Gipsy: „Chcípni, když nechceš nic dělat“

Podle Radoslava Bangy Romům chybí hlavně motivace. „Nikdo nechce žít v bídě.
Ale pro to musí každý něco udělat, musí makat. Problém je, že právě tohle
spousta lidí nechce slyšet,“ říká frontman kapely Gipsy.cz

Češi nejsou rasisti. Ale mají předsudky, říká slavný romský rapper Radoslav „Gipsy“
Banga. Mluví spontánně, rychle reaguje, občas se rozhorlí nebo zasměje. Někdy
mluví o Romech, jindy o Cikánech, ale vždycky se zájmem.

Zpěvák kapely Gipsy. cz Radoslav Banga je drobný chlapík, dost toho dost
zažil a dokázal. Tak si může dovolit i tvrdé výroky.
„Chcípni, když nechceš nic dělat. Nebudu nikdy plýtvat svým časem na Roma,
kterej nechce pomoct, nemá zájem o nějakou aktivitu. Člověk, kterej nemá o nic
zájem, ať radši nežije. Nebo ať si žije, jak chce, ale mě neobtěžuje,“ říká
Banga. O jeho názory se zajímá i ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková.
Nedávno se také stal českým ambasadorem Evropského fóra rovných příležitostí pro
všechny, které chce pomáhat různým menšinám (více
zde…).

Chci se vás na začátek zeptat: Odkud jste?
Z Prahy.

Ono to totiž vypadá, že Pražák přijel na sever Čech vyprávět, jak se tady
žije Romům… Je to tak, nebo není?
Já jsem tady v Chomutově žil deset měsíců a mám tady docela blízké vztahy.
Moji rodiče tu žijí. Takže ten sever mám zmapovaný. Není to tak, že bych do toho
neviděl. Byl jsem tady na úřadě práce, vím, jak to fungovalo. Nevím, jak se to
za těch pět let změnilo, ale myslím, že moc ne.

Znáte jen Chomutov, nebo i další místa? Chanov v Mostě, Kadaň, Ústí?
Já se znám s Romy z Kadaně velmi dobře, z Ústí nad Labem taky. Tam jsem se
byl podívat a hráli jsme tam s Gipsy.cz několik koncertů. Vojta Lavička (kolega
z kapely Gipsy.cz – pozn. red.) s nimi taky udržuje nějaké vztahy v rámci svých
neziskových aktivit. Máme to zmapované, nejsme mimo.

Pokračují nějak ty vaše dialogy? Že oni řeknou: Máme ty a ty problémy, a
vy odpovíte: Můžete to takhle řešit?
Já osobně se toho moc nezúčastňuji. Chci, aby si lidé uvědomili, že já jsem
ten Rom z té ulice. Nejsem aktivista, politik nebo ten chytrolín.

Jste příkladem kluka z ulice, který se někam dostal?
Přesně tak. To, že jsem úspěšnej, to byla tvrdá dřina. Ale mnoho let jsem
opravdu, jak se říká, žral prach. Vím, co to je bída. A vyrůstal jsem v rodině,
která zrovna v blahobytu nežila.

Jakou máte osobní zkušenost s diskriminací? Zažil jste ji dřív, zažíváte
ji teď?
Dřív jsem ji zažíval velmi často. Dneska už vůbec, protože mě lidi
poznávají. A když je někdo v televizi, tak tomu už se Cikán říkat nesmí (smích).

Popište nějaké konkrétní příklady diskriminace. Třeba tady v Chomutově?

