Před pár dny jsem byl svědkem toho, jak předvánoční slevy v supermarketech na
západě a v USA přilákaly do obchodů davy lidí. Když se otevřely vchody, obrovský
dav se vřítil do obchodů, jako by utíkal před potopou. Lidé divoce vpadli
dovnitř s vozíky a bezohledně sráželi druhé, jen aby se dostali k regálům
zlevněného zboží. Zisky se počítaly v milionech. Vše předčilo očekávání a
management pečlivě vyhodnocoval tyto akce. To je žalostný vstup do Vánoc.
Ještě žalostnější ale je, že takové šílenství je jedním z příznaků naší doby.
Vánoce splynuly pro některé s oslavou nakupování. Jako by nebylo možné prožít
šťastné Vánoce bez hory nakoupených dárků. Jako by poselství, které nám oslava
narození Dítěte připomíná, zmizelo někde v nenávratnu.
Naproti tomu však vím i o mladých křesťanech, kteří se připravují v malých
skupinách na pravé Vánoce po celý rok. Jedna ze skupinek, v Praze v kostele Sv.
Kříže, se shromažďuje v určitý den k modlitbám za bezdomovce a její členové
vítají každého, kdo mezi ně přijde, a dělí se o to, co přes týden nashromáždí k
obdarování těch, kteří strádají. Rozdávají přebytky chudým a nekladou zbytečné
otázky.
Lidé v davech, řítící se k regálům zlevněného zboží, však k nim v drtivé
většině nepatří. Vím i o jiných, kteří se podobným způsobem jako skupina od Sv.
Kříže vyčleňují z většiny, z davu zbloudilých ovcí a krok za krokem správně
postupují Adventem – dobou příchodu do Betléma, krok za krokem doprovázejí Pannu
Marii s Josefem kolem vánočních pozlátek na domech, kde nikdo před půlnocí na
Štědrý den neotevře dveře chudým, nenasytí je a nedovolí, aby se Dítě –
novorozeně, mohlo v teple zabalit do plenek a aspoň v těchto vrcholných hodinách
příchodu Vánoc pocítilo teplo z pohlazení. Takoví lidé jsou povzbuzením a nadějí
do budoucna. Svět, který vytváříme, bude právě takový, jací budeme my.
A měli bychom se právě o Vánocích, kdy je na to nejvhodnější čas, zamýšlet
nad podobou současného světa a nad tím, kam vlastně směřujeme. Místo bezuzdného
nakupování bychom měli věnovat čas rozjímání a tomu, že budeme se svými
blízkými, ale nebudeme zapomínat ani na ty nejchudší, zapomenuté, opuštěné a
nešťastné. Myslím na děti žijící v chudých osadách a v hrozivých ghettech. Na
děti, které všude po světě strádají hlady. Na děti, které žijí v nuzných
podmínkách, v oblastech, kde jsou války. Tak i v soudobých Vánocích se znovu a
znovu objevují zpupné paláce Heroda a také ubohé místo – chlév, kde se narodilo
Dítě, které na konci věků zvítězí nad tímto světem a před Ním poklekne každé
koleno a vyzná, že Kristus je Pán….
Duminav pal o čhavore, so dživen andro čore gava
Varesave ďivesa anglal dikhľom pre mire jakha, sar but manuša andre štati pre
paluňi sera the andre USA vaš oda, hoj o tovaros hino tuňěder, denašen andro
supermarketi. Sar phundrade o vudara, savore manuša, siďarenas andre, sar paš
lende te čuľolas baro paňi. Ispidenas pen le kočikenca, demavenas andro aver
manuša, ča te pen dochuden kijo regala le tuňeder tovaroha. Andro skľepi zarodle
miľiona. Chudle mek buter love, sar užarenas, o menedžmentos ča rachinelas, sar
lenge e akcija mištes dopejľa. Kajso igen našukar mek ča agor la Karačoňake.
Mek goreder hin, hoj kajso diliňipen hin akana maškar o manuša norma. Vareko
dikhel e Karačoňa ča sar baro cinavkeriben. Sar te e Karačoňa našťi ľikeras
bijal but darunki. Sar te o sunto purano paťaviben the loš, kana uľiľa o Čhavoro,
imar hine bisterde.
Pre aver sera me džanav pal terne kresťana, save pen kisitinen andre cikne
bandi pre čači Karačoňa calo berš. Jekh ajsi banda, Prahate andre khangeri Sv.
Kříže, phirel jekh ďives jekhetanes te mangel le Devles vaš o manuša bijal
lengero than. Den paťiv savore manušenge, save maškar lende aven, the den len
olestar, so kidle upre, vaš ole, so len ňič nane. Den le čore manušenge the na
phučen lendar diliňipena.
Ajse manuša, so denašen pal o skľepi vaš tuňeder tovaros maškar lende na
peren. Džanav pal aver, so tiš sar e banda khatar o Sv. Kříž na keren oda, so
aver manuša, save imar bisterde o paťaviben, the ľikeren šukares o Adventos –
akorestar sar avle andro Betlemos, džan pal e Panna Marija le Josefoha pašal o
khera le karačoňakere somnakune papiricenca, kaj ňiko na phundravel anglal jepaš
rat pre Viľija o vudar le čore manušenge, na del len o chaben the na kamel, kaj
te o Čhavoro – uľencos šaj andro tatoro paťaren andro dikhloro u te andre ala
sunte ora pre Karačoňa te šunel o taťipen le vastendar. Ajse manuša amenge šaj
anen andre amare ďivesa feder kedva. E luma, savi keras, avela ajsi, save avaha
amen.
The pre Karačoňa hin nekhfeder časos, te duminel, savo hin o svetos, the so
amenca avela. Na kampel ča te cinkerkerel andro skľepi, aľe te lel e goďi, te
dikhel, hoj avaha amare manušenca, hoj na bisteraha pro čore manuša, pro
bisterde, korkore the bijal e bacht.
Duminav pal o čhavore, so dživen andro čore gava the džungale gheta. Pro
čhavore, save pre calo luma chan e bokh. Pro čhavore, save dživen andro čoripen,
andro thana, kaj hine o maribena. Avka the andre adaďiveskere Karačoňa šaj pale
the pale dikhas Herodeskere diza the tiš čorikano than – e stajňa, kaj uľila o
Čhavoro, savo andro agor le beršenge khelela avri pre luma the anglal Leste
perena savore pre khoča the phenena, hoj o Kristus hin o Raj….
Přeložila Eva Danišová
