Jak na Romy po vsetínsku

Jméno vsetínského starosty a nového lidoveckého senátora Jiřího Čunka nezná v ČR dnes již málokdo. Zdá se, že pana senátora to těší a že si tak splnil jeden ze svých cílů. Popularita je věc líbivá a pomáhá sbírat voličské hlasy. Tak jako rázná, na první pohled rozhodná gesta řešící nějakou situaci, která obtěžuje většinovou populaci. V případě Vsetína to byli romští občané obývající pavlačový dům postavený v šedesátých letech. Nikdy se nerekonstruoval, sám Čunek do něj v 98. roce sestěhoval další Romy, aby o pár let později, před komunálními volbami a také těmi do jedné třetiny Senátu, postavil svoji kampaň kromě jiného na očistě města. Těsně před volbami vystěhoval Romy z domu a na něj pověsil plakát s nápisem: „Plané sliby nedávám. Budu dál hasit, co vás pálí.“

Voliči jeho slib ocenili obrovskou přízní, Jiří Čunek se stal nejúspěšnějším lidoveckým kandidátem.
Dokázal vytáhnout na výsluní stranu, která jinde ztrácela. Není ale sám, podobná gesta sbírají body svým majitelům i v jiných stranách, zejména v ODS a sociální demokracii. Konkrétně můžeme jmenovat například starostu Bohumína Petra Víchu. Nosí v nadsázce „oranžovou“, a dokonce se proslýchá, že by se mohl stát místopředsedou ČSSD. To první jmenovaný politik Jiří Čunek nevylučuje svoji kandidaturu na předsedu domovské KDU-ČSL. A jeho strany nejsou údajně vůbec marné. To by asi obě strany výrazně změnily svoji profilaci a možná i voliče. Jak ale zdůrazňujeme, „lidmi činů“ se mohou pochlubit i jiné strany. Neměli bychom zapomenout ani na primátorku Chomutova a kandidátku do Senátu Ivanu Řápkovou z ODS. Ta vzkázala před volbami voličům, že si ve městě „nepřeje spoluobčany patřící k nepřizpůsobivým“. Její stranický kolega, starosta Krupky Milan Pechar, se rovnou „nepřizpůsobivých“ zbavil vystěhováním za město.
Příkladů by se dalo najít vícero, spíše než na jejich výčet se ale chceme v tomto článku zaměřit na několik fakt a událostí, která pro přehlednost rozčleníme do tří stran: Na té první se pokusíme nabídnout několik zamyšlení, která vsetínská kauza stejně jako ty z jiných měst vynášejí na povrch. Stranu druhou věnujeme historii vsetínského problému s „méně a těmi více problémovými“, řečeno rétorikou pana Čunka. A na straně třetí rekapitulujeme několik otřesných výroků doprovázejících celý mediální boom kolem Vsetína. Je z něj zřejmé, že bychom se podobných pánů Čunků měli obávat víc, než si možná v tuto chvíli připouštíme. Připomeňme na začátek známé argumenty: Česká republika dosud neměla příliš zkušeností se sociálně vyloučenými komunitami, lidmi v nich žijícími a už vůbec ne s problémy, které z takového odsunu na okraj společnosti vyplývají nejen pro samotnou komunitu lidí, ale především z dlouhodobého hlediska pro všechny občany. Chápeme, že to už možná pánové Čunek, Vícha, Pechar či paní Řápková kandidovat nebudou, ale ty problémy nevysublimují do vzduchu a ti lidé, a přiznejme, že řada z nich může být problémová, prostě nezmizí z povrchu zemského, jesenického, prostějovského, vsetínského, bohumínského ani žádného jiného. Nejsme národ elitářů a nemůžeme ze svých řad prostě vyloučit každého, kdo je méně schopný, více hlučný, méně vzdělaný, má záznam v trestním rejstříku a prostě není podle našich představ. Možná že by se to některým líbilo a bylo by to pohodlnější, ale kam bychom ty „nevyhovující“ z celé republiky potom dali? Někteří sice mohou hasit, co jiné pálí, ale otázka je, jestli místo vodou nehasí lihem? Dost obrazných přirovnání. Podle analýzy společnosti GAC máme v současné době více než tři sta chudinských lokalit. Osmdesát tisíc lidí. Rapidně jich přibývá. Jakékoliv další rozšiřování bude v budoucnu daňové poplatníky stát nejen víc peněz, ale může vést k mnohem katastrofálnějším následkům. Jednou z našich mála ukázkových zkušeností s uměle vytvořeným sociálně vyloučeným prostředím máme z Chánova. Tam komunisté nastěhovali do nových paneláků Romy z východního Slovenska. Teprve v posledních letech se toto sídliště vzpamatovává z toho nesmyslného činu vedoucího k devastaci sídliště, neplacení nájemného, kriminalitě, problémům ve vzájemném soužití. Jedno sídliště! Teď tu máme více než tři sta lokalit s mnohými společnými jmenovateli: podstatná část jejich obyvatel je problémová, nezaměstnaná, řada neplatila nájemné (které ale mohla města vymáhat například institutem náhradního příjemce sociálních dávek a pak by nikdy tak velké dluhy nevznikly, avšak neučinila to), v lokalitách, kam jsou odsunuti, mohou dříve nebo později vypuknout různé epidemie (uvědomímeli si, že například v domech, kam starosta Čunek přestěhoval v noci pod nátlakem romské rodiny, bují plíseň, někde neteče voda nebo je závadná atd. Jaké šance mají tyhle rodiny vymanit se někdy z těchto podmínek a půjčit si dalších čtyři sta tisíc, které budou splácet (kromě částek za tyto polorozbořené neobyvatelné ruiny, které jim „zajistilo“ město)? Jak se bude dařit jejich dětem ve škole, když panu Čunkovi tak záleží na tom, aby se romské děti především vzdělávaly?

