Útoky některých Romů v Novém Boru a nyní v Rumburku odhalují několik
skutečností, které se bohužel daly tušit už dávno a na něž navíc řada expertů,
ať již z řad Romů či Neromů, upozorňovala mnohem dříve.
První vlna varování přišla od zasvěcených již v devadesátých letech v
souvislosti s nárůstem rasově motivovaných vražd. Upozorňovali opakovaně
Ministerstvo vnitra ČR, jednotlivé politiky i policisty, že rostoucí pravicový
extremismus může vyvolat opačnou reakci ze strany části romské minority.
Další naprosto nepřehlédnutelnou skutečností napomáhající dnešnímu napětí na
Šluknovsku je například vznik sociálně vyloučených lokalit, tzv. ghett, které
mají někde podobu domů, jinde dokonce ulic. Česká republika nikdy neměla s
výjimkou komunisty vybudovaného romského sídliště Chánov v severních Čechách s
ghetty zkušenost. Tuhle skutečnost jsme si měli hýčkat. Na rozdíl od Slováků,
Maďarů , Rumunů či Bulharů, jsme se nemuseli potýkat s historicky danou
existencí romských „vesnic“, míst.
A protože nás asi pálilo dobré bydlo, vytvořili jsme si je a pěkně jednu po
druhé – až výzkum sociologa Ivana Gabala najednou odhalil, že jich máme více než
tři sta. Tehdy teprve jsme se lekli a začalo se vážněji diskutovat o tom, co s
danou skutečností. A opět přišly varující výkřiky od odborníků, dokonce ze
strany některých Romů, pozor: ghetta přinesou jen problémy: kriminalitu, drogy,
napětí, násilí!
A tak jsme, jak je dobrým zvykem některých našich vlád, konečně urychlili
něco,co se připravovalo léta… vznik Agentury. Nedostalo se jí ale potřebného
zázemí, politického respektu, vážnosti, financí a tudíž je omezena v určité
akceschopnosti. Byla zamýšlena velkoryse. Její pracovníci měli být schopni
systémové dlouhé práce, pomoci samosprávám s budování dlouhodobých plánů, jak
zlepšit postavení sociálně slabých Romů nebo občanů obecně a napomoci lepšímu
soužití. A vedle toho měli být hlavně schopni působit jako mediátoři v případech
jako je Nový Bor nebo Rumburk. Ne se zastávat těch, kteří patří před soud a pak
následně dle důkazového materiálů řádně do vězení, ale zabránit vyostření
situace, jež je nezvladatelná.
Toho ale většinou agentura schopna není. A proč? No, skládá se to nahodile,
podle toho, kdo je právě ministrem vnitra, kdo ministrem pro lidská práva a
vlastně pak už jen vládním zmocněncem. A snaží se také romští intelektuálové,
tedy někteří z nich. Opět varují, opět píší komentáře, opět vysvětlují, že
útočníci ze Šluknovska nebo Nového Boru nebyli všichni Romové, ale jen někteří,
tak jako ne všichni etničtí Češi házejí zápalné lahve do oken spících rodin s
dětmi.
No a jak to asi může pomoci? Málo. Zoufale málo. A zoufalost provází
aktivisty z neziskového sektoru, posiluje antiromské nálady a dává do rukou
další zbraně na přiživení se pro všechny Vandase a ještě horší.
Kdo za to ale může, co dělat? Proč se neumí rychleji jednat a odsuzovat
viníky? Proč se včas neřeší situace? Proč neanalyzujeme, kde se udělaly chyby,
kteří politici, úředníci, policisté, zkrátka ti, jež jsou za danou věc
spoluodpovědní a placeni za její řešení, selhali? Čekáme totiž, dle našeho
národního zvyku, bohužel, až máme ty "vojáky" – nácky, ozbrojené extremisty nebo
některé ozbrojené Romy přímo před nosem. Předtím se tváříme, že problém vlastně
neexistuje a do funkcí volíme neprůrazné osobnosti, jen aby se toho zas tolik
nedělalo, neřešilo, nečeřily se vody.
Tak abychom ale za chvíli neměli v některých lokalitách a ulicích hořící auta
a neodnášeli to ti, kteří to v podobných situacích vždycky odnášejí – zpravidla
ti, kteří nejsou vinni, kteří problémy nedělají, je jedno zda slušní etničtí
Češi, slušní Turci nebo slušní Romové…
