Jan Horváth: Lituji chlapce přepadeného v Břeclavi. A z nenávisti vůči Romům je mi smutno

Lituji toho chlapce, co byl napaden partou
násilníků v Břeclavi. Je to
neomluvitelný zločin. Neumím si představit, kdyby
se něco podobného, Bůh chraň, stalo
mému dítěti.

Co k tomu dodat. Jak čtu různé
komentáře na netu, je mi z toho smutno. Tolik
nenávisti je v lidech. Cožpak já,
obyčejný člověk, český občan, byť
tmavší pleti, za to mohu? Jsou vinni i moji vnuci
a celá romská komunita? V Břeclavi jsem nikdy
osobně nebyl, snad jsem někdy projížděl v cestě do
Bratislavy, kde mám příbuzné.

Můžeme vinit všechny břeclavské Romy? Nemůžeme,
kolektivní vina tu už jednou byla a jak to skončilo,
víme všichni. Lety a Osvětimí.

Někteří romští předáci se
veřejně omlouvají a vydávají
prohlášení, kde se
distancují od
oněch násilníků. Já s
útočníky nemám co
společného, tak jako spousta slušných
Romů. Žiju cca 500 km od nich, nikoho z nich neznám, nikdy
jsem je neviděl. Tak proč bych se měl někomu omlouvat?

Je mi opravdu líto toho napadeného chlapce,
nechme to na policii, ať koná svou práci.
Věřím tomu, že  útočníky
brzy pochytá a zavře, až zčernají.

Žiju svým životem, svými starostmi a radostmi
jako většina lidí. Těm, kteří
šíří nenávist a zlobu jen
tolik: Přestaňte si hrát na Bohy, ten je jen jeden a
Boží mlýny melou pomalu a jistě.