Stát prostřednictvím Rady vlády pro záležitosti romské komunity a vládního zmocněnce pro lidská práva sice vypracoval Koncepci romské integrace do společnosti, kde varuje před dalším nárůstem sociálně vyloučených komunit, ovšem nemá páky na to, aby zabránil jednotlivým městům řešit situace po svém. Vláda – pravda minulá – se přihlásila k iniciativě Georga Sorose Dekáda romské inkluze, jejíž prioritou je zrovnoprávění Romů na úroveň dalších občanů. Pan Soros si ovšem to zrovnoprávnění představuje poněkud jinak než Jiří Čunek.
Pokud bude chybět politická vůle, a ona bude, pokud si nejvýraznější strany této země budou do svého vedení volit lidi, jako jsou jmenovaní starosté a primátorky, lidí vytlačených na okraj společnosti přibude. Česká republika může za nějakých deset let, čili „dekádu“, připomínat Rumunsko.

Historie nyní již neexistujícího pavlačového domu u polikliniky se začíná psát v roce 1939, kdy ho pro své zaměstnance začala stavět akciová společnost Československá Zbrojovka Brno. V objektu, který byl dokončen v roce 1941, vzniklo 64 bytových jednotek. Byty za celou dobu své existence neprošly zásadní rekonstrukcí a v 60. letech se podle záznamů v některých z nich začala objevovat rozsáhlá plíseň. Byly proto postupně prohlášeny za neobyvatelné a byly vyňaty z bytového fondu. Už v 80. letech minulého století, kdy se začala stavět poliklinika, se uvažovalo o asanaci domu, eventuálně o jeho využití pro zdravotnické zařízení. V domě se začínají soustřeďovat romské rodiny a vznikají neshody s okolním obyvatelstvem. V 90. letech obyvatelé protestují proti dalšímu sestěhování Romů k nemocnici a radnice tlaku ustupuje.

1998 – 2002

I když KDU-ČSL získává v komunálních volbách v roce 1998 13,16 % a končí až na pátém místě, vyřazením ODS ze hry a obratným koaličním jednáním získává post starosty a nominuje na něj Jiřího Čunka.

