do kapsy, tak to prostě uděláme.
Korupce není nic objektivního. Je to součást nás samotných. Podstatou korupce je
korumpovatelnost. Tedy dokud nezničíme korumpovatelnost, nezničíme ani korupci.
Zákony samy o sobě jsou na nic. Jak říkal Masaryk: Nebát se a nekrást. Jenže my,
když máme příležitost, bojíme se, a když máme příležitost, krademe.