Stává se česká republika baštou populistického rasismu? To je otázka, která
mě poslední dny poněkud vrtá hlavou. Vicepremiér Jiří Čunek, který se proslavil
zejména deportací Romů ze Vsetína, kde tehdy působil jako starosta, stále
setrvává nejen ve vládě, ale i ve funkci vicepremiera. Nedávná a stále aktuální
aféra senátorky a starostky Liany Janáčkové, která se na projednávání bytového
výboru v ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky netajila tím, že by na
Romy nejradši použila dynamit, vyvolává mrazení. A nejnovější extempore v této
oblasti reprezentuje břeclavský zastupitel Tomáš Nepraš, který se nechal mimo
jiné slyšet, že Romové jsou lůza a sebranka hajzlů.
|
článek převzatý ze |
Osobně to považuji za velmi alarmující a divím se, že takové věci stále u nás
procházejí bez jakékoli větší společenské kritiky. Ony totiž nejen procházejí,
ale politici a političky na takových postojích dokonce získávají body u široké
veřejnosti. Je tedy snad Česko republikou rasistů? Domnívám se a možná i tak
trochu doufám, že nikoliv. Většina lidí, se kterými se setkávám mi na takovou
otázku odpoví, že rasisty nejsou, ale Romy prostě rádi nemají. Kde je tedy ten
zakopaný pes?
Romská problematika je v našem státě dlouholetým tématem. Několik předešlých
vlád se buď tomuto tématu nevěnovalo vůbec, anebo tak špatně, že to spíše ještě
samotný problém prohloubilo. Za zmínku stojí například výstavba zdi v Matiční
ulici v Ústí nad Labem, za kterou si ČR vysloužila i kritiku EU nebo právě
zmíněná nedávná deportace Romů ze Vsetína pod hlavičkou pana Čunka.
Segregace romské menšiny je na českém území stále na denním pořádku a tím
pádem logicky k žádné integraci příliš nedochází. Daří se to jen v oblastech,
kde kvalitně pracují jednotlivé neziskové, příspěvkové organizace anebo
jednotliví nadšenci. Ale to přeci nestačí. Ne všude na všech úrovních logicky
mohou být takové organizace zastoupeny, zvlášť pokud k tomu není politická vůle.
Jedním z řešení takové situace může být agentura pro boj se sociálním
vyloučením, která by měla mít na starost i romské otázky, a která by měla
vzniknout v rámci ministerstva Džamily Stehlíkové, jelikož její kompetence je
právě problematika menšin a lidských práv. Taková agentura bude nejen využívat
know how některých již úspěšně fungujících organizací v této oblasti, ale
zároveň bude pracovat přímo s představiteli romských komunit či školami v daných
lokalitách.
Lokality by měly být vybrány na základě potřeb sociálně vyloučených klientů,
úrovně poskytování sociálních služeb a v neposlední řadě samozřejmě na vůli a
zájmu místních samospráv. Případně na existenci komunitního plánu sociálních
služeb.
Součástí takové práce by mělo být rovněž i předškolní vzdělávání dítěte a to
jeho socializací v rámci například mateřských anebo předškolních škol za
přispění některých NNO. Co se týče základního školství, tak zde je třeba pomáhat
dětem v dopravě, v individuálním doučováním, ale i třeba nápravě některých
specifických poruch učení a chování. V některých případech pomoci při výběru
specializovaných základních škol, které jsou speciálně pedagogicky zaměřeny.
V neposlední řadě je zde středoškolské vzdělání, kde je především potřeba
žáky při studiu udržet a zabránit tak jejich předběžnému ukončení studia.
Nejproblematičtější je hlavně 1. ročník středních škol, kde procento ukončení
studia je největší:
V otázce zaměstnání je to podobné. Zde je důležité přímé zavádění agentur
podporovaného zaměstnání obtížně zaměstnatelných osob ze sociálně vyloučených
lokalit. Dále pak například vzdělávání a školení personalistů a personalistek
agentur, vytváření metodiky práce a samozřejmě také spolupráce s ÚP a Správou
služeb zaměstnanosti. Cílem takové práce je podpora sociálních kompetencí a
umístění klienta a klientek na otevřeném pracovním trhu – bez dotace mzdových
nákladů.
Zároveň se dá zahrnout ještě podpora některých sociálních firem/sociální
ekonomiky – nezisková organizace, která podniká, provozuje chráněnou dílnu,
výrobu atp. Taková organizace zisk nerozděluje, ale znovu investuje nebo ho
využije pro sociální programy.
Podpora zaměstnání může být u sociálně vyloučených Romů i taková, že s
využitím dotace mzdových nákladů jim bude nabízena práce v technických službách
obcí.
A bydlení? V tomto odvětví je významná v prvé řadě motivace, podpora a
bezplatné poradenství. A to jak při podávání žádostí o dotace MMR, tak i u
Státního fondu rozvoje bydlení. Jde zejména o programy výstavby podporovaného a
nájemního bydlení nebo program oprav panelových sídlišť. Bohužel v současnosti
jsou tyto programy pro sociálně vyloučené osoby využívány v mizivé míře.
S tím souvisí informovanost a osvěta od nejen lokálních politiků a političek,
kteří se místo toho uchylují k rasistické rétorice a samotnou problematikou
sociálně vyloučených osob se raději vůbec nezabývají.
