Jak Ida Kelarová zapálila jazz

Energie jazzu a romské hudby se může přirozeně spojit, záleží jen na
připravenosti a citu umělců. Ida Kelarová takové předpoklady má, ostatně
jazzovou cestu naznačila již dříve na svých koncertech s kapelou Romano Rat.
Nehledě na to, že její společné DVD se sestrou Ivou Bittovou je celé postavené
na jazzové muzice.

Nová deska Aven bachtale! neboli Buďte šťastni! spojila Idu Kelarovou s
muzikanty, kteří dokáží jazz zahrát i akademicky, ve slavnostních oblecích.
Vždyť pianista Ondrej Krajňák, jehož jemné jazzové klávesy jsou na albu hodně
slyšet, vystudoval hudební školu v Budapešti a získal stipendium na Berklee
College of Music v Bostonu. To je škola, kterou prošli i známí čeští jazzmani
včetně Rudyho Linky nebo Davida Dorůžky. Michodem, Krajňákova šerosvitná sóla
jsou zážitkem sama o sobě a výborně se doplňují s eruptivním hlasem Idy Kelarové.
Ondrej Krajňák a Ida Kelarová dali dohromady skupinu Jazz famelija, ve které
hraje na basu Tomáš Kaštan Baroš a bicí obsluhuje Marián Ševčík.

Jazz famelija se prezentuje na tomto albu s podporou hostů: izraleského
perkusisty Yonatana Bar Rashiho, rakouského pozounisty a trombonisty Benjamina
Segala, slovenského houslisty Romana Jánošky, německé zpěvačky Nicole Nagelové
nebo českého trumpetisty Júliuse Baroše. Středoevropskou sestavu doplňuje srbský
harmonikář Marko Živadinovič. Ovšem jednu velmi důležitou postavu, kytaristu a
zpěváka Dezideriuse Duždu, je nutno vypíchnout. Dužda, na jehož autorský talent
se Ida Kelarová spoléhala i v sestavě Romano Rat, je také autorem nadpoloviční
většiny písní a jeho jméno se na titulu skví hned vedle Idy Kelarové.

K tradiční romské muzice se skupina obrátila ve směsce Lakere kale bala, aby
ukázala svůj respekt ke kořenům. Znamenitá, téměř osmimunutová koláž je vyvážená
s mimořádným citem, přechody kupříkladu mezi jazzovými sóly, basy a zpěvnými
romskými refrény jsou naprosto plynulé, spontánnost se doplňuje s muzikantským
mistrovstvím bez jakékoli okázalosti nebo profesorského odstupu. Tohle asi
chtěla Ida Kelarová dokázat, když na adresu hudby Jaz famelii a romských motivů
řekla: „Krásné melodické a harmonické písně a vícehlasy jsem měla vždy chuť
zazpívat tak nějak jazzově, přestože jsem se jazzu nikdy nevěnovala.

Co se týče projevu a energie, tak skladba dostane grády, které mě docela u,
strojově´ přesného jazzu chybí.“ Přesně tak: rozum a emoce jdou na albu Aven
bachtale! ruku v ruce. A je přitom jedno, že skladba Duj džeňora plyne šest
minut při jazzovém aranžmá s šustícími „štetečky“ po činelech a zvolna kráčející
basou, zatímco Ida Kelarová zpívá s táhlou šansonovou naléhavostí. Džava, džava
(autor Štefan Miko) je rytmická, strhující píseň, ve které se kapela drží více
při sobě a jež se zavlní i latinskoamerickou rytmickou lehkostí včetně
vynikajícího sóla na lehké perkusivní nástroje.

Oheň přeskakuje malými plamínky a v závěru téhle písně zahoří naplno v
nástupu Idy Kelarové, jejíž hlas má velkou emocionální sílu. Podobný zážitek
nabízí šestiapůl minutová skladba Bari vera, postavená na tikajícím rytmu,
kořeněném harmonikou. Křehký hudební tep navozuje přímořskou náladu, ve vokálech
se doplňují Ida Kelarová s Duždou a Nicole Nagelová. Navíc kapela se na albu
poklonila argentinskému skladateli Astoru Piazzollovi, otci moderního tanga,
jehož hudbu převzala do skladby Kamav tut, otextované Tomášem Kačem. Opět platí:
kapela hraje velice přirozeně, poučeně a zároveň jakoby nezávazně – a skvěle.
Celá deska, počínaje skladbou Baro džives, je mimořádným hudebním zážitkem.

Klasické jazzové piano zní v jednom ohnisku s romskou melodičností a
lehkostí, člověk poslouchá kompozice, které se už už nachylují ve směru hudební
náročnosti, ovšem jde jenom o zdání. Zůstávají to především skrytě či otevřeně
vášnivé písně. Vlastně to není fúze, ale jedna hudba, jejíž kořínky prorůstají
spoustu generací, kultur a několik kontinentů. S tímto albem má člověk důvod být
šťastný.