František Kostlán: Zdravý nemocný Breivik aneb Ať žijí odborníci
Anders Breivik není krajně pravicový terorista, ale šílenec, říká odborný
posudek. Psychiatři konstatovali, že tento muž vraždil v nepříčetnosti a za
provedení mnohonásobné vraždy v Oslu a na ostrově Utöya nemůže být trestně
odpovědný. Prý trpí paranoidní schizofrenií.
Posudek čítá téměř 250 stran a je vypracovaný na základě třinácti rozhovorů.
„Žil ve vlastním iluzorním světě. Vlastní přeludy ho zcela ovládly,“ píše se
mimo jiné ve zprávě, kterou prověří ještě Norská komise soudního lékařství. O
tom, zda Breivik skončí v léčebně či ve vězení rozhodne až soud. Závěry komise
psychiatrů nejsou pro soud závazné.
V tom lakonickém sdělení je cosi podivného, neuchopitelného. Buď je Breivik
nemocný, v tom případě by měl jít na základě odborného dobrozdání do léčebny.
Nebo je zdravý a měl by tudíž svůj čas trávit za vězeňskými mřížemi. Konečné
slovo má ovšem soud, nikoli odborníci na psychické zdraví. Podívejme se, proč je
tento způsob rozhodování oprávněný. Plyne mimo jiné i z bezradnosti naší doby a
nás samých, z absurdity a paradoxů, které z ní leckdy plynou.
Podrobněji odborný posudek představil státní zástupce:
Breivik byl ve chvíli, kdy páchal své činy psychotický. Psychotický byl i po
dobu zkoumání. Jinými slovy, Breivik byl ve chvíli, kdy zaútočil v centru Osla i
na ostrově Utöya, nepříčetný. Podle lékařů se pohybuje ve vlastním světě plným
zvrácených představ, které řídí všechny jeho myšlenky a časem se u něj rozvinula
paranoidní schizofrenie.
Je přesvědčen o své grandióznosti, myslí si, že může rozhodovat o tom, kdo
bude žít a kdo nikoli. Je též přesvědčen, že byl zvolen, aby si vybral svůj
vlastní lid. Také proto prý oběti svých činů, jak sám říká, „popravil“ – z lásky
ke „svým lidem“. Sám sebe Breivik charakterizuje jako nejdokonalejšího rytíře od
dob druhé světové války. Jeho organizace Templáři noci prý převezme vládu nad
celou Evropou a on se v budoucnosti stane regentem Norska i celé Evropy.
Prozradil také, že se chystal provádět genetické inženýrství s Nory, čímž by
očistil „norskou rasu“.
Na první poslech zní některé prvky tohoto zkoumání, takto koncentrovaně
podané, docela šíleně. Po krátké procházce na čerstvém vzduchu a vychladnutí
hlavy se však lze na celou věc podívat střízlivějším pohledem. Srovnáme-li
Breivikovo chování a úmysly s tím, co vidíme kolem sebe, zjišťujeme s úžasem, že
některé body toho, jak Breivik údajně sám sebe vidí, můžeme s nepatrnou
nadsázkou přiřknout lidem, kteří jsou, alespoň prozatím, pokládáni za zdravé.
Narcistní povýšenost nad druhými, koncentrování moci do vlastních rukou a
rozhodování o bytí, či nebytí druhých, hysterické hledání a potírání vnitřního
nepřítele (v Norsku jde o přistěhovalce, u nás o Romy), zdokonalování „vlastní
rasy“ (byť jen té domnělé) – to vše a další je typickým příznakem chování
českých odpůrců „pravdy a lásky“. Tedy lidí, kteří vyznávají stejně
nesnášenlivou ideologii jako Breivik. Jsou to právě oni, kdo svým neustálým
štvaním proti druhým všechny ty Breiviky „vyrábějí a distribuují“ po celém světě
na ideologickou misi.
A spiklenecké teorie o nadvládě nad světem či Evropou jsou mezi
zakomplexovanými zastánci lži a nenávisti zcela běžné. Petr Hájek ze sídla
žvástu, Pražského hradu, by mohl vykládat. Je tu jen opačné znaménko. Zatímco
oni hovoří o nadvládě Židů, Breivik se chce nadvlády chopit sám. Tím ovšem
vyslovuje tajné přání oněch šiřitelů pohádek o židovském (či jiném) celosvětovém
spiknutí.
Zastánci spikleneckých teorií šíří lži, aby se v rámci „nutné obrany“ proti
nim mohli sami chopit nadvlády. Tedy… sní o tom, abychom byli přesní. Jde o
stejný mechanismus jako u výroby vnitřního nepřítele. Kdyby u nás nežili Romové,
museli by si je tito podivuhodní lidé vymyslet, stejně jako ta spiknutí.
Jsou snad všichni tito křiklouni psychicky nemocní? A jsou nemocní všichni
jejich evropští kolegové? Pokud ano, pak je nemocná značná část Evropy.
A tím se dostáváme k dalšímu paradoxu, který bychom snad mohli označit jako
touhu po vládě odborníků. Toto téma si žádá samostatnou úvahu, takže prozatím
jen příklad: Zatímco soudní znalci došli k závěru, že Breivik je nemocný, jiní
odborníci se tomu podivují.
„Zpráva je pro veřejnost tajná, ale dva námi oslovení psychiatři ji četli a
našli mnoho nesrovnalostí,“ řekl časopisu Respekt po telefonu Per Anders Madsen,
komentátor norského deníku Aftenposten. Schizofrenik podle nich obvykle není
schopen takové míry racionální přípravy, ideologické obhajoby, naplánování a
provedení útoku jako Breivik.
Aftenposten publikoval i další údajnou nesrovnalost. V testu GAF, jenž měří
sociální a psychologické fungování člověka, dosáhl Breivik, který detailně
naplánoval dvě vražedné akce, včetně přesunu z Osla na ostrov, jen dvou bodů ze
sta. To by – jak poznamenal jeden z expertů – znamenalo, že si sám nezaváže ani
tkaničku u boty. Oběma autorům posudku vyčítají jiní odborníci i to, že
pracovali v páru, nikoli nezávisle, takže své názory nemohli vzájemně korigovat.
Podle něj pro diagnózu paranoidní schizofrenie nesvědčí v Breivikově případě
prakticky nic, psychiatři neprokázali halucinace ani paranoidní hlasy, jeho
spasitelské výroky o vlastním poslání prý na konstatování nepříčetnosti zdaleka
nestačí. „Neměli bychom chování, jež odmítáme a děsí nás, klasifikovat jako
chorobné. Tím zužujeme náš pohled na schopnost zdravého člověka páchat zlo,“
řekl profesor Cullberg.
S tím by se dalo v obecné rovině souhlasit, strach z poznání, jakého zla je
člověk schopen, prolíná naším kulturním okruhem odnepaměti, ve dvacátém století
pak nabyl na rozměrech. Problém ovšem spočívá v tom, že protichůdné názory
odborníků nedělají ve věci jasno, ale právě naopak, zamlžují ji a vytvářejí
další pochybnosti.
Ať už je Breivik nemocný, či zdravý, jedno víme již dnes. Vládnout by nám
neměli ani všichni ti malí Breivikové, kteří sice útočí jen verbálně, ale se
stejnou podlostí jako norský masový vrah, ani odborníci. Ti první by mohli být
nemocní a mohli by proto zastávat paranoidně schizofrenické řešení problémů. A
ti druzí by se o to mohli mezi sebou hádat, aby potvrdili svou odbornost.