Integrace dětskýma očima: dokument Naše škola ukazuje úskalí desegregace

Americko-švýcarský snímek točený v rumunském městečku Targu Lapus má
jednoduchý, ale přesný název – Naše škola. Dvojice režisérek Mona Nicoara a
Miruna Coca-Cozma téměř pět let točila desegrageci romských dětí ve školách
placenou z evropských peněz v praxi.

„Zní to jednoduše, prostě zavřete romskou školu a strčíte romské děti mezi
ostatní. Takto to ale nefunguje,“ rozhorlila se na besedě po promítání
spolurežisérka Nicoara, která je podle svých slov stejně filmařkou jako
lidskoprávní aktivistkou. „O desegregaci a integraci se stále mluví. Jak ale
probíhá, vypadá, existuje nějaký recept? Prostě jsme chtěly zachytit celý její
proces,“ přidala se kolegyně Coca-Cozma.

Od rumunského ministerstva školství si vyžádaly seznam škol, které byly finančně
podpořeny z evropského integračního programu Phare, a začaly pátrat po svém
„maloměstě s odpovídajícím filmařským potenciálem“.

Severorumunské Targu Lapus položené vysoko v horách se zdálo jako ideální. –
Rumunská část je městečko samotné, romská je ještě v katastru, ale už za
branami. Rumunské děti chodí do školy v centru města, romské mají svou vlastní
mezi chýšemi, do které děravou střechou teče.

Filmařky šly cestou časosběrné metody (do Targu Lapus se vracely vždy na několik
měsíců v horizontu pěti let) a dětské perspektivy. Hlavními postavami
dokumentárního snímku jsou tři děti Alin (7), Beni (12) a Dana (16), se kterými
se poprvé setkáváme večer před velkým dnem, ráno už na povozu taženém koníkem
pojedou do města, do centra, do rumunské školy…

Rozechvělí trémou i radostí vstávají s rozbřeskem (do školy jsou to čtyři
kilometry), opláchnou ospalky v hrnku na dvorku (vodovod už pár měsíců
nefunguje) a úzkostlivě dbají, aby se cestou neušpinily sváteční šat (nadlidský
úkon v otevřeném povozu jedoucím po prašných cestách).

Zaparkovaná auta rumunských rodičů, pugety pro učitelky v rukou jejich dětí a
bohaté svačiny pojídané o přestávce na dvorku ostře kontrastují s prázdnýma
rukama romských dětí nemajících ani pomůcky.

Podobných kontrastních obrazů, jež nijak nesouvisí s romskou kulturou (časté
vysvětlení majority), ale jsou důsledkem sociálního vyloučení, film ukazuje
mnoho. – Autenticky, jen tak mimochodem, bez křeče. Takto to prostě chodí. Už
dlouho.

Zvyk a zavedenost na obou stranách jsou největšími soupeři romských dětí, valem,
který stojí mezi nimi a společnou školou, integrací. A ten se opět nepodaří
překonat. „Stále zastáváme stejný názor, že desegregace je nutná, ale po pěti
letech víme, že bez chtění všech zúčastněných není možná,“ říkaly přesvědčeně
režisérky Nicoara a Coca-Cozma divákům. A v Targu Lapus opravdu chtěly „jen“
děti.

Dokumentární snímek Naše škola můžete vidět 12.3. v malém sále kina Atlas a
15.3. ve 20:00 ve Francouzském institutu v rámci festivalu Jeden svět