Diskriminace? Třeba jsem byl v Kauflandu a pořád za mnou chodila taková
ženská. Už jsem to nevydržel, otočil jsem se na ni a ptal se jí: Můžete mi
laskavě říct, proč za mnou už deset minut chodíte? A ona mi řekla: Hele, černej,
drž hubu a pokračuj. Říkal jsem: Jak černej, jak pokračuj? Tak jsem si stoupnul
na takovou bednu a začal zpívat českou hymnu. To jste měl vidět, jak se všichni
otočili. To byla největší provokace v mém životě. Pak jsem došel ke kase, tam mi
to pokladní namarkovala a řekla: Hele, Cikáne, vypadni, nejsme na tebe zvědaví.
To byla jedna z věcí. Nebo policajti. Zastaví mě na ulici, chtějí občanku, v
pohodě jim ji dám. A oni na mě: Tak co, fetuješ? Bereš drogy? Ukradl jsi něco? A
to byla běžná záležitost.

Teď už jste úspěšný Radek Banga a na něj si lidi nedovolí. Tak to funguje?

Tak samozřejmě se vždycky najde nějakej blbeček, kterej na mě něco zařve.
Ale to už je tak jednou za rok. Co jsme vydali desku, tak se mi to fakt nestalo.

I to může být práce ambasadora? Říct Romům: Buďte úspěšní, a nebudete
diskriminovaní?
Já neříkám: Buďte úspěšní, buďte muzikanty, staňte se rappery a mějte skupiny.
To neříkám. Ale říkám, že i přes limit společnosti, kdy si Romové představují,
že gádžové jsou rasisti, že ti nedají práci a že i když chodíš do školy, tak se
na tebe dívají divně, tak i přes to se můžeš probít. A žít spokojeně. Protože
žádný člověk, nejen Rom, ale žádný člověk přece nechce žít v bídě. To nechce
nikdo. Ale když to nechceš, tak sakra udělej něco pro to, abys tam už nikdy
nebyl. Když budeš mít vzdělání, když budeš makat, tak se nemusíš mít jenom jako
ti gádžové, ale můžeš se mít ještě mnohem líp. Ale problém je, že tohle spousta
lidí nechce slyšet. Nejde o to, že by Romové neměli schopnosti. Ale mají své
limity, sklo, přes které už nechtějí jít.

Je to objektivní problém, nebo je to subjektivní lenost, strach?
To je všechno dohromady, to je směs, takové koření. Základem je, že Romové
nemají motivaci. Ani já jsem nebyl příliš motivovanej svejma rodičema.

A co vás nakoplo? Vztek na podmínky, nespokojenost?
Určitě ten vztek na všechno. Matka mě vychovávala dost přísně. Ale pak se to
dostalo na tu úroveň, že už mi nemohla dát další informace, už je neměla. Ale
aspoň mě k něčemu kopala. Navíc já byl jinej už jako dítě. Ale proč…, to si na
tebe bůh ukáže a řekne: Ty budeš jiný. Neříkám, že jsem byl lepší nebo horší,
ale určitě jsem nebyl stejnej.

Co naopak pozitivní diskriminace? S ní jste se setkal, je podle vás
žádoucí?
Setkal jsem se s ní. V roce 96, 97, když jsem byl na obchodní akademii, tak
mi přišlo hrozně zvláštní, že ostatní dětí si musely kupovat knížky a já,
kdybych chtěl, tak nemusím. Pro mě, jako pro Roma, tam byly pořád různý
neuvěřitelný výhody, speciální prominutí. Přišlo mi to hrozně zvláštní. Ale z
vlastní zkušenosti musím říct, že mi ta pozitivní diskriminace vadila. Připadalo
mi, že ze mě dělají blbečka.

Není to podle vás tak trochu ponižující?
Bylo to dost ponižující, i když vím, že to mysleli dobře. Byla tam holka,
která byla ještě chudší než já. Proč ona ty možnosti neměla? Vadilo mi to. Ale
vím, že v některých ohledech se pozitivní diskriminace vyplatí. Když některý Rom
nemá vůbec nic, je na tom fakt špatně, ale má zájem něco dělat, tak u takového
člověka má smysl.

