Irena Bagárová: Dluhům a drogám se vyhnout obloukem

Nejdřív pedagogická asistentka, pak terénní sociální pracovnice ve sdružení
Romodrom a Společenství Romů na Moravě (SRNM). Irenu Bagárovou přivedla do
tohoto prostředí tehdejší zaměstnankyně SRNM Danara Meluzinová. Irena zde působí
už dvanáctým rokem. V současnosti jí dělá starosti hlavně zvětšující se počet
lidí, kteří končí v holobytech nebo na ubytovnách.

Jak vypadaly začátky v SRNM?

Nejdřív jsem se té nabídky trochu lekla. Jsem sice Romka, ale s Romy jako
s menšinou jsem nepracovala. K mým kamarádům patřili Romové i „bílí“, romskou
problematiku jsem nijak zvlášť vyhroceně nevnímala. Baví mě pomáhat lidem, takže
práci jsem si oblíbila. Pravda, to finanční ohodnocení, jak už to v neziskovkách
bývá, to je zase jiná stránka.

Když slyším do jakých problémů se zamotávají klienti, mám dojem, že situace
se spíš zhoršuje.

Ano, poslední dobou řeším čím dál víc problémy s exekucí a bydlením. Řada
klientů byla vyhozená z obecních bytů, protože rodina v něčem uvízla, třeba
v závislosti na automatech atd., neplatila nájem a má strašné dluhy, které musí
splácet. Je to pořád dokola. Nezbaví se toho, musí splácet, a když ne, úřady jim
sáhnou na dávky. Když někdo na nájmech udělá velký dluh, majitel podá žalobu,
která zní na vyklizení, ale s náhradou bytu, protože mají děti. Takže jim dají
ubytovnu, nebo např. na Bratislavské holobyt. Ten se skládá z jedné místnosti
bez koupelny či kuchyně, společný záchod je venku. V místnosti tam žije
dohromady třeba 6 – 7 lidí.
Lidi, kterým tohle hrozí by, musí přehodnotit svoje priority, důležité věci dát
na první místo. Chci na ně apelovat, protože i když k nám přijdou pro radu a my
se snažíme zachránit co se dá, město jim splátkové kalendáře nepovolí, poněvadž
mají dluhy 300 tisíc nebo půl miliónu. My jako terénní sociální pracovníci jim
pak hledáme nouzové bydlení, jenže to je jednak v horším stavu než to původní,
jednak za něj platí šílené peníze. Třeba třikrát víc než dřív – po rodině někde
na ubytovně můžou chtít i 15 – 16 tisíc. Teprv pak si uvědomí, jaké pálky musí
platit, jinak by byli na dlažbě. Jdou často do desetkrát horšího prostředí,
dluhy jim stejně zůstanou. Mně je především líto, že v těchhle podmínkách musí
vyrůstat děti.

Dá se zhruba odhadnout, jak velkou část obyvatel holobytů a ubytoven tvoří
Neromové?

Pokud vím, na ubytovnu se dostávají hlavně Romové, asi z 90 %. Vytváří se tak
další ghetta, s tím spojené problémy jako drogy, prostituce a záškoláctvím
narůstají.

Komu patří ty ubytovny? Ždímou je takhle „bílí“ nebo taky třeba někteří
Olaši?

Jistě, patří „bílým“ podnikatelům, oni na Romech takhle vydělávají. Vědí, že
málokterý Rom si sežene podnájem, protože majorita svoje zkušenosti s neplatiči
vztahuje na všechny Romy.

Dá se tomu podle tebe nějak předcházet?

Chtěla bych hlavně na ty lidi apelovat: Když se dostanou do dluhů, existují
organizace které pomůžou – SRNM, Romodrom, IQ Roma servis, Drom. Ať lidi jejich
zaměstnance poprosí, aby s nimi zašli na úřady vyřídit splátkový kalendář, než
aby se dostali do ubytoven. Nejdůležitější je, aby domov zůstal zachován,
především kvůli dětem. Není možné ho jen tak bez následků opustit, když tam byli
30 let, předtím tam žili jejich rodiče atd. Svoje obecní byty si musí udržet, ne
se nechat takto vláčet životem. Měli by si uvědomit, že už není co bylo, bude to
pro ně těžké. Prostě přišla taková doba, že si člověk musí vážit domova, práce,
všeho.
Takže když naši organizaci osloví, snažíme se najít jim nějaký podnájem, ale ty
podnájmy dost stojí. Jsou samozřejmě na lepší úrovni než holobyt, mají koupelnu,
předsíň, samostatný pokoj. Někdy před vystěhováním pomůže rodina. Vzchopí se,
složí se, dají dohromady dvacet tisíc, najdou si práci, uvědomí si to, začínají
nanovo. Ale nedochází k tomu často.

Pod pojmem exekutor jsem si představoval vždycky něco drsného, ramenatého,
arogantního. Jednáš s nimi někdy?

Pochopitelně že ano. Ale myslím si, že se jejich chování trochu zlepšilo, jsou
vstřícnější. Jsou to taky lidi, a člověk jim musí vysvětlit, jak se věci mají.
Že ti naši klienti nemají z čeho splácet, nic jim nedají, nemají doma nic co by
se jim dalo vzít. Někteří exekutoři takové argumenty berou a jsou ochotní dát
splátkový kalendář.

