Handicap není překážkou ke sportu

Tento výjimečný sportovec stojí opravdu za povšimnutí: aktivně se sportu věnuje i přesto, že je nevidomý. Někdo by si mohl položit otázku, jak vůbec může sportovat bez tak důležitého vjemového smyslu, kterým je zrak, ale pro Mária je sport jednou z potřeb, bez nichž by si ani nedokázal život představit. Sport mu dal mnoho přátel a aktivní pohyb pro něj znamená nedílnou součást plnohodnotného života.

Mário Biháry (28), který se narodil na Slovensku a nyní žije v Praze, se už od dětství věnuje sportu zvanému goalball. Mnozí z nás určitě toto slovo slyší poprvé, a abych řekl pravdu, donedávna jsem o goalballu také nic nevěděl; Mário mi musel vše podrobně vysvětlit.
Hraje se na hřišti o rozloze 9 x 18 metrů a cílem je trefit míčem bránu, která je našíř celého hřiště. Ve hře se používá speciální míč vyplněný rolničkami, takže při koulení zvoní. Asi jste správně pochopili, že dobrý hráč musí mít dobré reflexy, neboť míč chytá podle zvuku. Jako v každé hře i zde jsou penalty a fauly, hráčů je na hřišti celkem šest, hrají tři na tři a mají při hře na očích chrániče.
Mário začal s goalballem v deseti letech. Vzpomíná, že už byl slepý. Narodil se se zeleným zákalem a ve svých osmi letech přišel o zrak úplně.
Poprvé se s goalballem setkal na internátu, když jeho tělocvikář ukazoval chlapcům, jak se tato nepříliš známá hra hraje. V té době se už dokonce na Slovensku ve městě Levoči konala liga, které se zúčastňovaly české i slovenské týmy, jak si Mário vzpomíná. Nevidomému chlapci se tento sport natolik zalíbil, že ho zkusil a vydržel u něj až dodnes.
Předtím než Mário začal s goalballem, zkoušel také atletiku a dostal se až na Mistrovství Evropy v roce 1991 v Maďarsku. Mário může mezi své nejlepší úspěchy řadit třetí místo na ME, dále několikanásobný titul mistra republiky a také dvakrát vyhraný balkánský turnaj, když v dětství bojoval za klub Slavia Praha; podle statistik byl čtvrtým nejlepším hráčem republiky. Po krátké sportovní pauze přešel do týmu Zora Praha, kde hraje i nyní. Jak sám dodává, jeho tým většinou bojuje s týmem Slavia Praha o titul mistra republiky, minulý rok prý zvítězila Slavia. „Pořád se to tak nějak střídá,“ dodává Mário.
Mário reprezentuje ČR na mezinárodních utkáních, a proto už s goalballem procestoval kus světa. „Díky goalballu hodně cestuji, příští rok jedeme dokonce do Brazílie a do Číny,“ říká.
Mário je ve sportu opravdu všestranný; goalball je pro něj sice prioritou, ale má zkušenosti i s lyžováním, hravě zvládá jízdu na kole a také jezdí na vodu. Goalball jej však uspokojuje jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Mário říká: „Mám kila, která by bylo lepší nemít, takže v Zoře i hubnu, což je pro mě důležité.“ Klub Zora Praha už existuje 30 let a kromě goalballu provozuje další aktivity pro nevidomé a handicapované, jako např. plavání, atletiku, turistiku či showdown, hru podobnou stolnímu tenisu.
Mária trénuje Peter Muler. Mário má se všemi velmi kamarádský vztah, a jak sám říká: „Nevím, co bych k trenérovi dodal, je to skvělý chlap. Je to můj moc dobrý kamarád, všichni jsme kamarádi, dokonce i se Slavií.“
Zajímalo mě, jestli je v goalballu i nějaký jiný Rom. Prý „ano, je u nás jeden velmi nadějný budoucí romský goalballista, ale je ještě mladý a trochu zbrklý“.
Mário se mi svěřil, že uvažoval o založení týmu, ve kterém by všichni hráči byli Romové, ale se smíchem dodává, že potřebují ještě alespoň jednoho Roma, neboť minimální počet hráčů je tři.
Trénink goalbalistů začíná strečinkem, pak následují simulace zápasů, dále trénují různé otočky a cviky na reflex. Důležitý je trenér, který jim vysvětluje chyby, aby se hráči vyvarovali proher v reálných zápasech.
Na otázku, jaké jsou u nás podmínky pro nevidomé, Mário odpověděl, že u nás existuje mnoho výhod pro nevidomé a že je to tu určitě lepší než na Slovensku, jak ve sportu, tak v běžném životě.
Mário chce hrát goalball, dokud to jen půjde, protože jak říká, hodně to pro něj znamená.
Každému vrcholovému sportovci patří náš obdiv. A Mário ve sportu dosahuje skvělých výsledků, na které může být právem bezesporu pyšný. To, čeho dosáhl, je však výsledkem několikaleté píle a dřiny, a můžeme tedy dodat: „Mário jsi skvělý!“