Takže záleží spíš na okolnostech a konkrétních lidech?
Určitě. Ale já vím, že jsem na to, vystudovat, aniž by mi někdo pomáhal,
měl. Ale potom jsem skončil na ulici a dostal se do takových potíží, že už jsem
neměl ani kam jít, neměl co do huby, chodil roztrhanej, tak jsem školu
nedodělal. Teď se ale chystám ke zkouškám, na tu samou školu, a maturitu si chci
dodělat. Studium a vzdělání je priorita.

Na pozitivní diskriminaci se ptám schválně. Jaký je váš názor na
integraci? Jak ji provádět – zvýhodňováním menšiny, nebo nastavením rovných
podmínek? Nebo to nějak kombinovat?
Já říkám, že to musí jít z obou stran. Jsem trochu radikální Rom a dost Romů
asi moje názory těžko skousává. Protože říkám: Podám ti prst. Nevezmeš ho? Tak
jdi do hajzlu! Chcípni, když nechceš nic dělat. Nebudu nikdy plýtvat svým časem
na Roma, kterej nechce pomoct, nemá zájem o nějakou aktivitu. Člověk, kterej
nemá o nic zájem, ať raději nežije. Nebo ať si žije, jak chce, ale mě
neobtěžuje. Myslím si, že způsoby, jaké používají některé neziskové organizace,
jsou jen plýtvání časem.

Co konkrétně myslíte?
Třeba takové akce, kdy nezisková organizace pořádá pochybné vzdělání, kurz,
během kterého se dozvíte jen to, že zase můžete dělat ten kurz.

Tedy dělat akci pro akci?
Ano, to je ten správný výraz. Mnohem víc se mi líbí motivování dětí.
Panebože, postavte hřiště, ať tam ty děti můžou chodit! Což už se naštěstí děje
v různých městech. Nechte je, ať sportují. Že to nic není, jak někdo říká? Vždyť
sport je základní aktivita, kde se děti naučí dělat, co je baví. Budou se
scházet v nějakých partičkách dohromady i s bílými dětmi. A aktivity, co se týče
vzdělání, jsou vždycky důležité. Říkám, soustřeďte se na Cikána, kterej na tu
školu chce jít. A tomu bych dal v pozitivní diskriminaci, co potřebuje. Proč se
soustřeďovat na někoho, kdo studovat nechce? Proč dělat program a deset let ho
přesvědčovat, když nechce?

Třeba přípravná třída pro předškoláky, aby šli na základní školu vhodně
připravení, má smysl?
Určitě. V každé společnosti se musí začít u dětí. Tam je základ. A na
základních školách je problém, tam všechno začíná. Co já pamatuji, tam byla
separace Romů a českých dětí, škola nevěnovala dost pozornosti tomuhle problému.
Kdybych už tenkrát poznal, že můžu s nějakým dopingem, nebo jak to říct, žít
jako ostatní děti… Ale neměl jsem to, co ostatní děti. Blbost – ale nebyl jsem
na škole v přírodě. Proč stát raději neinvestuje do tohohle? To jsou důležité
věci, integrace ve škole, u dětí. Protože když se to budou učit jako děti, tak
jako dospělí už to budou brát jinak. Znám spoustu mladých Romů, patnácti-,
sedmnáctiletých, kteří se s bílými nebaví. Proč? Protože se to naučili na
základní škole. Havlíčkovo náměstí v Praze, tam je separace Romové a bílí. To je
špatně.

