Vláda v uplynulém týdnu poslala k Nejvyššímu správnímu soudu nový návrh na
rozpuštění Dělnické strany (DS). Je podle všeho nepoměrně lépe zpracovaný než
ten minulý, který lze eufemisticky nazvat “paskvilem”. Lze předpokládat, že
tentokrát bude činnost strany ukončena. Dělnická strana je bezpochyby opravdu
stranou protiústavní a společensky velmi nebezpečnou. Má vlastní polovojenskou
organizaci – takzvané Ochranné sbory (porovnej Schutzstaffel neboli SS –
přeloženo Ochranné sbory). Má rovněž mládežnickou organizaci Dělnickou mládež,
jejímž hlavním cílem je rozšíření myšlenek nacionálního socialismu mezi mladými.
Co se ale opravdu stane, bude-li DS rozpuštěna? Pravděpodobně vznikne obdobný
politický subjekt. Bude se honosit jiným jménem, například Nová dělnická strana
či Demokratická dělnická strana. Něco podobného se stalo v Maďarsku po zakázání
militantní Maďarské gardy.
Zařazení členů militantních (neo)nacistických organizací, jako jsou Národní
odpor či Autonomní nacionalisté, na přední místa kandidátek DS je věcí tisíckrát
v médiích omílanou.
Poučné je ovšem navštívit internetové stránky strany, kde
"Dělníci" hrdě tvrdí,
že jejich cílem není nic menšího než "skutečná revoluce”, která nebude sametová.
Jejím výsledkem má být “odstranění demokracie jako zvráceného společenského
zřízení” a její nahrazení NAcionálně-soCIalistickým společenským zřízením.
V dalších článcích se dozvíme například, jak nebezpeční jsou pro český národ
cizinci, Židé, homosexuálové a ostatní minority.
Celkový kontext stránky dokreslují antisemitské karikatury převzaté z Der
Sturmer, brutálního antisemitského periodika třetí říše.
Předsednictvo Dělnické strany si uvědomuje, že nenávist namířená proti
homosexuálům či Vietnamcům kýžené volební preference nepřinese. Proto se v
politickém marketingu Dělnické strany v loňském roce objevuje další, nové téma –
Romové.
“Anticikanismus” je v české společnosti bohužel velmi rozšířený názor, podobně
jako byl v Německu ve třicátých letech antisemitismus. Hraní na protiromskou
strunu volič odmění. O tom by mohli vyprávět mnozí mainstreamoví politici, stačí
vzpomenout na starostu jednoho valašského města, kterého vystěhování Romů
katapultovalo do nejvyšších ústavních funkcí.
Pokud politici parlamentních, demokratických stran používají takovou rétoriku,
Dělnická strana logicky ze své podstaty pro uspokojení svých příznivců a členů z
řad naci militantů musí být daleko radikálnější.
To jsme mohli spatřit loňského 17. listopadu, kdy Dělnická strana společně se
spřízněnými Autonomními nacionalisty uspořádala pokus o pogrom na romské
obyvatele litvínovského sídliště Janov. Podařilo se tomu zabránit jen za cenu
nejvyššího nasazení policie.
Z mnoha desítek (neo)nacistů, kteří zapalovali policejní vozidla, házeli zápalné
láhve a výbušniny na policejní jednotky bránící vstup na janovské sídliště,
nebyl nikdo trestně stíhán. To dalo “Dělníkům” pocit absolutní beztrestnosti a
obrovské sebevědomí, které přetrvalo dodnes.
A tak si myslím, že mnohem účinnější než stíhání (neo)nacistické myšlenky by
bylo stíhání jednotlivců za konkrétní trestné činy. Například za zapalování
policejních aut, házení zápalných láhví či výbušnin na policisty nebo publikaci
článků, které hanobí národ a rasu. Tedy v důsledném trestání porušování už
existujících zákonů.
Možná se blíží příležitost, aby odpovědné instituce přestaly nečinně přihlížet.
Tomáš Vandas, předseda DS, na webu strany oznámil, že 17. listopadu se půjde
projít po Národní třídě a nebrání se, aby se k němu připojili jeho příznivci.
Máme se zřejmě na co těšit.
KAM DÁL?