Podařilo se ti třeba v poslední době vytáhnout někoho ze chřtánu exekutorů?

Povedlo se mi zařadit asi 3 nebo 4 rodiny do tzv. normálních bytů do podnájmu.
Někdy mám štěstí – spojím se s realitkou, řeknu co a jak, poskytnu záruku. Řeknu
realitce – nejde o takové Romy co vám něco zdevastujou a vybydlí. Jindy se
nepovede týden, 14 dní nikoho umístit, někdy sami Romáci námi sehnané bydlení
nechtějí, ale nezuřím, beru věci tak jak přicházejí…

Setkala ses s tím, že někdo zvolil útěk do Kanady aby se třeba zbavil dluhů?
Nebo tuhle věc Roman Krištof ve své nedávné zprávě zveličil?

Upřímně – jasně že setkala. Lidi měli dluhy, dostali výpověď z nájmu, tak to
vyřešili tím, že dali nějak dohromady peníze na letenky a bylo to.

Do Kanady se to vymáhání za nimi táhnout nebude?

Ne, ale život tam taky není jednoduchý. A až se třeba takoví lidi vrátí na území
ČR, tak tady už budou jako dlužníci vedení, může se stát, že je seberou už na
letišti. Před problémem tak dlouhodobě neutečou.

Slyšel jsem od některých lidí z terénu, že asi dvě třetiny Romů tady
v brněnském Bronxu se už těžko dostane ze šikmé plochy. Ty bys měla odhad
podobný?

Já mám výhodu i nevýhodu, že zde působím 12 let. Tady všechny znám, oni znají
mně. Pokud můžu soudit podle svých klientů, všichni jsou zde na sociálních
dávkách, chlapi chodí na černo do práce, protože by se jinak neuživili, že. Ale
co musím říct je, že nově se tady objevily mezi uživatele drog, což byla dřív
záležitost chlapů, i ženy, maminy.

Teď myslíš jako uživatelky nebo distributorky?

Ony zároveň berou i distribuují. Dřív tu nebylo, že by Cikán Cikánkovi prodal
drogu, anebo Cikán malýmu děcku. Dneska to tak je. Dneska fakt už jsou někteří
14letí závislí na drogách. Dřív se bral pervitin, ale teď už natvrdo herák.
Klientů závislých na drogách mám hodně, říkám jim XL, dochází sem třeba už 5 – 6
let. Vždycky když potřebují pomoct tak se spojím s organizací která má na
starosti drogovou problematiku. Pak jdou do nějakého zařízení kde se snaží
přečkat ty svoje absťáky. Bohužel ti, kteří jsou dlouhodobě závislí, se z toho
málokdy vyhrabou. Znám rodinu, otec 5 dětí je 10 let závislý na heroinu, matka
totéž. Nebo můj kamarád z dětství – myslela jsem si vždycky, že je to hodnej
kluk. Měl 3 děti, rozpadla se mu rodina, dneska už je zavřený, protože kradl.
Tam už pak jde o situace, že si musí jakkoliv obstarat peníze, aby sehnali další
dávku.

Jaké nejmladší narkomany jsi tady potkala?

Mají tak 9 – 10 let. Můj úplně nejmenší klient měl 5 let a byl závislý na
toluenu. Z toho jsem měla mindráky, říkala jsem si proboha co to je za rodiče…
Pak se mi povedlo dostat ho po roce do diagnostického ústavu. Jeho matka byla
mladá, lítala po večerech a dělala blbosti, pak jsme dosáhli spolu se školou
toho, že kluk se léčil a byl v diagnostickém ústavu.
Jinak některé děcka znám ze školy, učila jsem je. Teď jsem je viděla po 6
letech, někteří jsou závisláci a feťáci. Strašně mě to zabolelo, protože ty
děcka za to vlastně nemůžou. Šli do něčeho, nevěděli co to je, chtěli to prostě
zkusit. Teď jsou narkomani, nemají práci, a pokud mají rodinu, stejně se jim
rozpadne, protože prvořadá je pro ně droga.

Mezi vysokoškoláky je běžně rozšířená marihuana, v klubech LSD, ale to mezi
Romy asi ne, že?

U Romů to začíná toluenem, trávu hulí málo, pokud ano tak to jsou vesměs takoví
pohodáři, s nimi není problém. Třeba známýmu je 40, kouří trávu, je v pohodě,
žije si krásně, chodí do práce. Jinak po toluenu přichází pervitin, pak heroin,
kdo na to má jde i výš, někdy i na kokain. Mně to nejvíc vadí u dětí, když jim
někdo prodá drogu, nějakej dyliňák. A vůbec nepřemýšlí, co se jim stane, když se
předávkují. Vždyť už tolik Romáků kvůli tomu umřelo.
Vím, že tady lidi mají těžkej život, ale musí si prostě srovnat životní hodnoty,
protože takhle se budou dostávat do ještě horších straček a dalších a dalších… A
jak z toho pak ven?

Vychází v Romano hangos 20-2009 na
http://www.srnm.cz