Iveta Kováčová: Jako dvě žvýkačky

Příběh „čtyřlístkového“ milování
Aneb, jak se celkem neromanticky, po zralé uváze – čili za „studena“ volí partner a rodí láska

Prožitý příběh dívky Andy (24) a Petra (25) se vlastně na první pohled neliší od většiny ostatních milostných setkání, přesto nelze než konstatovat, že trochu jiný je.
Ona prožila život v severních Čechách v rodině maďarských Romů, on v učitelském prostředí Olomouckého kraje. Ji do Prahy přivedla studia na obchodní akademii, jeho zas práce u hradní stráže. Potkávali se na různých akcích společných kamarádů. Až jednou přišlo smskou od Petra pozvání na večeři. Andrea se dlouho rozmýšlela, nebyla si jistá, že to chce.
Petr ale za pár dní zavolal a mrzutý ji požádal, aby se jasně vyjádřila a nehrála si s ním. Po zhruba dvou letech společného života se zdá, že se právě oni dva našli.

Co je podle nich láska?

„Je to nejobyčejnější štěstí, které se nám nijak nepředstavilo, jen z nás samo vykráčelo a zalezlo do toho druhého,“ tolik vědí o svém vztahu a jeho dimenzích. Popsat srozumitelně lásku se doposud nepovedlo. Mnozí chytráci se ji pokoušejí z něčeho hmotného sestavit-upéct, nebo jinak – přivolat vírou. Téměř nikdo si ji ale zatím nedokázal zcela uspokojivě ani vysnít, natož vymyslit nebo najít.

„My jen chodíme, dýcháme, jsme smíření, živí a propojení… a tohle všechno vnímáme s nějakým prapodivným klidem, jako by to najednou bylo posvátné. Jako bychom v sobě objevili prapůvod čehosi, “ opět se oba shodují.

Opisy-popisy-žvásty, jak se přiblížit takovému štěstí?

„Je těžké popisovat ty neviditelné věci slovy, vyjádřit se,“ přemýšlí Andy. „Vím jen, že nestačí lehnout si vedle toho druhého a čekat, až to přijde,“ pokouší se o slova Petr. „Spoustu lidí tohle nezažije. Jsou pak rozhořčení a připadají si podvedení. Jiní zas mají zavázané oči a jsou a priori se vším a vždy spokojení a smíření.“

Pan Chrabrý a slečna Erotika

Petr se na ulici vedle Andy vyjímá svou svalnatou postavou, Andy zas do okolí „svítí“ svou snědou pletí, gazelími ušlechtilými křivkami s přídavkem překrásných vyvinutých pětek. Budí dojem, že nikdy nikam nespěchají a „to“, co k životu patří, že prožívají a cítí neustále. Když je pozorujete, při jakékoli společné činnosti působí velice klidným dojmem. Oni jsou přítomni v čase, dokonce se zdá, že v něm přímo stojí, směle při tom hledíc sobě navzájem i životu do tváře. Čiší z nich kouzlo mladí, jsou plní síly, společných očekávání a plánů a samozřejmě jsou také prozáření neumdlévající vzájemnou pozorností a vášní.

Milování za sklem

Pracovní čas tráví bez sebe a ani jeden z nich k telefonu přes den nemůže. Jen občas se vracejí z práce zhruba ve stejnou hodinu. To pak spolu vaří své oblíbené jídlo – brambory zapečené se zeleninou a sýrem, někdy i s kousky kuřecího masa. Včera ale byli z nějakého neznámého důvodu po celý čas dost nervózní, něco neurčitého je kamsi hnalo. A tak s pocity, jako by je někdo zezadu stále pošťuchoval, zhltli večeři a po večeři zas spěchali do koupelny, aniž by tušili, kam je co žene. Zatímco Andy byla ještě v koupelně, Petr už stál u okna v jejich ložnici. V podivném očekávání shlédl do potemnělé ulice a pak jen pohodlně klouzal pohledem po siluetách lidí v rozsvícených oknech protějšího domu.