Vedení vsetínské radnice začíná v roce 2000 uplatňovat tvrdý postup vůči neplatičům a začíná opravovat pavlačové domy v Kolonce. Romy, kteří tam bydlí, stěhují do „pavlačáku“ u polikliniky. Radnice pod vedením starosty Jiřího Čunka pouští zpátky do opravených bytů jen některé nájemníky, ostatní zůstávají ve více než 60 let neopravovaném domě. Čunek tedy dokončuje to, co začali před rokem 1989 komunisté, a soustřeďuje do jednoho místa a ještě k tomu přímo naproti nemocnici ty nejvíce problematické nájemníky.

Začínají se množit petice zaměstnanců polikliniky a také se blíží další komunální volby, což se projevuje i na některých výrocích starosty. „Nemáme právo obtěžovat slušné spoluobčany nějakými pokusy integrace,“ řekl například starosta 14. 1. 2002.

2002 – 2005

Rétorika a tvrdý postup vůči tzv. neplatičům nového starosty zabírá. Ve volbách v roce 2002 si KDU-ČSL výrazně polepšuje a volby vyhrává se ziskem přes 25 %. Čunek je znovu zvolen starostou.

Pár měsíců po volbách, v únoru 2003, radnice prohlašuje, že do konce roku postaví na periferii města v Poschle nové byty, kam nastěhuje problémové nájemníky s centra města. Tam koneckonců už neplatiči bydlí. V roce 1994 tady pro ně vznikly holobyty.

Projekt nových bytů se však zdržuje a problémy v „pavlačáku“ narůstají a jsou stále viditelnější.
Vsetínská radnice průběžně „čistí“ jeden dům za druhým od problémových nájemníků. Do opravených domů se už jejich původní obyvatelé většinou nevracejí. Všichni se kumulují do „pavlačáku“. Romové si začínají stěžovat na rasismus, odborníci pak kritizují kroky radnice. Za hlavního viníka zodpovědného za vznik obrovských problémů s romskou komunitou označuje Čunek stát a ten by podle něj měl nést náklady na řešení problému. Do Vsetína přijíždí v srpnu 2004 tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab a Vsetín bourá pavlačový dům v Jiráskově ulici. Romské nájemníky stěhuje hádejte kam? Do „pavlačáku“ u nemocnice.
V únoru 2005 přichází klíčový okamžik. Radnice se konečně dohodla s hygieniky, kteří do té doby váhali s vydáním souhlasného stanoviska ke změně územního plánu nutného pro zahájení příprav na výstavbu obytných domů v Poschle. Hygienikům vadil hluk z blízké silnice, pach z areálu společnosti Vodovody a kanalizace Vsetín a také plyny ucházející z nedaleké bývalé skládky. Radnice vyhlašuje, že do dvou let vše vyřeší a nepřizpůsobiví občané v centru u nemocnice nebudou. Město zažádalo o dotaci a nakonec dotaci obdrželo ve výši více než 37 milionů Kč.

Romové protestují a odstěhovat se nechtějí.
Bouří se i obyvatelé vsetínské čtvrti Tataláky, která sousedí s Poschlou.

V červenci 2005 začíná radnice podávat žaloby na neplatiče a zahání je do kouta. Ti pod hrozbou vystěhování na ulici souhlasí s přestěhováním do Poschle.

