Romská otázka je v poslední době velice rozšířené téma.Vinou je mnoho
aspektů. Jedním z nich je vytváření negativního veřejného mínění o nás Romech
prostřednictvím medií. Nesmíme zapomenout, že media mají na mínění občanů v
České republice velký vliv. A také je pravdou, že Romské kauzy jsou v naší zemi
vyhledávaným tématem.
Problémová asimilace nás Romů tkví už od příchodu Romů na území dnešní ČR.
Naši předci byli na tomto území postaveni mimo zákon už od středověku. Romský
život neměl zákonnou ochranu, tedy cenu. Když někdo zabil Roma, nehrozilo mu
trestní stíhání ani morální pohoršení. Aristokraté a bohatí páni nás lovili v
lesích jako divou zvěř a to až do počátku 18. století, kdy toto zakázala Marie
Terezie. Teprve ona nám dala právo žít, právo začlenit se a právo na vzdělání.
Toto ví málo který občan, je ale potřeba to říci. Tyto věci je důležité lidem
říkat proto, aby si uvědomili, co páchali jejich předci a aby se za to styděli a
ne aby v tom pokračovali a podporovali podobné excesy.
V době, kdy se Romové usilovně snažili začlenit, přišel další velice silný
útlak a vyvražďování naší populace, tedy 2. světová válka, kdy nastala genocida
Romů. Na celém světě byla podle odhadů vyhlazena až polovina populace Romů.
Obávám se, že tuto skutečnost mnoho lidí už zapomnělo.
Problémem tohoto státu je, že nikdy žádným zásadním způsobem nepodal Romům
pomocnou ruku a nenapomohl tak ke vzpamatování se z útrap, které Romové
zažívali. Myslím si, že vzhledem k uvedeným všeobecně známým faktům o maření
životů a životních šancí Romů, už takový krok měl přijít dávno.
Například ve svém článku pro server idnes.cz ze dne 18. září 2011 pan
JUDr.Emil Ščuka uvádí situaci, kdy byl pozván a vyslechnut panem Klausem a kde
mu navrhl, aby každá firma při získání státní zakázky zaměstnala ze svých
potřebných pracovních sil 5 % Romů. Dovětek pana Ščuky vyzněl tak, že oněch pět
procent nezískal.Už zde byla podle mě zřejmá nepřízeň státu.
Existuje velká škála koncepcí, které vymysleli naši přední myslitelé. Stát by
se měl zeptat, co Romové navrhují a co by podporovali. Politika je totiž o
kompromisech. Tito myslitelé by se měli sejít spolu s vládou a z mnoha
navržených koncepcí vybrat tu nejlepší, která by nastolila počátek spolupráce v
řešení problémů. Kde ale je očekávaná koncepce? Vláda není schopna
spolupracovat, je slabá a nepotřebuje, aby její část voličů změnila mínění a
nevolila je. Stále se hlásá: "Romové nejsou voliči našich stran“, kdyby však pro
nás něco kloudného udělali, tak by šly volit všichni Romové.
My nechceme sociální dávky, ale potřebujeme práci. Jenže toto není vláda
schopná zařídit už několik let. Každý hlásá, že romský problém je dlouhodobě
neřešitelný. Kdyby šli politici do ulic, věděli by, že žádný romský problém
neexistuje a zjistili by, že stačí dát nám práci, potlačit extremismus a necpat
naše děti do zvláštních škol. Tím by byl vyřešen celý romský problém. Pro mnohé
menšiny byly podobné kroky realizovány a dopadlo to dobře. Ale bohužel, Romové
jsou prostě snědí, a to je celý ten problém.
Ve fabrikách raději zaměstnávají zahraniční dělníky, než Čechy a Romy.
Otázkou zůstává, zda ČR potřebuje zahraniční dělníky, když je tu mnoho
nezaměstnaných. Stát investuje miliardy, ale ještě jsem neslyšel, že by
investoval do vytvoření pracovních míst a to je zlé.
Majorita často říká: "máte stejné šance jako my". Genocida a vyhlazování naší
populace však není stejná šance pro život. Lidé musí pochopit, že utlačování
trvající dlouhá staletí našemu národu znemožňovalo rozvoj v jakémkoli směru.
Jestliže senátor Doubrava a další jsou toho názoru, že za krádeže slepic z
důvodu hladu bylo správné zabíjet Romy, pak je jejich postoj přinejmenším
zvláštní. Musíme zkrátka stále začínat znovu a znovu a už nás to unavuje.
Na území ČR žije přibližně 300 tisíc Romů, přičemž Neromů je přes 10 milionů,
drtivý rozdíl že. Romové nepředstavují žádnou hrozbu pro tuto zemi. Politická
scéna to ví a je jisté, že zná i tato čísla. Politici tiše přihlížejí situaci a
jediné co dovedou je, že zpřísní zákony a nakonec vystoupí premiér a řekne, že
nebude podporovat flákače. To prostě nemá obdoby. V mém okolí žije spousta Romů
ale i Neromů, kteří by velice rádi pracovali. Ale práce chybí nejen nám, ale i
větší části Neromů, stát nevytváří pracovní podmínky, toto je třeba si uvědomit.
Kdyby měli Romové práci, neměli by čas věnovat se špatným věcem, např.drogám,
trestné činnosti, prostituci. Nenastávaly by problémy s exekucemi, protože by
Romové měli peníze ze svých výplat.
Romové nejsou agresivní národ. Kdyby byli, tak by si podle mého názoru už
dávno vybojovali svou zem. Na celém světě nás žije dle odhadů zhruba15 milionů,
takže by naši předci měli slušnou šanci si nějakou zem ukořistit. Nechtěli ale
riskovat životy svých dětí. Proto jsme nikdy nebojovali. Ironií je, že genocida
brala celé rodiny nám.
