Irena Eliášová: Vražda ve vlaku

To není možné, to není možné, řekla mi, že pojede tímhle vlakem.
Musím se podívat do jiného kupé. Zase nic. Není tu. Podívám se do třetího.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem, v kupé je plno.
„Dobrý den, pojď, posaď se k nám.“ Zvou mě chlapi mezi sebe, ať si sednu. Vidím,
že mají dobrou náladu. Všichni jsou tu v náladě. Popíjejí vodku a pivo.
„Vem si, napij se s námi.“
„Ne, nechci pít.“
„Proč? Jsi nemocný?“
„Ne, ale mám něco na práci.“
„To je jedno, jen ochutnej.“
„No, tak jednu bych mohl.“
„Napij se ještě, na tvé zdraví.“
Posadil jsem se a vypil jednu. Starší muž vytáhl housle, druhý vzal kytaru,
třetí saxofon a spustili, hráli překrásně! To je ale náladička! Ze samé
rozjařenosti jsem zapomněl, proč tu jsem. Hledám tu svou ženu. Chodím ji
sledovat.
Nevěřím jí. Celá se změnila. Nechce se mnou spát, pořád že se necítí, z práce
chodí unavená, hodně se líčí a obléká se jak nějaká panička!
Je mi podezřelá.
Jestli má jiného chlapa – zblázním se! Tohle nikdy nepřežiju!
Dneska jede na Slovensko, na pohřeb své sestřenice.
Ale já jí nevěřím, lže.
Jak tak hrají, nakupilo se na chodbičku hodně lidí, aby si to poslechli.
Nalévají mi další kořalku a já piju. Už nemyslím vůbec na nic. Na chodbě je
krásná dívka, blondýnka. Dívá se na mne a já na ni. Chci ji chytit. Vstal jsem a
jdu na chodbu. Chytá mne za ruku. Je u ní starší žena a ta mi hned říká:
„Líbí se ti? Dej pět set a je tvoje!“
Hned vím, co bych jí měl dát! Okamžitě vystřízlivím.
„Nechci,“ řekl jsem a chci odejít. Stará ženská mne nepustí.
„Domluvíme se, jdi, dej pětistovku.“
„Nechci, ženská. Mám tam ženu, jdu za ní,“ říkám jí, ale ona za mnou utíká.
„To bude raz dva,“ nedá pokoj.
„Jsi hodná, ale já nechci!“ To už se mě zmocňuje hněv. Podívám se na ni zle.
Jdu dál, kolem dalších kupé. Zlobím se sám na sebe. Popíjím lacinou kořalku,
nevím, co si počít. Zapomínám na celý svět. Otvírám dveře všech kupé. Moje žena
nikde není. Už chci odejít, v tom však zaslechnu ženský hlas. Otevřu dveře
posledního kupé. Tady je moje žena!
Není sama. Sedí na sedadle a na ní cizí chlap. Zůstal jsem jak opařený. Nemůžu
se ani nadechnout. Spatřila mne a říká:
„To je můj muž, zabije mne.“
Chlap se na mne podívá a říká:
„Tenhle? Ale prosím tě!“
Popadl mne takový běs. Já vím, že na něj nemám. Jenže vší silou jsem vyškubl
jedno opěradlo, pod oknem. A dal mu co největší ránu do hlavy. Biju ho, co to
jde. Upadl na zem. Já nedbám. Krev z jeho hlavy stříká. Mně je to jedno. Moje
žena vříská. Obléká se. Vrhne se ke mně.
„Nech ho, nech ho, zabiješ ho!“
Já nedbám, pořád do něj tluču.
„Nech ho, už jsi ho zabil.“ Moje žena poslouchá jeho srdce, zda dýchá. Nedýchá.
Už jsem ho nechal. Leží na zemi a nedýchá. V tu chvíli mě zachvátí hrůza.
„Jsem zabiják, jsem zabiják,“ řvu, co mi síly stačí.
„Vstávej, proč řveš jak pavián, co ses zbláznil, křičíš jak na lesy.“
Probouzí mě moje žena.
„Ach, kdybys věděla, co se mi zdálo! Milovala ses s jiným mužem a já to viděl na
vlastní oči!“
„Jednou tě ta tvá žárlivost zabije! Vstávej. Je půl páté. Jdeme do práce.“