2006

Blíží se podzimní komunální a senátní volby.
Jiří Čunek nebude už jen lídrem kandidátky KDU-ČSL na radnici, ale bude kandidovat i do Senátu. Už ví, co mu přinese politické body, má zkušenosti z roku 2002. A sází na populistickou kartu, většina lidí prostě Romy nemá ráda. V červenci 2006 je rozhodnuto: Romové musí z centra zmizet ještě před volbami.
Načasování je geniální. Čtrnáct dní před komunálními volbami a prvním kolem voleb do Senátu za přítomnosti kamer a fotoaparátů otevírá Jiří Čunek slavnostně nové byty z kontejnerů v městské části Poschla. Domy byly postaveny v rekordním čase sedmi týdnů. Romové se začínají stěhovat na okraj Vsetína, ale je tady jeden problém. Bytů v Poschle je málo a všichni Romové se tam nevejdou. Čtyři dny před volbami se začíná pavlačák bourat a radnice přistupuje ke skandálnímu kroku, když stěhuje zbytek (kolem 100) Romů na Jesenicko a Přerovsko. Čunek vyhrává volby drtivě. Jako senátor získává v druhém kole přes 70 % a v komunálních volbách získává KDU-ČSL přes 26 %. Stává se znovu starostou a sebevědomí mu stoupá. Začíná se mluvit o jeho kandidatuře na předsedu KDU-ČSL .

Čunek začíná přitvrzovat svá mediální prohlášení na adresu Romů a to je další rovina celého mediálního boomu kolem Jiřího Čunka. V jeho vystoupeních už nejde jen o lokální řešení-neřešení problému špatné bytové situace romských spoluobčanů, teď už jde o vyvolávání otevřené nenávisti k jedné skupině obyvatelstva. Z některých výroků lidovce Čunka jde opravdu mráz po zádech. Například jeho reakce na jednu z otázek při on-line chatu na serveru iDNES.cz je opravdu skandální a neomluvitelná. Čtenář položil otázku, zda by „úspěšný“ starosta nechtěl dělat prezidenta a z této pozice vystěhovat Romy za hranice ČR. „V tomto případě má starosta větší možnosti než prezident,“ napsal těžko uvěřitelnou odpověď křesťanský demokrat Jiří Čunek. Již „legendárním“ se stal jeho výrok v pořadu televize Na vlastní oči. „Já čistím jenom od vředu, to dělají lékaři taky, ne,“ řekl Čunek. Proti tomuto výroku se ostře postavil režisér, herec, scenárista a publicista Břetislav Rychlík, který vyzval v otevřeném dopise lidoveckého senátora Jiřího Čunka k odchodu z veřejného života a podal na něj trestní oznámení.

Jeho výroky sice někteří členové KDU-ČSL jednotlivě odsoudili, ale jako celek se KDU-ČSL zachovala naprosto alibisticky. Po zasedání celostátní konference KDU-ČSL uvedla Ludmila Müllerová, že vředem měl nový senátor na mysli zdevastovaný vsetínský dům. Ve svém usnesení šla KDU-ČSL ještě dále a celý problém kolem výroků hodila na média. „Celostátní konference KDU-ČSL odmítá mediální dezinformace směřující k diskreditaci senátora KDU-ČSL Jiřího Čunka v souvislosti s řešením romské problematiky ve Vsetíně,“ uvádí se v usnesení.

Takže jsme se dočkali toho, že křesťanského demokrata Čunka, potažmo celou KDU-ČSL, protože ta se jako celek od jeho výroků nedistancovala, podporuje například extrémně pravicová Národní strana. „Vyvolané pobouření poslanců, senátorů včetně televizních, rozhlasových a tiskových médií proti postupu vystěhování nepřizpůsobivých občanů cikánského původu je jen malá hrstka názorů jednotlivců, která se neztotožňuje s většinovým názorem občanů této republiky,“ uvádí se v prohlášení Národní strany.

KDU-ČSL nedostatečným distancem od skandálních výroků Jiřího Čunka ukázala, jak v hluboké krizi je. Po tom, co KDU-ČSL ztratila 10 mandátů v červnových volbách do Poslanecké sněmovny, potom, co se bývalý předseda Miroslav Kalousek pokusil sestavit vládu s ČSSD a s podporou komunistů, po tom, co v podzimních volbách do Senátu ztratila KDU-ČSL 4 mandáty a neuspěla výrazně ani v komunálních volbách, byla zahnána do kouta. Vedení KDU-ČSL a ani ve větší míře její členové se odmítli ohradit proti populárnímu senátorovi a naopak se nyní svou popularitu snaží budovat na populistické vlně protiromských výpadů české společnosti.