„Já se voňavá vracela ze sprchy, když jsem si všimla Petra, který se právě díval na menšího opáleného muže v okně přesně naproti tomu našemu. Vypadalo to, jako by se na něčem domlouvali.“

Mladí muži se na sebe opravdu už nějakou chvíli dívali. Oběma bylo jasné, co se druhému honí hlavou – navlas stejné vzrušující představy a přání.
Když Andy přistoupila ke svému milému, zabalená pouze v ručníku, objal její štíhlou šíji a počal ji zlehka a drobně líbat, jako by byla malé děvčátko.

„Věděl jsem, co chci udělat, a tak jsem jen sbíral odvahu jí to říct,“ objasnil Petr. Andy, aniž by pojala podezření, pokračovala ve společném rozdmýchávání vášní. To už měl i soused odnaproti plné ruce práce s jemnou dlouhovlasou blondýnkou, jak vzápětí přitisknutá na sklo tabule zjistila jako poslední i Andy.

Schylovalo se k čtyřlístkovému sexu na veřejnosti s uchováním jediného vzrušujícího, i když absurdního tajemství – vlastní anonymity. Petr se nepřestával dívat do okna naproti, přitom Andy líbal a dotýkal se… „koho vlastně? Mě nebo jí?“napadlo Andy, ale v tom jí další otazníky a rozbory uvízly na rtech proto, aby se hned rozplynuly, když už nedokázaly brzdit příval vzrušení. Mysl obou byla těsně před vypnutím obrazu milující se dvojice v domě naproti, když se tyhle dva domy se spoustou světlem prozářených oken jakoby na povel slily v černotu, která tam venku už nějaký čas naplno vládla. „Zíraje do tmy jsme i my čtyři na moment vydechli vzrušením a dívali se očima těch ve tmě, kteří právě zhasli, aby nás mohli kradmo pozorovat a lépe tak zachytit alespoň úlomky naší nečekané a ztřeštěné vášně. Nám to ale vůbec nevadilo, s chutí jsme spolkli tenhle další nášup vzrušení. To už bylo jasné – těm ve tmě i nám za rozsvícenými okny – kam to celé směřuje.“

A tak se Petr konečně zeptal „Andreo, nevadilo by ti, kdybychom se milovali tady – a s nimi – před očima kdoví kolika lidí?“ Prostoupená nezvykle silným vzrušením na Petra pohlédla. Stačil mu její pohled – oba věděli, že když nezhasnou…

„Věděli jsme bezpečně, že nás ti dva odnaproti uvidí, i když poodstoupíme od okna a budeme se milovat na naší široké a pohodlné posteli. Nespěchali jsme však, Petr pomalu odhaloval mé bujné poprsí a něžně se jím probíral.“ Od té chvíle se soustředili na sebe a jen chvílemi se poohlédli po jejich milujících se společnících, to aby se nanovo ujistili, že se jim to nezdá, že to všechny ještě baví a mimořádně rozpaluje.
„Dívali se přímo na nás, tiskl její menší krásná ňadra na okenní sklo, nejspíš už byl celý v ní. Udělala jsem mimoděk totéž a Petr byl v mžiku ve mně.“ Milovali se jako dvě žvýkačky nalepené na skle, opisovali od sebe stejné polohy a pohyby, to aby okamžitě věděli, jak a co cítí ti naproti a mohli společně sdílet a nechat narůstat prožitek svůj i jejich.

Jako dvě životem nakynulé bubliny – každá z jedné strany okenní tabule bez meziprostoru ulice – k sobě lnuli, a i když se nedotýkali, jasně cítili, jak jsou vzájemně prorostlí a propletení jeden v druhém. „Ten druhý muž byl pro tu chvíli mou záchrannou sítí, já neochvějným sloupem pro pořádného chlapa jakým je můj Petr, ona zas mou zhmotnělou představou totálního odevzdání se lásce.“

Ten večer usnuli dříve, než je opustilo vzrušení ze slastného milování. Vyčerpaní, nejspíš symbolicky, usnuli při světle. Tma, ta pro ně přestala existovat.