MUNDARIPEN andro FONATOS

Nane modo, nane modo, phenďa mange, hoj džala adale fonatoha.
Mušinav te dhikel andre dujto kupé. Megin ništ. Nane adaj. Dhikav andre trito.
„Lačho ďives,“ paľikerďom, andre kupé pherdo manuša.
„Lačho, av beš tuke amenca“. Vičhinen man maškar peste o murša, te peske bešav.
Dhikav, hoj hin les lačhi voľa. Savoren hin lačhi voľa. Pijen peske vodka the
lovina.
„Le, pi tuke amenca.“
„Me na kamav te pijel.“
„Soske? Sal nasvalo?“
„Na, hin man vareso pre buťi.“
„Čak jekh, okoštin.“
„No jekh šaj.“
„Pi avri, pre tiro sasťipen.“
Bešťom mange a piľom jekh. Phureder murš liľa avri e lavuta, dujto liľa e gitara
a trito o saxafonos, the mukne tele o šukar bašaviben! Odava hin lačhi voľa!
Andre dzeka bisterďom,
vaš soske adaj som. Džav pale miri romňi. Phirav la te sledinel.
Na paťav lake. Sa pes zmeňiňďa. Na kamel manca te sovel, furt vareso hin la,
andali buťi phirel domarďi, igen pes maľinel a phiravel pes raňi!
Hin mange napaťangutano.
Te hin la aver murš – diliňovav! Na preľidžava odava šoha!
Adadžives džal dži pre Serviko, pre parušagos la sesterňicake.
No me na paťav lake, chochavel.
Sar bašaven, avle but manuša pre chodba te šunel. Mange čhorkeren e paľenka a me
pijav. Imar na kondoľinav pre ňisoste. Pre chodba hin šukar čhaj, blonďakere
balenca. Dhikel pre ma a me pre late. Kamav la te chudel. Ušťiľom a džav pre
chodba. Chudel man vastestar.
Hin paš late phureder džuvľi, minďar mange phenel.
„Pačinel pes tuke? De pandž šel a hin tiri!“
A imar džanav, so dava! Minďar ačhiľom triezvo.
„Me na kamav,“ phenďom a kamav te džal het. E phuri romňi man na mukel.
„Dovakeraha amen, dža, de pandž šel“.
„Me na kamav, romňije. Man hin odoj romňi, džav pal late,“ phenav lake, oj
našinel.
„Odava ovla jekh-duj,“ na del mange smirom.
„Sal lačhi romňi, aľe me na kamav!“ Imar andre mande choľi avľja. Dhikjom pre
late nalačhe.
Džav het pal o avre kupé. Som pre ma chojardo. Pijav čulo paľenka, na džanav, so
te kerel. Bisterav pre calo svetos. Prastavkerav o sudara andre kupe. Ňikhaj
miri romňi nane. Kamav te džal imar het, ale zašunďom romňakero hango. Rozkerav
o sudara andre posledno kupe. Adaj miri romňi!
Nane korkori. Pašiol pre sedačka a pre late o cudzo murš. Ačhiľom sar kašt!
Našťik aňi phurdav. Dikľa man a phenel:
„Miro rom, mundarla man.“
O murš dikhel pre mande, phenel:
„Ada? Mangav tut!“
Andre mande ajsi choľi avľa! Me džanav, hoj pre leste nane man zor. No zoraha
čhinďom avri jekh operadlo, teli bloka. Bara zoraha les pekľom pro šero. Marav
les, sar birinav. Peľa pre phuv. Me na hajinav, o rat leske andal o šero čujol.
Mange jekh. Miri romňi vriskinel. Urel pes.
„Muk les, muk les, mundareha le!“
Me na hajinav, marav les dureder.
„Muk les, imar les mundarďal.“ Miri romňi les šunel pro jilo, či phurdel. Na
phurdel.
Imar les mukľom. Pašiol pre phuv a na phurdel. Hino mulo. Andre mande avľa e
dar.
„Som zabijakos, som zabijakos.“ Vičhinav igen zorale.
„Ušťi, so avka vičhines sar o pavijanos, so diliňos, vičhines sar pre veša.“
Uštavel man miri romňi.
„Joj, te džanehas, so dikjom suno! Kamavkerehas tut le muršeha a me odava
dikhjom pre mire jakha!“
„Jekhvar, tut mundarla tiro daravišago. Ušťi upre. Hin epaš pre panč. Džas andre
buťi“!