Mluvím o tom, protože někdy slyším od starostů, kteří mají třeba potíže s
místní romskou komunitou, že jim musí pomoct stát. Ale podle toho, co říkáte vy,
se dá hodně věcí zvládnout přímo ve škole, ve městě…
Samozřejmě. Říkám, že každý člověk, nejen Rom, musí začít u sebe. A další
slogan, který používám, je: Suď jedince, ne rasu. A to je strašně důležitý, to
je standard světa. Ale na základních školách to neplatí. Já se tam setkal s
obrovským rasismem. Bylo třeba pět učitelů, kteří byli naprosto skvělí, pak
čtyři, kteří byli neutrální, ale věděl jsem, že se jim moc nelíbí, že jsem Rom.
A pak byli tři, kteří mi to dávali tvrdě sežrat. Jediná moje ředitelská důtka
přišla kvůli konfliktu s jednou učitelkou, která nenávidí Cikány. Je
zakomplexovaná, rasistka a nechápu, co na škole dělá. Lidi, kteří dávají
diskriminaci dlouhodobě najevo, já bych trestal. Jak může být učitel na základní
škole rasista? To nejde k sobě. Učitel, který učí základní společnost k tomu,
aby se vyvíjela, nemůže být rasista. Ale oni jsou, a ne málo. Třeba tady na
severu je to ještě horší. Tady je to podněcovaný tvrdší situací než v Praze.
Nezaměstnanost je tady obrovská. Krize mezi komunitami jsou obrovské. Ale o to
víc by se jedinci měli snažit situaci zlepšit, ne ji zhoršit.

Zatím jsem od vás ani jednou neslyšel termín „romský problém“ nebo „romská
otázka“. To je podle mě pozitivní, protože ten název může naznačovat, kdo je
viník…
To je o tom. Já jsem Rom, ale nejsem problém. Taky nemám rád slovo rasismus.
Protože česká společnost není ryze rasistická. Já tvrdím, že není. Česká
společnost má nějaké předsudky. Pro mě je rasista člověk, který ani nechce
slyšet nějaké argumenty. Nemá tě jednoduše rád proto, že jsi černej. Můžeme
říkat o Hitlerovi, že byl rasista. Tomu bylo jedno, jestli je Žid vzdělaný nebo
ne. Je Žid a to je špatně. Černej byl podřadnej, protože byl černej. Ale to je
myslím v Čechách zřídkakdy.

Takže problém je spíš v nálepkách, předsudcích?
Přesně tak. Problém není rasismus, ten v Čechách podle mne prakticky není.
Ale problém je v nálepkách. Předsudky, xenofobie, to je ono. Někdo vidí mne,
jako tmavého člověka, a už si definuje, co jsem, kdo jsem. To se pak neslučuje s
tím: Suď jedince, ne rasu. Soudit se má až na základě zkušenosti. Teď jsem tady
popisoval své zkušenosti. Mám na základě toho říct, že Češi jsou rasisti?
Nemůžu! Já mám bílou přítelkyni, Češku, tohle o ní nemůžu tvrdit. Nemůžu to
tvrdit o jejím otci, kterej je úplně výbornej člověk!

Jako ambasador menšin máte pocit, že můžete tyhle nálepky pomoci
odstraňovat?
Já můžu minimálně téhle společnosti říct nějaká slova. Když je řekne
například Džamila Stehlíková, tak ji nikdo nebude poslouchat, protože je
politik. Ale já jsem umělec. A můžu nějakými jednoduchými slogany a hesly říct
něco, co třeba neudělá nic, ale třeba to upozorní stokrát víc. S klukama z
Gipsy.cz se nám podařila jedna věc: Dostat Cikány na koncert, kde se spojili s
bílou většinou. To do tý doby bylo nemyslitelný. Doteďka na nás choděj Romové i
Češi a nikdy, klepu si (ťuká na zuby), nikdy nebyl problém. Dokázali jsme, že
jisté teze jsou v nepořádku, a na to chci upozornit. Že jisté věci jsou
zastaralé a musí se změnit.

To, že jsem úspěšnej, to byla tvrdá dřina. Ale mnoho let jsem opravdu, jak se
říká, žral prach. Vím, co to je bída.
Když budeš mít vzdělání, budeš makat, tak se můžeš mít ještě líp než ž gádžové.
Ale tohle spousta lidí nechce slyšet.
Problém není rasismus, ten v Čechách prakticky není. Ale problém je v nálepkách.
Předsudky, xenofobie, to je ono.